wsj0629.cz

V burzovních okruzích v Bombaji je módním slovem slovo "mega". Nejméně 40 společností přichází na kapitálový trh s emisemi v hodnotě 6 miliard dolarů, což je hodnota, která byla v Indii vždy považována za nemožnou. "Pokud mluví o megaemisích, mluví skutečně o extrémních hodnotách," říká S. A. Dave, předseda indické Rady pro regulaci prodeje cenných papírů. "Kapitálový trh kvete." Ale megaemise vyvolávají megaotázky ohledně rychle se vyvíjejícího indického kapitálového trhu. Jednou z nich je, zda je dost peněz na financování nových emisí, aniž by pokleslo obchodování na burze. Investoři na poměrně neregulovaných indických burzách kromě toho často nevědí, co je čeká, když podpoří nějakou emisi. Zveřejněné podnikatelské záměry společností v Indii nikdy neřeknou potenciálnímu investorovi mnoho. Některé z těchto velkých částek ale získávají i malé firmy. Jakmile už investoři získají peníze, obvykle nemají žádnou představu o tom, jak je utratit. Někteří analytikové si myslí, že tyto megaemise by mohly v takovém neregulovaném prostředí vést k megakrachům. "Počet krachů bude v megaprojektech mnohem vyšší než počet úspěchů," říká G. S. Patel, bývalý předseda obrovského, vládou spravovaného investičního fondu Unit Trust of India. "Budou mít megaproblémy." Indické burzy byly od doby, kdy začal premiér Rajiv Gándhí liberalizovat průmysl, na pětiletém maximu s nějakými poklesy a opravami. Ale poslední burzovní rozkvět v roce 1986 se zdá ve srovnání s dnešním ruchem na trhu malý. Těchto 6 miliard dolarů, které se snaží získat v roce končícím 31. března zhruba 40 společností, stojí proti pouhým 2,7 miliardy dolarů, které byly na kapitálovém trhu získány v minulém fiskálním roce. Ve fiskálním roce 1984, než se dostal Gándhí k moci, činily emise celkem jen 810 milionů dolarů. Největší emise letošního roku, konvertibilní dluhopisy strojírenské společnosti Larsen & Toubro Ltd. v hodnotě 570 milionů dolarů, je největší v indické historii. A není to jediná velká emise: čtyři největší emise dají dohromady 1,3 miliardy dolarů. Konvertibilní dluhopisy - obligace, které lze později převést na kmenové akcie - jsou letos nejoblíbenějším instrumentem, ačkoli mnoho společností prodává i nekonvertibilní dluhopisy či kmenové akcie. Tyto megaemise jsou podporovány dvěma faktory, ekonomickým a politickým. V minulosti socialistická politika státu přísně omezovala velikost nových oceláren, petrochemických továren, automobilek a dalších průmyslových podniků, aby zachovala zdroje a omezila zisky, které mohou obchodníci vydělat. V důsledku toho fungoval průmysl v malých, drahých, vysoce neefektivních průmyslových jednotkách. Když se dostal k moci Gándhí, zavedl nové předpisy pro podnikatele. Řekl, že průmysl by měl stavět továrny stejně velké jako v zahraničí a využívat úspor ze zvýšené výroby. Řekl, že pokud bude výroba pro tuzemský trh příliš velká, měly by společnosti vyvážet. Indické podnikatele doposud zatížené nadměrnou regulací bylo nutné přemlouvat, ale už začali myslet ve velkém. Některé z projektů sponzorovaných těmito novými emisemi jsou prvními plody Gándhího politiky a vyžadují vyšší kapitál než malé průmyslové jednotky postavené v minulosti. Průmyslová revoluce způsobila velký nárůst kapitálového trhu, který je daleko levnějším zdrojem peněz než banky řízené vládou, kde jsou pro primární vypůjčovatele úrokové sazby okolo 16 %. Druhý faktor podněcující megaemise je politický. Gándhí vyhlásil na listopad všeobecné volby a mnoho podnikatelů se bojí, že on a jeho strana Indický národní kongres prohrají. Některé společnosti navyšují své peníze v předtuše vlády, která nebude tak předpověditelná jako ta Gándhího, a možná bude i více omezující. V Bombaji se také šíří četné zvěsti o tom, že část peněz přijatých v dnešním přívalu emisí bude před volbami použita jako příspěvky na kampaň. Nikdo se k ničemu nepřizná, ale indičtí průmyslníci již dříve tajně dotovali kampaně. Dosud jsou megaemise u investorů hitem. Počátkem tohoto roku byla nabídka konvertibilních dluhopisů společnosti Tata Iron & Steel Co. v hodnotě 355 milionů dolarů nadobjednaná. Námořní stavební společnost Essar Gujarat Ltd. měla podobný úspěch s emisí o něco málo menší. Společnost