wsj0765.cz

Má víc uživatelů drog, než kolik obyvatel má Boston. Třicet čtyři tisíc jeho dětí žije v náhradní rodinné péči, přičemž 50 000 obyvatel nemá vůbec žádný domov. Jeho daňový základ klesá, objevil se deficit rozpočtu ve výši 1 miliardy dolarů a město v příštím roce čelí jednáním o smlouvách se všemi velkými obcemi s vlastní samosprávou. Takové je město New York. Až se prach zvířený v nechutném boji o starostu usadí, s největší pravděpodobností se správy města ujme David Dinkins, muž, který svůj život zasvětil politické kariéře. Řízení největšího a nejdrzejšího města ve Státech sice nemusí být nic úžasného, ale přinejmenším pan Dinkins ví, co od něj má očekávat. Až kampaň vběhne do cílové rovinky, budou mít voliči přesto nadále jen mlhavou představu o tom, co oni mohou očekávat od něho. I po 25 letech v komunální politice zůstává David Dinkins záhadou. Tento správce manhattanského obvodu s tichým hlasem a stříbrnými vlasy - první černoch, který vyhrál nominaci demokratů na místního starostu - nemá žádného významného politického protivníka. Obecně je popisován jako člověk s hlubokými přesvědčeními, avšak má jen málo zásadních politických programů, které může označit za vlastní. Při dotazu na největší úspěch ve veřejném životě nejdřív hovoří o kvalitách svých zaměstnanců. Teď, když se blíží den voleb, se dokonce i někteří příznivci ptají na to, co bude dělat, když 7. listopadu křeslo starosty skutečně vyhraje. Zajímá je, zda by dokázal být tvrdý vůči svým dlouhodobým spojencům včetně představitelů států a dobrých politických kamarádů, kteří jeho prostřednictvím možná budou hledat uplatnění. Zajímá je, má-li ekonomické know-how, aby město provedl potenciálními fiskálními krizemi, a zajímá je, kdo bude jeho poradcem. Vyhraje-li, stane se poddaným svých nejliberálnějších příznivců, obhajujících takové postupy, jako je regulace nájemného komerčních budov, nebo se přikloní k zájmům obchodníků s nemovitostmi, kteří do jeho kampaně vlili peníze? Po rozhodujícím zářijovém vítězství v primárkách nad starostou Edwardem I. Kochem až donedávna poměrně bezpečně vedl před svým republikánským protivníkem Rudolphem Giulianim, bývalým bojovníkem proti kriminalitě, který jako kandidát propadl. Dinkinsovi však v posledních několika týdnech podrazilo nohy to, že ze své kampaně finančně podpořil černošského aktivistu, odsouzeného za únos, a že převedl výnosy z prodeje akcií synovi. Průzkumy veřejného mínění rovněž zaznamenaly pokles podpory Davida Dinkinse ze strany židovských voličů a celoměstské předpovědi nyní odhadují jeho vedení mezi 4 a 20 %. Pokud jde o vítězství a schopnost zvládnout post starosty, působí Dinkins v rozhovoru s reportéry a vydavateli deníku Wall Street Journal poměrně sebevědomě. "Plno lidí si myslí, že to vzdám, ale mohu vás ujistit, že k tomu nedojde," říká. "Jsem si vědom toho, že máme vážné problémy s rozpočtem." Město je plné stárnoucích mostů, vodovodních rozvodů a silnic, jež si vyžádají miliardy dolarů na opravu. Obnovené snahy na boj s drogami a kriminalitou budou rovněž nákladné. Představitelé města však uvádějí, že příjmy z daní ochabují. A po desetiletí výbušného růstu pracovních příležitostí na Wall Street se dá očekávat období stagnace. Koch již oznámil, že z městského úřadu propustí 3 200 zaměstnanců, avšak to stačit nebude. Kontrolor státu New York Edward Regan očekává v příštím fiskálním roce schodek rozpočtu města ve výši 1,3 miliardy dolarů, přičemž se schodek může při recesi zvýšit. Bude-li David Dinkins zvolen, patrně nebude mít jinou možnost než zvýšit daně přetíženým sférám, nebo snížit výdaje již tak uskrovněným částem města. "Bude mít před sebou notný nepořádek," říká předseda městské rady Andrew Stein. "Jeho příznivci nejsou zkorumpovaní, avšak jejich řešením všech problémů bude zvýšení výdajů, jenže on žádné peníze mít nebude." Celkem vzato se David Dinkins obratně vyhnul nepříjemné otázce, komu bude patřit býk, kterého nabere na rohy. Namísto toho, aby se soustředil na finanční budoucnost, se Dinkins prodal jako sjednotitel města, které bylo nedávno poznamenáno