Ve
zdejším
divadle
Alley
Theater
se
hrají
dvě
verze
dramatu
"Něco
za
něco".
Jedna
je
působivým,
výstižným
vylíčením
Shakespearovy
hry,
ve
druhé
režisér
Gregory
Boyd
aplikoval
dnešní
punk
rockovou
dekadenci
na
starou
Vídeň.
"Něco
za
něco"
je
jednou
ze
Shakespearových
"problematických"
her,
která
se
tak
označuje
proto,
že
nepasuje
hezky
do
nějaké
kategorie,
například
tragédie,
komedie
nebo
historie.
Její
mnohoznačnost
a
nesnadná
směs
vážného
pohledu
a
komična
je
bezpochyby
jedním
z
důvodů,
proč
je
právě
teď
mezi
režiséry
velice
oblíbená.
V
minulé
sezóně
Mark
Lamos,
ředitel
divadla
Hartford
Stage,
zinscenoval
hru
v
Lincoln
Center
a
v
současné
době
se
s
Boydovou
inscenací
překrývají
další
dvě
-
jedna
právě
skončila
v
divadle
Old
Globe
v
San
Diegu
a
další
běží
v
Seattle
Repertory
Theatre.
Ve
hře
si
vídeňský
vévoda
zoufá
nad
prostopášností
svých
poddaných
a
předá
vládu
nad
městem
puritánskému
Angelovi,
o
kterém
doufá,
že
věci
napraví.
Když
se
Angelo
dozví,
že
snoubenka
mladíka
Claudia
otěhotněla
ještě
dříve,
než
si
ji
tento
mladík
stihl
vzít,
okamžitě
odsoudí
Claudia
k
smrti.
Když
se
však
Claudiova
sestra
Isabella,
novicka
v
klášteře,
jde
za
Angelem
přimluvit
za
svého
bratra,
tvrdý
vládce
se
do
ní
okamžitě
zamiluje
a
projeví
se
jako
největší
pokrytec,
když
ji
požádá,
aby
vyměnila
svou
počestnost
za
život
svého
bratra.
Mezitím
se
na
scéně
v
převlečení
za
mnicha
objeví
vévoda,
který
dal
původní
plán
do
pohybu,
a
zaplete
se
do
série
takových
intrik,
že
se
všichni
obávají
nejhoršího,
dokud
vévoda
na
poslední
chvíli
nezařídí
pro
všechny
zúčastněné
milost.
Pro
produkci
v
Alley
sestavil
jevištní
výtvarník
Peter
David
Gould
strohou,
avšak
extrémně
účinnou
scénu,
jíž
dominuje
pravoúhlé
pódium
z
bíle
natřených
desek,
které
vystupuje
do
hlediště.
Když
to
děj
vyžaduje,
přijede
na
plošinu
na
kovových
kolech
vězeňská
cela,
která
se
skládá
z
velké
drátěné
klece.
V
hlavních
scénách
hry
Boyd
demonstruje,
že
výborně
rozumí
shakespearovské
dynamice.
Když
Isabella
(Ellen
Laurenová)
stojí
tváří
v
tvář
svému
bratrovi
Claudiovi
(Matt
Loney)
v
jeho
cele
a
vysvětluje,
jakou
cenu
má
zaplatit
za
jeho
svobodu,
když
Isabella
a
přestrojený
vévoda
(Philip
Kerr)
kují
pikle
proti
Angelovi
a
když
ho
Mariana
(Annalee
Jefferiesová),
žena,
které
Angelo
uškodil,
konfrontuje
s
jeho
minulými
zločiny,
oživují
herci
vrcholné
okamžiky
dramatu
mohutnou
energií
a
důvtipem.
V
takových
chvílích
dává
Boyd
jasně
najevo,
že
dovede
být
špičkovým
vykladačem
Shakespeara.
Když
se
však
rozhodne
být
moderní,
či
přesněji,
když
se
rozhodne
být
tendenční,
výsledky
jsou
mnohem
méně
uspokojivé.
Boyd
je
z
režisérské
školy,
která
věří,
že
aby
byl
Shakespeare
přístupný
současnému
publiku,
je
třeba
nacházet
moderní
paralely
nebo
metafory.