Larsen & Toubro začala počátkem tohoto měsíce přijímat žádosti na svou obrovskou emisi; bankéři a analytikové očekávají, že bude nadobjednaná. Ještě má přijít velká emise petrochemické a agrochemické společnosti Bindal Agro Chem Ltd. a (indického) výrobce polovodičů, společnosti Usha Rectifier Corp. A i když mnoho investorů prodává část svého portfolia, aby mohli nakoupit nové cenné papíry, drží se ceny na 16 indických burzách dosud vysoko. "Nemyslím, že to na sekundárním trhu vyvolá nějaké zmatky," uvádí Patel, "jen klesající trend." M. J. Pherwani, předseda fondu Unit Trust of India, říká: "Trhy míří k růstu, který jsme dříve neviděli ani o něm neslyšeli." Ale s růstem přicházejí i růstové problémy, což je nyní na indickém kapitálovém trhu jasnější než kdykoli v minulosti. V minulosti řídila trhy nepřímo vláda pevnou rukou sevřenou nad samotným průmyslem. Různá ministerstva rozhodovala, které výrobky a v jakém množství mohou podnikatelé vyrábět, a vládou vlastněné banky řídily financování projektů a sledovaly, zda společnosti plní slíbené plány. Vláda byla s touto dalekosahající, rafinovanou formou řízení odzkoušenou na konkrétních případech, bez jasných pravidel či pokynů, spokojená. Ale nyní, když od investorů přicházejí velké peníze, má vládní laxnost ohledně regulace a požadavků na zveřejňování informací nebezpečnější aspekty. Po vzoru Komise pro regulaci prodeje cenných papírů v USA vznikla na počátku letošního roku indická Rada pro regulaci prodeje cenných papírů, v Novém Dillí však netlačili na legislativu natolik, aby zajistili její funkčnost. Dave, její předseda, jedná bodře a trpělivě, ale hovoří-li o nutnosti pustit se do práce, nebere si servírky. "Ať je to mega, nebo není, myslíme, že požadavky na podnikatelské záměry by se měly podstatně vylepšit," říká. "Zveřejňování informací je v Indii velice špatné." Říká, že odpovědi na hlavní otázky - "Potřebujete opravdu tolik peněz, abyste financovali tyto investice? Řekli jste investorům, co se ve vašem sektoru děje? Co vaše dosavadní úspěchy a neúspěchy?" - se od společností, které přicházejí na burzu, nevyžadují. Místo toho se většina investorů musí spolehnout na indický tisk, který se ovšem spokojí s klepy. Příkladem toho je největší nabídka ze všech, emise dluhopisů firmy Larsen & Toubro v hodnotě 570 milionů dolarů. Tuto strojírenskou společnost koupila při převzetí na počátku letošního roku gigantická textilní společnost Reliance. Ačkoli společnost Larsen & Toubro už 38 let nezískala žádné peníze z veřejných zdrojů, její noví vlastníci často vytvářejí na místních trzích finančnín zdroje. (Reliance založila v roce 1988 petrochemickou společnost v hodnotě 357 milionů dolarů, což byla v té době největší veřejná emise v historii Indie.) Média emisi společnosti Larsen & Toubro zpochybňovala s důrazem na to, že přesahuje roční obrat společnosti a celkovou tržní hodnotu podniku. Ještě drsnější je případ polovodičové společnosti Usha Rectifier, která měla v roce 1988 obrat ve výši 28 milionů dolarů a půjčuje si 270 milionů dolarů na výstavbu továrny na železo. Když firma získá peníze, není vždy jisté, k čemu je použije. Společnost Larsen & Toubro například uvádí, že si půjčuje 570 milionů dolarů, které použije jako dodavatelský úvěr na významná pracovní místa ve strojírenství. Na rozdíl od jiných společností nezdůraznila konkrétní projekty, které chce financovat. Analytikové říkají, že i když jsou v podnikatelském záměru popsány konkrétní projekty, peníze se často použijí jinde. "Někdo musí sledovat, jak se tyto finance rozdělují," uvádí Dave. Patel souhlasí: "Nikdo pořádně nesleduje a nechrání využití těchto financí. Snaží se zacelit všelijaké díry, ale na tohle nejsou vůbec připravení." V důsledku půjčování velkých finančních obnosů, uvolněných požadavků na zveřejňování informací a nedbalého sledování využití peněz se někteří analytikové bojí případných megakrachů, které by mohly důvěru v trh zranit mnohem více než malé bankroty, které následovaly po rozkvětu v roce 1986. Vláda trvá na tom, že pravděpodobnost tohoto je nízká. Říká, že navzdory volné regulaci samotného trhu její dlouhodobá regulace průmyslu takovým krachům předejde. Do tohoto článku přispěl T. T. Ram Mohan.