V
burzovních
okruzích
v
Bombaji
je
módním
slovem
slovo
"mega".
Nejméně
40
společností
přichází
na
kapitálový
trh
s
emisemi
v
hodnotě
6
miliard
dolarů,
což
je
hodnota,
která
byla
v
Indii
vždy
považována
za
nemožnou.
"Pokud
mluví
o
megaemisích,
mluví
skutečně
o
extrémních
hodnotách,"
říká
S.
A.
Dave,
předseda
indické
Rady
pro
regulaci
prodeje
cenných
papírů.
"Kapitálový
trh
kvete."
Ale
megaemise
vyvolávají
megaotázky
ohledně
rychle
se
vyvíjejícího
indického
kapitálového
trhu.
Jednou
z
nich
je,
zda
je
dost
peněz
na
financování
nových
emisí,
aniž
by
pokleslo
obchodování
na
burze.
Investoři
na
poměrně
neregulovaných
indických
burzách
kromě
toho
často
nevědí,
co
je
čeká,
když
podpoří
nějakou
emisi.
Zveřejněné
podnikatelské
záměry
společností
v
Indii
nikdy
neřeknou
potenciálnímu
investorovi
mnoho.
Některé
z
těchto
velkých
částek
ale
získávají
i
malé
firmy.
Jakmile
už
investoři
získají
peníze,
obvykle
nemají
žádnou
představu
o
tom,
jak
je
utratit.
Někteří
analytikové
si
myslí,
že
tyto
megaemise
by
mohly
v
takovém
neregulovaném
prostředí
vést
k
megakrachům.
"Počet
krachů
bude
v
megaprojektech
mnohem
vyšší
než
počet
úspěchů,"
říká
G.
S.
Patel,
bývalý
předseda
obrovského,
vládou
spravovaného
investičního
fondu
Unit
Trust
of
India.
"Budou
mít
megaproblémy."
Indické
burzy
byly
od
doby,
kdy
začal
premiér
Rajiv
Gándhí
liberalizovat
průmysl,
na
pětiletém
maximu
s
nějakými
poklesy
a
opravami.
Ale
poslední
burzovní
rozkvět
v
roce
1986
se
zdá
ve
srovnání
s
dnešním
ruchem
na
trhu
malý.
Těchto
6
miliard
dolarů,
které
se
snaží
získat
v
roce
končícím
31.
března
zhruba
40
společností,
stojí
proti
pouhým
2,7
miliardy
dolarů,
které
byly
na
kapitálovém
trhu
získány
v
minulém
fiskálním
roce.
Ve
fiskálním
roce
1984,
než
se
dostal
Gándhí
k
moci,
činily
emise
celkem
jen
810
milionů
dolarů.
Největší
emise
letošního
roku,
konvertibilní
dluhopisy
strojírenské
společnosti
Larsen
&
Toubro
Ltd.
v
hodnotě
570
milionů
dolarů,
je
největší
v
indické
historii.
A
není
to
jediná
velká
emise:
čtyři
největší
emise
dají
dohromady
1,3
miliardy
dolarů.
Konvertibilní
dluhopisy
-
obligace,
které
lze
později
převést
na
kmenové
akcie
-
jsou
letos
nejoblíbenějším
instrumentem,
ačkoli
mnoho
společností
prodává
i
nekonvertibilní
dluhopisy
či
kmenové
akcie.
Tyto
megaemise
jsou
podporovány
dvěma
faktory,
ekonomickým
a
politickým.
V
minulosti
socialistická
politika
státu
přísně
omezovala
velikost
nových
oceláren,
petrochemických
továren,
automobilek
a
dalších
průmyslových
podniků,
aby
zachovala
zdroje
a
omezila
zisky,
které
mohou
obchodníci
vydělat.
V
důsledku
toho
fungoval
průmysl
v
malých,
drahých,
vysoce
neefektivních
průmyslových
jednotkách.
Když
se
dostal
k
moci
Gándhí,
zavedl
nové
předpisy
pro
podnikatele.
Řekl,
že
průmysl
by
měl
stavět
továrny
stejně
velké
jako
v
zahraničí
a
využívat
úspor
ze
zvýšené
výroby.