rasově motivovaným násilím, a jako zklidňující prostředek proti 12letým politickým zmatkům, vyvolaným starostou Kochem. "Na Dinkinsově kandidatuře je dobré to, že nabízí naději širokému spektru lidí," uvádí Meyer Frucher, výkonný ředitel společnosti zabývající se nemovitostmi a bývalý poradce guvernéra Maria Cuoma. "Z takové kandidatury mají lidé dobrý pocit." David Dinkins bezpochyby je zklidňující činitel. Je to takový hodný strýček, který si pamatuje narozeniny dětí svých kolegů, otevírá dveře ženám a takřka nikdy o nikom neřekne nic škaredého. Navíc loni v létě vystoupil jako smírčí činitel po znásilnění bělošské kondiční běžkyně v Central Parku - tehdy byla obviněna skupina harlemských teenagerů - a po rasově motivované vraždě černošského mladíka v bělošské čtvrti Brooklynu nazývané Bensonhurst. Místo toho, aby bělošské voliče odradil, jak řada lidí předvídala, David Dinkins naopak přitáhl nemálo bělochů díky tomu, že má pověst člověka s chladnou hlavou. (Zachovat si chladnou hlavu je totiž Dinkinsovou prioritou: když letos v létě pršelo, proslýchalo se o něm, že si až čtyřikrát denně převlékal oblek s vestou.) I když je horkým kandidátem, projevil se také v určitých ohledech nerozhodně a zazmatkoval, což podle některých lidí snižuje hodnověrnost tohoto správce manhattanského obvodu a mohlo by mu to zabránit v cestě k postu starosty. V posledních týdnech promarnil asi polovinu svého někdejšího 33bodového vedení v průzkumu veřejného mínění před Rudolphem Giulianim. Příběh o tom, jak nezvládl prodej akcií svému synovi v jedné mediální společnosti, kterou řídí jeho politický ochránce Percy Sutton, se dostal na veřejnost týden před tím, než se Dinkins postavil tváří v tvář médiím. Zrušil řadu schůzek v rámci kampaně a pro média byl v podstatě nedostupný do té doby, než se aféra uklidnila. Při své kampani nedokázal vyvrátit obvinění z toho, že z ní bylo vyplaceno téměř 10 000 dolarů pro snahy označované jako "hlava jednoho voliče" černošského aktivisty Sonnyho Carsona, odsouzeného za únos, který později veřejně přiznal, že je "proti bílým". Kritici uvedli, že zmíněná platba vypadala jako Dinkinsův pokus zastavit Carsona, aby přestal pořádat konfrontační demonstrace s protesty proti vraždě v Bensonhurstu - protesty, jež by mohly při kampani odradit některé bílé voliče od volby černošského kandidáta. Dinkins neuspěl ani tehdy, když chtěl zmírnit obavy židovských voličů z jeho vazeb s duchovním Jessem Jacksonem navzdory tomu, že jen málo lokálních nežidovských politiků se v posledních 20 letech natolik vyjadřovalo k případům židů jako právě David Dinkins. Tyto problémy spojené s kampaní zvýraznily Dinkinsovy potíže, které měl již předtím. Dinkins coby bývalý příslušník námořní pěchoty po svém vstupu do politiky rychle vylétl vzhůru, když se v 50. letech přidal k demokratickému politickému klubu a spojil se s lokálními černošskými vůdci jako Charles Rangel, Basil Paterson a Percy Sutton a v roce 1965 byl zvolen do státního zastupitelstva. Jenže jeho naděje na post zástupce starosty Abrahama Beamea, což byl plán iniciovaný Percym Suttonem, ztroskotala, jelikož Dinkins nepodal - ze stále ještě ne zcela objasněných důvodů - přiznání daně z příjmu za čtyři roky. "Vždycky mi to připadalo jako něco, co lze odložit na zítřek," říkal tenkrát. Později mohl být ještě vděčnější Percymu Suttonovi i ostatním lokálním politikům včetně tehdejšího předsedy městské rady Paula O'Dwyera, když mu pomohli ke jmenování městským tajemníkem, což je formální pozice odpovídající mimo jiné za správu městských svatebních obřadů. (Paul O'Dwyer je nyní jedním z právníků mediální společnosti Percyho Suttona.) Zmíněný dluh se dále prohloubil v roce 1977, když Percy Sutton rezignoval na svou pozici správce manhattanského obvodu, aby mohl kandidovat na starostu. Sutton k tomu dodává: "Když jsem z postu odešel, sedl jsem si s Charliem [Rangelem], Basilem [Patersonem] a Davidem, přičemž se David zeptal: "Kdo bude kandidovat na správce?" a já řekl: "Ty"." David Garth, dlouholetý poradce starosty Kocha pro styk s médii, o Davidu Dinkinsovi