Sam
Ramirez
a
jeho
muži
přijíždějí
pozdě.
Vystupují
ze
svého
náklaďáku
a
zuřivě
začínají
šroubovat
ocelové
trubky
spojující
obrovskou
zásobní
nádrž
s
čerstvě
navrtaným
dvě
míle
hlubokým
ropným
vrtem
Sharpshooter.
Pokud
dnes
skončí,
může
Sharpshooter
již
zítra
čerpat.
Jeden
z
dělníků
visí
za
ruce
na
žebříku
a
celou
svou
vahou
skáče
na
tři
stopy
dlouhém
klíči,
aby
uvolnil
zaseklý
spojovací
díl.
"Pracovali
jsme
do
pozdních
hodin,"
říká
Ramirez
-
v
posledních
dvou
měsících
šest
dní
v
týdnu
a
13
hodin
denně.
Před
rokem,
když
se
v
těchto
pustých
dunách
skoro
nic
nedělo,
"jste
mohli
strávit
dva
dny
v
práci
a
dva
dny
v
dílně",
vzpomíná.
Po
tříleté
noční
můře
nejistých
cen
ropy,
drastických
rozpočtových
opatření
a
rozsáhlého
propouštění
opouští
konečně
strach
ropná
pole.
Vrtáky
nezávislých
těžařů
se
znovu
zavrtávají
do
zemského
povrchu.
Některé
z
předních
ropných
společností
pomalu
otevírají
své
peněženky.
Investiční
kapitál
se
plíží
zpět
a
ropné
pozemky
více
vynášejí.
Ceny
nářadí
pro
těžbu
ropy
dokonce
nepatrně
stoupají.
Co
se
stalo?
Obecněji
řečeno
se
mezinárodní
ropné
trhy
nenápadně
stabilizovaly.
Politika
na
Středním
východě
se
uklidnila
a
zdá
se,
že
se
nyní
zmírnilo
i
hašteření
uvnitř
sdružení
OPEC.
"Ceny
ropy
se
opět
řídí
zásadami
nabídky
a
poptávky,"
říká
Victor
Burk,
odborník
na
ropu
společnosti
Arthur
Andersen
&
Co.
Po
letech
divokých
výkyvů
se
ceny
ropy
za
posledních
12
měsíců
usadily
na
15
až
20
dolarech
za
barel.
Není
to
40
dolarů,
z
nichž
se
radovali
těžaři
před
deseti
lety,
ani
10
dolarů,
které
potěšily
odběratele
před
rokem.
Jsou
ale
dostatečně
vysoké
na
to,
aby
byly
pobídkou
pro
vyhledávání
budoucích
ložisek,
dostatečně
nízké
na
to,
aby
podporovaly
spotřebu,
a
co
je
nejdůležitější,
dostatečně
stabilní,
takže
jim
těžaři
i
odběratelé
mohou
důvěřovat.
Ne
že
by
se
ropa
náhle
stala
znovu
jistou
záležitostí.
Současná
rovnováha
je
křehká
a
závisí
na
vyvážené,
silné
poptávce
a
pokračujících
harmonických
vztazích
se
sdružením
OPEC,
výrobcem
více
než
40
%
ropy
nekomunistického
světa.
Recese
nebo
nová
hádka
ve
sdružení
OPEC
by
mohly
ropné
trhy
opět
zavést
do
nesnází.
Nové
podněty
jsou
také
nepřesvědčivé
a
někteří
zpochybňují
jejich
rozsah.
Vrtné
činnosti
jsou
stále
hluboko
pod
úrovní,
jaké
dosahovaly
před
osmi
lety,
nedochází
ke
zvýšenému
náboru
nových
pracovních
sil
a
některé
společnosti
pokrčují
v
propouštění.
Navzdory
tomu
i
nejostražitější
lidé
zabývající
se
ropou
souhlasí,
že
něco
se
změnilo.
"Nezdá
se,
že
by
se
situace
zhoršovala.
Ale
samo
o
sobě
to
stačí
k
vyvolání
pocitu
mírného
optimismu,"
říká
Glenn
Cox,
president
společnosti
Phillips
Petroleum
Co.
Tato
změna,
přestože
byla
mírná,
přesáhla
dokonce
ropná
pole.