Řekl,
že
pokud
bude
výroba
pro
tuzemský
trh
příliš
velká,
měly
by
společnosti
vyvážet.
Indické
podnikatele
doposud
zatížené
nadměrnou
regulací
bylo
nutné
přemlouvat,
ale
už
začali
myslet
ve
velkém.
Některé
z
projektů
sponzorovaných
těmito
novými
emisemi
jsou
prvními
plody
Gándhího
politiky
a
vyžadují
vyšší
kapitál
než
malé
průmyslové
jednotky
postavené
v
minulosti.
Průmyslová
revoluce
způsobila
velký
nárůst
kapitálového
trhu,
který
je
daleko
levnějším
zdrojem
peněz
než
banky
řízené
vládou,
kde
jsou
pro
primární
vypůjčovatele
úrokové
sazby
okolo
16
%.
Druhý
faktor
podněcující
megaemise
je
politický.
Gándhí
vyhlásil
na
listopad
všeobecné
volby
a
mnoho
podnikatelů
se
bojí,
že
on
a
jeho
strana
Indický
národní
kongres
prohrají.
Některé
společnosti
navyšují
své
peníze
v
předtuše
vlády,
která
nebude
tak
předpověditelná
jako
ta
Gándhího,
a
možná
bude
i
více
omezující.
V
Bombaji
se
také
šíří
četné
zvěsti
o
tom,
že
část
peněz
přijatých
v
dnešním
přívalu
emisí
bude
před
volbami
použita
jako
příspěvky
na
kampaň.
Nikdo
se
k
ničemu
nepřizná,
ale
indičtí
průmyslníci
již
dříve
tajně
dotovali
kampaně.
Dosud
jsou
megaemise
u
investorů
hitem.
Počátkem
tohoto
roku
byla
nabídka
konvertibilních
dluhopisů
společnosti
Tata
Iron
&
Steel
Co.
v
hodnotě
355
milionů
dolarů
nadobjednaná.
Námořní
stavební
společnost
Essar
Gujarat
Ltd.
měla
podobný
úspěch
s
emisí
o
něco
málo
menší.
Společnost
Larsen
&
Toubro
začala
počátkem
tohoto
měsíce
přijímat
žádosti
na
svou
obrovskou
emisi;
bankéři
a
analytikové
očekávají,
že
bude
nadobjednaná.
Ještě
má
přijít
velká
emise
petrochemické
a
agrochemické
společnosti
Bindal
Agro
Chem
Ltd.
a
(indického)
výrobce
polovodičů,
společnosti
Usha
Rectifier
Corp.
A
i
když
mnoho
investorů
prodává
část
svého
portfolia,
aby
mohli
nakoupit
nové
cenné
papíry,
drží
se
ceny
na
16
indických
burzách
dosud
vysoko.
"Nemyslím,
že
to
na
sekundárním
trhu
vyvolá
nějaké
zmatky,"
uvádí
Patel,
"jen
klesající
trend."
M.
J.
Pherwani,
předseda
fondu
Unit
Trust
of
India,
říká:
"Trhy
míří
k
růstu,
který
jsme
dříve
neviděli
ani
o
něm
neslyšeli."
Ale
s
růstem
přicházejí
i
růstové
problémy,
což
je
nyní
na
indickém
kapitálovém
trhu
jasnější
než
kdykoli
v
minulosti.
V
minulosti
řídila
trhy
nepřímo
vláda
pevnou
rukou
sevřenou
nad
samotným
průmyslem.
Různá
ministerstva
rozhodovala,
které
výrobky
a
v
jakém
množství
mohou
podnikatelé
vyrábět,
a
vládou
vlastněné
banky
řídily
financování
projektů
a
sledovaly,
zda
společnosti
plní
slíbené
plány.
Vláda
byla
s
touto
dalekosahající,
rafinovanou
formou
řízení
odzkoušenou
na
konkrétních
případech,
bez
jasných
pravidel
či
pokynů,
spokojená.
Ale
nyní,
když
od
investorů
přicházejí
velké
peníze,
má
vládní
laxnost
ohledně
regulace
a
požadavků
na
zveřejňování
informací
nebezpečnější
aspekty.