říká: "Je zosobněním opatrovnických tendencí. Jenže je tak slušný, až na to lidé zapomínají." Dinkins dvakrát výrazně prohrál, než byl v roce 1985 konečně zvolen správcem městského obvodu. Většinou se o něm říká, že z té pozice příliš nevytěžil a byl mezi ostatními lokálními politiky znám tím, že se těžko rozhodoval před finančním výborem, který schvaluje klíčová rozhodnutí týkající se rozpočtu a využití půdy. Jeho kolegové dnes pobaveně vzpomínají na to, jak se ta jednání vlekla až do časných ranních hodin, když Dinkins převelel zaměstnance z jednacích místností do své kanceláře, aby hromadně prodiskutovali některé kontroverzní návrhy. "Naučil mě, že ve tři ráno je lepší pít bylinkový čaj než kafe, to mu nemohu upřít," uvádí místostarosta Robert Esnard. Jeho váhání mu často zabránilo podílet se na konečné podobě věcí, tvrdí kritici. Při proslovech během kampaně nezřídka zdůrazňuje, že byl jediným členem rozpočtového výboru, který hlasoval proti kontroverznímu stavebnímu projektu na Columbus Circle v Manhattanu. Jenže členové výboru říkají, že se tak dlouho rozhodoval, jak hlasovat, až v době, kdy se rozhodl, bylo příliš pozdě na to, aby přetáhl ostatní členy na svou stranu. Jeden zástupce města říká: "Všichni ostatní měli již svá želízka v ohni. Dokázal by toho mnohem víc, kdyby se rychleji rozhodoval." O jednom členovi výboru, správci Bronxu Ferdinandu Ferrerovi, se říkalo, že byl z chování Dinkinse na mnoha jednáních tak netrpělivý, že mu až takřka do konce primárek odpíral podporu při kampani na starostu. "Občas jsem míval problémy s tím, jak dlouho se rozhodoval," přiznává Ferdinand Ferrer, avšak popírá, že by mu upíral podporu - naopak prý tohoto demokratického kandidáta silně podporuje. Manažer Dinkinsovy kampaně a bývalý personální ředitel Bill Lynch popírá, že by se správce Manhattanu přespříliš dlouho rozhodoval ohledně závažných otázek. "Automaticky jsme neschvalovali všechno, co se nám dostalo na stůl," říká Bill Lynch. Někdy, když David Dinkins během kampaně něco řeší, se dostává do podobných problémů. Někteří jeho příznivci byli letos v létě udiveni, když Dinkins navrhl zmírnění zákona, který zakazuje státním zaměstnancům vstupovat do stávky. Tuto poznámku stáhl. Když poté stál na straně stávkujícího nemocničního personálu, někteří příznivci se obávali ještě víc, aby Dinkins neudělal špatný krok před nadcházejícím jednáním se zástupci města. A pak, dva dny před obdržením souhlasu ekologických skupin slíbil, že vydá tříleté moratorium na stavbu spaloven odpadků. Toto prohlášení hodně kritizoval starosta Koch, který Dinkinse podporoval, jelikož město čelí krizi z nadmíry odpadků a už utratilo 5 milionů dolarů za plán spalovny, který na základě Dinkinsova návrhu přijde vniveč. Jeho veřejná prohlášení byla někdy matoucí, ovšem jeho písemné výroky trvaleji vykazovaly známky naladění proti pokroku. Staví se za regulaci nájmu komerčních prostor, což by podle finančníků znamenalo omezení zájmu investorů o střed města. Když kulminuje krize z nedostatku pracovních sil, navrhuje propojení finančních dotací města s podniky tak, aby najímaly co nejvíc obyvatel New Yorku. Nebudou-li mít místní pracovní síly dostatečnou kvalifikaci, mohla by tato politika podle řady odborníků vyhnat tyto podniky z města. A upřednostňuje přístup založený na užší spolupráci se sousedními státy New Jersey a Connecticut v boji proti společnostem, které uvažují o přesunu zaměstnanců z New Yorku. Nemálo představitelů ekonomického rozvoje uvádí, že agresivní přístup Kochovy administrativy pomohl zachránit 5 000 pracovních pozic v Chase Manhattan Bank, aby nebyly přesunuty na druhou stranu řeky Hudson. Jenže Dinkinsovy sloupy ekonomie komunitu podniků, z níž čerpá velkou podporu, evidentně nijak neznepokojují. Steven Spinola, prezident průmyslové organizace Rada pro nemovitosti města New York, říká, že Dinkinsův "program ekonomického rozvoje je krátkozraký, ale při podrobnější analýze může být docela rozumný". Nejužší kruh Dinkinsových poradců patrně obsahuje jak ideologické teoretiky, tak pragmatiky, takže voliči mají k dispozici