Stejná
cenová
houpačka,
která
zastavila
americký
ropný
průzkum
a
přiměla
mnoho
zkušených
lidí
a
společností
zabývajících
se
ropou
opustit
toto
podnikání,
napáchala
také
spoušť
v
míře
inflace
a
obchodním
schodku
země
a
podnikových
i
osobních
rozpočtech
odběratelů
ropy.
Nyní
se
všem,
od
ekonomů
po
motoristy,
vrátila
alespoň
nějaká
předvídatelnost.
Podnikoví
plánovači
mohou
zase
plánovat.
"Management
nechce
překvapení,"
poznamenává
Jack
Zaves,
který
jako
ředitel
zásobování
palivem
společnosti
American
Airlines
nakupuje
kolem
2,4
miliardy
galonů
leteckého
benzínu
ročně.
Ceny
byly
tak
proměnlivé,
že
Zaves
před
dvěma
lety
upustil
od
dlouhodobých
předpovědí.
A
spotřebitelé
"by
měli
být
klidní",
připojuje
W.
Henson
Moore,
náměstek
amerického
ministra
energie.
"Nevidím
nic,
co
by
mohlo
vést
k
náhlému
růstu
ceny."
Katalyzátorem
toho
všeho
bylo
sdružení
OPEC.
Asi
před
rokem
skončilo
přerušovanou
vnitřní
válku
o
produkci,
která
posadila
ceny
na
houpačku
a
uvrhla
ropná
města
od
Houstonu
po
Caracas
do
recese.
Saúdská
Arábie,
opora
sdružení
OPEC,
upustila
od
politiky
trestání
podvodníků
s
limity
zaplavováním
trhu.
Zhruba
v
téže
době
skončila
íránsko-irácká
válka,
která
trápila
ropné
trhy.
Navíc
světová
poptávka
po
ropě
stoupala.
Pro
nadcházející
roky
se
předpokládá,
že
bude
stále
růst
o
milion
barelů
denně,
neboli
o
2
%
ročně.
Pro
sdružení
OPEC
je
to
ideální.
Výsledné
pevné
ceny
a
stabilita
"umožní
těžařům
i
odběratelům
plánovat
s
jistotou",
říká
Hisham
Nazer,
ministr
ropného
průmyslu
Saúdské
Arábie.
Generální
tajemník
sdružení
OPEC
Subroto
objasňuje:
Odběratelé
nabízejí
jistotu
trhu,
zatímco
OPEC
se
stará
o
jistotu
dodávek.
"To
je
příhodná
doba
pro
nalezení
společných
cest
[k
zabránění]
návratu
cenových
šoků,"
tvrdí.
Na
podporu
této
rovnováhy
se
nyní
sdružení
OPEC
postavilo
čelem
k
dlouho
doutnajícímu
vnitřnímu
problému.
Na
svém
listopadovém
zasedání
se
pokusí
přehodnotit
své
limity,
aby
uspokojilo
členy
OPEC
z
Perského
zálivu,
kteří
mohou
produkovat
mnohem
více
ropy,
než
kolik
činí
jejich
podíly.
Fakt,
že
nemohou
plně
využívat
své
kapacity,
je
velice
rozčiluje
a
vede
k
hromadnému
podvádění.
Sdružení
OPEC
zlegalizovalo
některé
neoprávněné
těžby
opakovaným
zvýšením
stropu
produkce,
který
byl
zaveden
z
jeho
vlastní
iniciativy.
Ministři
ropného
průmyslu
nyní
doufají,
že
se
tato
záležitost
vyřeší
po
dobrém
podle
íránského
návrhu,
který
dává
větší
podíl
objemu
produkce
zemím
s
nadbytečnou
kapacitou
a
snižuje
tento
podíl
zemím,
které
stejně
nemohou
produkovat
více.
Pokud
"se
ale
rozejdou
bez
jakékoli
snahy
o
řešení
svého
problému,
produkce
by
mohla
vzrůst
na
23
milionů
nebo
24
milionů
barelů
denně
a
to
by
mohlo
způsobit
velké
nesnáze
v
prvním
čtvrtletí",
varuje
Nordine
Ait-Laoussine,
poradce
a
dřívější
alžírský
zástupce
ve
sdružení
OPEC.