Po
vzoru
Komise
pro
regulaci
prodeje
cenných
papírů
v
USA
vznikla
na
počátku
letošního
roku
indická
Rada
pro
regulaci
prodeje
cenných
papírů,
v
Novém
Dillí
však
netlačili
na
legislativu
natolik,
aby
zajistili
její
funkčnost.
Dave,
její
předseda,
jedná
bodře
a
trpělivě,
ale
hovoří-li
o
nutnosti
pustit
se
do
práce,
nebere
si
servírky.
"Ať
je
to
mega,
nebo
není,
myslíme,
že
požadavky
na
podnikatelské
záměry
by
se
měly
podstatně
vylepšit,"
říká.
"Zveřejňování
informací
je
v
Indii
velice
špatné."
Říká,
že
odpovědi
na
hlavní
otázky
-
"Potřebujete
opravdu
tolik
peněz,
abyste
financovali
tyto
investice?
Řekli
jste
investorům,
co
se
ve
vašem
sektoru
děje?
Co
vaše
dosavadní
úspěchy
a
neúspěchy?"
-
se
od
společností,
které
přicházejí
na
burzu,
nevyžadují.
Místo
toho
se
většina
investorů
musí
spolehnout
na
indický
tisk,
který
se
ovšem
spokojí
s
klepy.
Příkladem
toho
je
největší
nabídka
ze
všech,
emise
dluhopisů
firmy
Larsen
&
Toubro
v
hodnotě
570
milionů
dolarů.
Tuto
strojírenskou
společnost
koupila
při
převzetí
na
počátku
letošního
roku
gigantická
textilní
společnost
Reliance.
Ačkoli
společnost
Larsen
&
Toubro
už
38
let
nezískala
žádné
peníze
z
veřejných
zdrojů,
její
noví
vlastníci
často
vytvářejí
na
místních
trzích
finančnín
zdroje.
(Reliance
založila
v
roce
1988
petrochemickou
společnost
v
hodnotě
357
milionů
dolarů,
což
byla
v
té
době
největší
veřejná
emise
v
historii
Indie.)
Média
emisi
společnosti
Larsen
&
Toubro
zpochybňovala
s
důrazem
na
to,
že
přesahuje
roční
obrat
společnosti
a
celkovou
tržní
hodnotu
podniku.
Ještě
drsnější
je
případ
polovodičové
společnosti
Usha
Rectifier,
která
měla
v
roce
1988
obrat
ve
výši
28
milionů
dolarů
a
půjčuje
si
270
milionů
dolarů
na
výstavbu
továrny
na
železo.
Když
firma
získá
peníze,
není
vždy
jisté,
k
čemu
je
použije.
Společnost
Larsen
&
Toubro
například
uvádí,
že
si
půjčuje
570
milionů
dolarů,
které
použije
jako
dodavatelský
úvěr
na
významná
pracovní
místa
ve
strojírenství.
Na
rozdíl
od
jiných
společností
nezdůraznila
konkrétní
projekty,
které
chce
financovat.
Analytikové
říkají,
že
i
když
jsou
v
podnikatelském
záměru
popsány
konkrétní
projekty,
peníze
se
často
použijí
jinde.
"Někdo
musí
sledovat,
jak
se
tyto
finance
rozdělují,"
uvádí
Dave.
Patel
souhlasí:
"Nikdo
pořádně
nesleduje
a
nechrání
využití
těchto
financí.
Snaží
se
zacelit
všelijaké
díry,
ale
na
tohle
nejsou
vůbec
připravení."
V
důsledku
půjčování
velkých
finančních
obnosů,
uvolněných
požadavků
na
zveřejňování
informací
a
nedbalého
sledování
využití
peněz
se
někteří
analytikové
bojí
případných
megakrachů,
které
by
mohly
důvěru
v
trh
zranit
mnohem
více
než
malé
bankroty,
které
následovaly
po
rozkvětu
v
roce
1986.
Vláda
trvá
na
tom,
že
pravděpodobnost
tohoto
je
nízká.
Říká,
že
navzdory
volné
regulaci
samotného
trhu
její
dlouhodobá
regulace
průmyslu
takovým
krachům
předejde.
Do
tohoto
článku
přispěl
T.
T.
Ram
Mohan.