To
je
opodstatněný
přístup,
avšak
klade
velkou
zátěž
na
režiséra,
který
musí
prokázat
mimořádnou
představivost
a
vkus.
Ve
své
verzi
"Něco
za
něco"
Boyd
"modernizoval"
vídeňské
pasáky
a
prostitutky,
nad
nimiž
má
Angelo
získat
kontrolu
tím,
že
je
změní
na
transvestity,
punk
rockery
a
heavymetalové
týpky,
přičemž
se
zde
hodně
zdůrazňuje
kůže,
řetězy
a
kostýmy
inspirované
pornografií.
Všechny
změny
scény
i
ty
v
klášteře,
doprovází
hlasitá
rocková
hudba.
Když
je
Claudio
zatčen,
přivedou
ho
na
scénu
nahého,
jen
s
okovy
na
zápěstích
a
kotnících.
Když
oportunista
Lucio
(Jack
Stehlin)
navštíví
klášter,
aby
informoval
Isabellu
o
údělu
jejího
bratra,
nejenže
Lucio
plácne
matku
představenou
přes
zadnici,
ale
dokonce
si
s
sebou
přivede
smyslnou
společnici
(Jill
Powellová),
která
není
v
Shakespearově
scénáři,
aby
se
necudně
vlnila.
Mezitím
se
pasák
Pompey
(Glen
Allen
Pruett),
oděný
v
černé
kůži
a
s
výrazným
poklopcem,
oddává
tolika
obscénním
gestům
a
pohybům
pánví,
že
by
dokázal
vypustit
kosmickou
sondu.
Problém
zde
není
v
koncepci,
ale
v
nedostatečné
rozlišovací
schopnosti.
V
jedné
chvíli
je
např.
vložení
soupisky
elegantních
moderních
zločinců,
od
Jima
Bakkera
a
Leony
Helmsley
po
Zsa
Zsa
Gabora,
pobídkou
k
lacinému
smíchu,
který
není
hoden
umělce
Boydových
schopností.
Navzdory
excesům
je
však
na
vysvědčení
tohoto
díla
mnohem
více
plusů
než
mínusů.
Navíc
představuje
pro
divadlo
Alley
Theater
důležitý
krok.
"Něco
za
něco"
je
prvním
Boydovým
režisérským
úkolem
v
křesle
nového
uměleckého
ředitele
divadla.
Nahrazuje
Pat
Brownovou,
které
dala
rada
divadla
Alley
výpověď
před
18
měsíci.
Její
propuštění
rozzlobilo
mnoho
lidí
v
oblastním
vedení
divadla
a
vedla
Petera
Zeislera,
vedoucího
Skupiny
pro
divadelní
komunikaci
k
tomu,
aby
do
časopisu
American
Theatre
napsal
komentář
odsuzující
radu.
Tento
zpětný
protest
však
nemohl
změnit
nic
na
tom,
že
režim
Pat
Brownové
byl
značně
nevýrazný
a
bez
fantazie.
Nyní
se
divadlo
Alley
pohnulo
kupředu
na
umělecké
i
finanční
frontě.
Nejenže
Boyd
dává
divadlu
nový
smysl
pro
dobrodružství
a
vzrušení
na
jevišti,
ale
i
účetní
bilance
je
nejlepší,
kterou
divadlo
za
10
let
mělo.
Oproti
deficitu
1,4
milionu
dolarů
za
sezónu
1987-88
skončil
rok
1988-89
s
přebytkem
200 000
dolarů
a
s
500 000
dolarů
v
hotovostních
rezervách.
Nesporně
hodně
pomohly
"Ocelové
magnólie",
trhák
minulé
sezóny,
ale
přispělo
k
tomu
rovněž
snižování
nákladů
a
další
opatření,
na
kterých
rada
trvala.
Jen
čas
ukáže,
zda
Boyd
dokáže
vrátit
divadlu
Alley
pověst,
kterou
si
získalo,
když
byla
jeho
zakladatelka
Nina
Vanceová
na
vrcholu
sil.
Ale
jasné
je,
že
to
zkusí.