To
by
srazilo
ceny
dolů
na
ještě
nižší
úroveň,
než
jakou
někteří
vystrašení
američtí
představitelé
ropného
průmyslu
stále
pokládají
za
příliš
nízkou.
Patrick
J.
Early,
president
oddělení
ropné
produkce
společnosti
Amoco
Corp.,
řekl,
že
navzdory
současné
stabilitě
plánuje
pokračující
omezování
nákladů
a
výdajů
na
průzkum.
Pohled
některých
dalších
z
předních
ropných
společností
na
tuto
záležitost,
tvrdí,
"je
do
velké
míry
[podobný]
jako
názor
společnosti
Amoco".
Právě
tento
týden
společnost
Mobil
Corp.
zveřejnila
nové
škrty
ve
svém
domácím
průzkumu
a
výrobních
operacích.
Nálada
daleko
odsud
v
Querecho
Plains
v
Novém
Mexiku
je
ale
mnohem
radostnější,
náklaďáky
burácí
po
prašných
cestách
a
statní
muži
v
tvrdých
kloboucích
se
potí
a
nadávají
v
odpoledním
slunci.
Společnost
Santa
Fe
Energy
Co.,
jednotka
společnosti
Santa
Fe
Southern
Pacific
Co.,
koupila
od
společnosti
Amoco
práva
na
vrtání
ve
vrtu
Sharpshooter.
O
jeden
a
půl
míle
dál
se
tyčí
150
stop
vysoké
vrtné
zařízení
Sniper,
které
by
mělo
začít
čerpat
v
prosinci.
"Říká
se,
že
každý
se
chystá
vrtat
další
ropné
vrty,"
uvádí
předák
Tommy
Folsom.
Cílem
společnosti
Santa
Fe
je
vyhloubit
v
roce
1989
v
této
oblasti
kolem
30
ropných
vrtů
a
dvakrát
tolik
v
příštím
roce.
Je
dravější
než
většina
ostatních,
ale
není
to
jediná
společnost
s
novým
postojem,
jak
zjistila
při
hledání
partnera
pro
vrt
Sharpshooter.
"Oslovili
jsme
šest
společností
během
dvou
dnů
s
nabídkou
naleziště,"
říká
Tim
Parker,
vedoucí
průzkumu
společnosti
Santa
Fe.
"Pět
z
nich
projevilo
zájem."
Partnerem
se
stala
společnost
Mitchell
Energy
&
Development
Corp.,
když
uhradila
více
než
polovinu
nákladů
na
vrty
a
počátečních
nákladů
v
celkové
výši
600 000
dolarů.
Společnost
Mitchell
získá
poloviční
podíl
z
ropy.
"Snaha
neudělat
chybu"
tlumila
aktivitu,
říká
Don
Covey,
vedoucí
ropného
průzkumu
společnosti
Mitchell.
Nyní
"jsou
všichni
o
hodně
optimističtější".
Jedním
z
lákadel
tohoto
a
dalších
polí
pro
ropné
podnikatele
je
výhodná
základní
cena
vrtných
prací
a
vybavení,
odrážející
touhu
společností
poskytujících
služby
po
zakázkách.
Firma
Kadane
Oil
Co.,
malý
texaský
soukromý
podnik,
v
současné
době
sama
buduje
dva
vrty
a
investuje
peníze
do
tří
dalších.
Jeden
z
jejích
vrtů
v
jihozápadní
Oklahomě
je
"výstřel
naslepo",
riskantní
vrt
v
místě,
kde
předtím
nebyla
ropa
nalezena.
"S
touto
cenou
plus
mínus
18
dolarů
a
s
výrazně
nižšími
náklady
než
před
několika
lety
je
ekonomika
celkem
příznivá,"
tvrdí
George
Kadane,
ředitel
společnosti.
"Když
víte,
že
máte
stabilní
cenu,
můžete
dělat
věci,
které
byste
nemohli
dělat
při
nestálosti
v
několika
uplynulých
letech."
Aktivita
je
dostatečná
na
nepatrné
zvýšení
cen
některých
ropných
služeb.
Ceny
některých
vrtáků
vzrostly
minulý
měsíc
o
5
%.
V
Mexickém
zálivu
stojí
zásobovací
loď
pro
vrtné
plošiny
na
volném
moři
kolem
3 000
dolarů
denně,
skoro
o
60
%
více
než
v
červnu.