jen málo vodítek k tomu, aby určili, kdo bude mít větší vliv. Klíčovým mužem patrně je manažer kampaně Bill Lynch. Tento neupravený buclatý synek longislandského pěstitele brambor je zkušeným odborovým předákem, který se podílel na prezidentských kampaních senátora Edwarda Kennedyho a Jacksona. Ale když Dinkinsova kampaň v tomto měsíci tvrdě narazila, říká se, že aktivnější roli při budování strategie převzal Andrew Cuomo, politicky vyhraněný syn newyorského guvernéra. Další blízkou přívrženkyní je Ruth Messingerová, členka manhattanské městské rady, jejíž některé programy, například regulace nájemného komerčních budov, si proklestily cestu do Dinkinsových politických prohlášení. Pokud bude mít tato žena na Dinkinse i nadále vliv, což někteří lidé předpokládají, jeho politika starosty by se mohla začít ještě více orientovat proti rozvoji. Avšak Nathan Leventhal, prezident společnosti Lincoln Center, který stál v čele Dinkinsova týmu pro přechodné období, je mnohem konzervativnější, stejně jako výkonný ředitel realitní společnosti, další člen blízkého kruhu poradců. David Dinkins dále uvedl, že ekonomické rady bude získávat od výboru, jehož členy budou prezident společnosti American Express Co., James D. Robinson III, investiční bankéř Felix Rohatyn, specialista na účelové odkupy akcií společností Reginald Lewis a právník Joseph Flom. Někteří představitelé obchodní sféry a další se také domnívají, že by Dinkins mohl předat velkou míru zodpovědnosti do rukou místostarosty se silným administrativním zázemím. Jména potenciálních zástupců, která se objevila, zahrnují bývalého kandidáta na post starosty Richarda Ravitche, Franka Macchiarola, který pracoval v řídící funkci newyorského ministerstva školství jako Schools Chancellor, a jména Leventhal a Gliedman. Dále tu jsou Dinkinsovi dlouholetí kolegové z Harlemu, například poslanec Rangel, bývalý místostarosta Paterson a Percy Sutton. Po získání skutečně vlivných funkcí by tito muži vytvořili černošskou starou politickou gardu New Yorku, méně konfrontační než mladší, více aktivisticky orientovaní členové černošské politické scény, která má zázemí především v Brooklynu. (Součástí síly Davida Dinkinse je schopnost získat podporu brooklynských a harlemských frakcí.) "Víme, že město čelí mnoha překážkám," říká Paterson, bývalý právní partner Davida Dinkinse. "Pokud si kdokoli z nás myslí, že Davidovo odhodlání stát se co možná nejlepším starostou kvůli jeho závazkům k nám odsuneme na vedlejší kolej, dělá obrovskou chybu." Ruth Messingerová, o níž se předpokládá, že obsadí volnou pozici správce městského obvodu, z níž Dinkins odchází, dodává: "Musíte si pamatovat, že David je pragmatik." Jenže Dinkinsova pragmatičnost s sebou obvykle nese více než jen odhodlání znalce nerozzlobit politickou scénu. Když je při rozhovoru dotázán, zda jako starosta plánuje reformu politického "poddanství", která spasí vysokou neefektivitu newyorského školského systému, překvapeně se zarazí. "Probereme a prodiskutujeme některé problémy, ale změnit politický systém? Ne, ne," říká a kroutí hlavou. Navzdory mnohým pochybám ohledně jeho kandidatury se od bělošských Newyorčanů - kteří dali Dinkinsovi 30 % hlasů v primárkách - neočekává, že by ho opustili v takovém počtu, aby volba padla na Rudolpha Giulianiho. Tento bývalý právní zástupce, který vedl žaloby proti obviněným od mafiánských bossů až po výkonné pracovníky na Wall Street, úspěšně zpochybnil etické normy Davida Dinkinse, ale zatím se mu nepodařilo vzbudit nadšení ohledně své vlastní kandidatury. Jako republikán v převážně demokratickém městě je Rudolph Giuliani jasným outsiderem. Vzhledem k tomu, že kandiduje poprvé, si jen pomalu osvojuje jemné nuance newyorského politikaření. Rudolph Giuliani zjišťuje, že si Dinkins během mnoha let strávených ve veřejném životě vybudoval velmi dobrou pověst, díky níž dosud voliči přehlíželi určité jeho nedostatky. "Hlavní věc je, že to je upřímný a slušný člověk," říká Malcolm Hoenlein, představitel židovské komunity. "Podle mě bude David nakonec posuzován podle toho, jaký opravdu je."