Některé
zásobovací
lodě
byly
nedávno
vydraženy
za
zhruba
1,7
milionu
dolarů
za
jednu,
v
porovnání
s
méně
než
1
milionem
před
dvěma
lety.
Na
dolní
hranici
tohoto
poklesu
cen
nabízela
společnost
Schlumberger
Inc.
slevy
75
%
na
elektronické
posouzení
vrtu;
nyní
nabízí
slevy
kolem
50
%,
tvrdí
vrtaři.
Stále
tu
lze
vydělávat
peníze.
Většina
ropných
společností,
když
připravovaly
rozpočet
pro
průzkumy
a
produkci
na
tento
rok,
předpovídala
příjem
kolem
15
dolarů
na
vytěžený
barel
surové
ropy.
Ceny
byly
v
průměru
vyšší
o
více
než
2
dolary
na
barel
-
to
není
žádné
terno,
ale
alespoň
milá
odměna.
Podle
průzkumu
společnosti
Dun
&
Corp.
tak
mohou
společnosti,
které
nechtěly
utrácet
svůj
již
tak
velmi
opatrný
rozpočet,
před
koncem
roku
trochu
utrácet.
Průzkum
uvádí,
že
40
%
dotázaných
uvedlo,
že
výdaje
na
průzkum
v
roce
1989
překročí
výdaje
roku
1988.
Prostředky
pro
vrty
se
mohou
v
příštím
roce
vyšplhat
ještě
výše,
pokud
se
ceny
ropy
nezmění.
Představitel
společnosti
Texaco
uvedl,
že
společnost
může
při
uvažovaných
18
až
19
dolarech
za
ropu
v
roce
1990
zvýšit
výdaje,
zejména
pro
méně
riziková
naleziště.
Cizí
investoři,
kterých
je
od
roku
1986
jen
málo,
se
vracejí
zpět.
I
když
"je
stále
těžké
získat
peníze
na
program
vrtů
naslepo",
říká
William
Thomas,
představitel
banky
Texas
Commerce
Bank
v
Houstonu,
"instituce
začínají
chápat,
že
tyto
věci
probíhají
v
cyklech
a
tento
se
začíná
obracet".
Ropný
průmysl
je
na
Wall
Street
opět
oblíben.
Poptávka
po
akciích
dodavatelů
pro
těžbu
ropy
byla
velmi
vysoká,
přestože
některé
včera
spadly
poté,
co
firma
Shearson
Lehman
Hutton
snížila
hodnocení
krátkodobých
investic
do
těchto
akcií.
Dodavatelé,
jako
je
společnost
Parker
Drilling
Co.,
získávají
nabídkami
akcií
opět
hotovost
a
poprvé
po
několika
letech
se
začali
veřejně
obchodovat
dvě
společnosti
poskytující
služby
při
těžbě
ropy.
(Jsou
to
společnosti
Grace
Energy
Corp.
z
Dallasu
a
Marine
Drilling
Co.
z
Houstonu.)
Většina
ropných
společností
stále
váhá
s
přijímáním
zaměstnanců
na
vedoucí
i
odborná
místa,
která
tak
radikálně
snížily.
Ale
pár
nových
pracovních
míst
je
volných.
Účetní
firma
Arthur
Andersen
rozšířila
v
tomto
roce
svůj
tým
pro
energie
o
10
%.
Pokud
se
aktivita
venku
na
ropných
polích
o
hodně
zvýší,
může
nastat
nedostatek
pracovníků,
protože
mnoho
dělníků
na
vrtných
plošinách,
pomocných
dělníků
a
ostatních
pracovníků
po
propadu
odešlo.
Už
teď
"je
těžké
sehnat
lidi.
Jsou
příliš
zaměstnaní",
říká
jeden
z
vrtmistrů
společnosti
Santa
Fe.
Pro
většinu
dělníků
na
nalezištích
je
rozhodující
čas.
Ramirezovi,
který
se
svými
dělníky
přijel
na
vrt
Sharpshooter
pozdě,
protože
začali
brzy
ráno
umísťovat
nádrže
na
jiném
pracovišti,
právě
zvýšili
plat
z
8
dolarů
na
8,5
dolaru,
je
to
první
zvýšení
platu,
které
si
za
posledních
8
let
pamatuje.
Norman
Young,
analytik
uhlovodíků
na
vrtu
Sniper,
pracoval
kromě
devíti
dnů
celý
tento
rok.
V
minulém
roce
"jsem
měl
volno
celý
měsíc,
potom
jednou
na
dva
až
tři
týdny
a
znovu
na
dva
až
tři
týdny",
říká.
Butch
McCarty,
který
prodává
vybavení
ropných
polí
společnosti
Davis
Tool
Co.,
je
také
zaneprázdněn.
Rodák
z
této
oblasti
je
nyní
zpátky
poté,
co
ho
rozmach
ropných
polí
vynesl
až
na
vrchol
a
když
přečkal
krach
jako
provozovatel
samoobsluhy
v
Oklahoma
City.
"První
rok
po
návratu
tu
nebyla
žádná
práce,"
říká.
"Myslím,
že
se
nyní
vrací
zpět.
Ale
už
to
nebude
takový
rozmach.
Žádný
velký
rozmach,
žádné
velké
nezdary,"
prorokuje.
Podnikání
se
dařilo,
mohl
jsem
bez
rozmýšlení
vyrazit
na
víkendový
výlet
do
horské
oblasti
Cloudcroft,
to
"jsem
neudělal
už
kolik
let".
Výpočty
potvrzují,
že
rozhodně
nejde
o
nějaký
rozmach
ropných
vrtů.
V
prvních
devíti
měsících
tohoto
roku
bylo
ve
Spojených
státech
navrtáno
pouze
14 505
vrtů
pro
ropu
a
zemní
plyn,
včetně
4 900
suchých
šachet,
což
je
o
22,4
%
méně
než
ve
stejném
období
roku
1988.
Ale
je
to
o
trochu
menší
snížení
než
v
polovině
roku,
kdy
dokončené
stavby
zaostávaly
o
27,1
%.
A
počet
aktivních
vrtných
souprav
se
ve
Spojených
státech
zvyšuje.
Podle
společnosti
Baker
Hughes
Inc.
pracovalo
ve
Spojených
státech
minulý
týden
992
rotačních
vrtných
souprav
oproti
933
soupravám
před
rokem.
(V
roce
1981,
před
krachem,
byl
počet
těchto
souprav
přes
4 000.)
Světové
využití
vrtných
plošin
na
volném
moři
ukazuje
podobný
rostoucí
trend.
Některé
vybavení
jdoucí
do
provozu
je
téměř
nové.
Teprve
před
dvěma
týdny
sem,
500
mil
od
města
Caspar
ve
Wyomingu,
dopravila
společnost
Grace
Energy
vrtnou
soupravu,
která
má
navrtávat
ložisko
zemního
plynu
Bilbrey
hluboké
15 000
stop
s
hodnotou
přes
1
milion
dolarů.
Vrtná
souprava
byla
postavena
kolem
roku
1980,
ale
vrtala
pouze
dva
vrty,
poslední
v
roce
1982.
Až
dosud
ležela
ladem.
Pro
Zel
Herringovou,
majitelku
a
kuchařku
restaurace
Sandhills
Luncheon
Cafe,
plechové
budovy
v
centru
města,
tohle
všechno
ukazuje
na
dobrý
rok.
Může
být
tak
11.30
a
"už
u
nás
stojí
a
čekají",
říká
a
rychle
vyřizuje
objednávky
na
hamburgery
a
denní
specialitu
(obložený
celozrnný
chléb
s
grilovanou
hovězí
pečení,
sýrem
a
papričkami
jalapeňo,
bramborový
salát,
pečené
fazole
a
pudink,
s
kávou
nebo
ledovým
čajem.
Cena:
4,50
dolaru).
Mike
Huber,
dělník
na
vrtech,
dokonce
začal
novou
kariéru
jako
podnikatel.
Před
rokem
založil
firmu
Arrow
Roustabouts
Inc.
s
půjčkou
od
přítele,
tu
už
splatil
a
nyní
zaměstnává
15
lidí.
Pořídil
si
tři
náklaďáky
a
malý
bagr.
"Chci
ještě
jeden
náklaďák,"
říká
Huber.
Cítím,
že
růst
bude
dále
pokračovat.
To
je
slovo
muže.
Rozhodující
slovo.