V
dlouhé
válce
nervů
mezi
Bílým
domem
a
Kongresem
o
způsob,
jakým
naše
země
provádí
utajované
zpravodajské
operace
v
zahraničí,
by
mohlo
nastat
příměří.
Po
letech
nedůvěry,
která
se
zrodila
z
aféry
Watergate,
minulých
přehmatů
Ústřední
zpravodajské
služby
(CIA)
a
skandálu
Írán-Contras,
se
zdá,
že
prezident
Bush
i
Senátní
zpravodajský
výbor
jsou
připraveni
-
alespoň
prozatím
-
důvěřovat
si
navzájem
v
otázce
stanovení
zásad
pro
utajované
aktivity.
Bude-li
tento
postoj
přetrvávat,
mohl
by
do
plánování
utajovaných
aktivit
vnést
pozornost
a
důvěru,
která
zde
léta
chyběla.
Během
minulého
týdne
prezident
souhlasil
s
tím,
že
bude
Výbor,
obvykle
předem,
informovat
o
utajovaných
akcích
a
klíčová
zpravodajská
rozhodnutí
bude
předkládat
písemně.
Reaganova
administrativa
nejednala
vždy
v
takových
záležitostech
tímto
způsobem.
Bush
se
též
zavázal,
že
bude
respektovat
14
let
starý
vládní
příkaz,
který
zakazuje
americkým
agentům
páchat
atentáty
na
zahraniční
představitele
nebo
pomáhat
jiným
osobám
při
této
činnosti.
Kongres
nikdy
zcela
neuvěřil
bývalému
šéfu
CIA
Williamu
Caseyovi
ani
poradci
Národní
bezpečnosti
Johnu
Poindexterovi,
že
tento
zákaz
respektují.
Navzdory
protestům
CIA
souhlasil
Bush
také
s
tím,
že
bude
zaveden
generální
inspektor
CIA,
který
bude
nezávislý
na
řediteli
CIA.
Na
oplátku
se
Senátní
výbor
vzdal
snahy
uzákonit
legislativu,
která
by
vyžadovala,
aby
ji
administrativa
informovala
do
48
hodin
od
zahájení
jakékoli
utajované
aktivity.
Zrušila
také
zákaz,
podle
kterého
CIA
nesmí
využívat
nouzový
fond
pro
utajované
aktivity,
a
souhlasila
s
tím,
že
odstraní
některá
překroucená
a
právně
formální
omezení
při
plánování
náročných
akcí,
a
to
výměnou
za
ujištění,
že
se
CIA
nevrátí
zpět
ke
své
hře
s
politickými
atentáty.
"Nakonec
jsme
je
dokázali
přesvědčit,
že
Casey
a
[Oliver]
North
tu
již
nepracují,"
říká
jeden
z
představitelů
administrativy.
Toto
nové
chápání
nespadlo
z
nebe
jako
proud
laskavosti
a
poznání.
Objevilo
se
po
jedovatém
předvedení
politiky
zpravodajských
služeb
ve
starém
stylu,
které
následovalo
po
nezdařeném
pokusu
o
převrat
v
Panamě
v
tomto
měsíci.
Bílý
dům
namítal
pomocí
televizních
vystoupení
a
informací,
které
pronikly
na
veřejnost,
že
kvůli
omezením,
která
Kongres
prosadil
pro
utajované
aktivity,
je
podpora
takovýchto
převratů
americkou
vládou
obtížná.
Bush
dokonce
soukromě
uvedl,
že
jeden
zákon
Kongresu
z
Reaganovy
éry
vyžadoval,
aby
prezident
USA
upozornil
nenáviděného
panamského
diktátora
Manuela
Noriegu,
jakmile
by
se
Spojené
státy
dozvěděly
o
spiknutí,
které
by
mohlo
ohrozit
jeho
život.
Prezident
též
naznačil,
že
pokud
bude
letošní
zákon
o
autorizaci
zpravodajské
činnosti
příliš
restriktivní,
mohl
by
jej
vetovat.
Předseda
Zpravodajského
výboru
David
Boren
(demokrat
za
Oklahomu)
a
místopředseda
William
Cohen
(republikán
za
Maine)
rozhněvaně
obvinili
Bílý
dům,
že
nechává
selektivně
proniknout
utajované
dokumenty
na
veřejnost
a
snaží
se
nespravedlivě
přesunout
vinu
za
zmařený
pokus
o
svržení
generála
Noriegy
na
Kongres.
Bílý
dům
vyšel
z
této
výměny
názorů
vítězně,
ale
postaral
se
o
to,
aby
tuto
svou
výhodu
nevyhrotil
do
toho
typu
ústavního
sporu,
jaký
vyhledávají
konzervativní
republikáni,
kteří
si
nepřejí
žádnou
kontrolu
zpravodajských
činností
Kongresem.
Bush
a
jeho
poradci
místo
toho
dali
najevo,
že
uznávají
roli
Kongresu
a
domnívají
se,
že
lze
s
konzervativním
Borenem
a
liberálním
Cohenem
spolupracovat
na
odstranění
rozporů.
Senátoři
reagovali
podobně.
Senátor
Boren
oznámil
šťastně
novinářům,
že
s
Bílým
domem
došli
ke
"vzájemnému
porozumění"
a
že
Výbor
nabídl
Bushovi
"začít
s
čistým
stolem",
tj.
bez
překážek
postavených
v
letech
Reaganovy
vlády.
Senátor
Cohen
uvedl,
že
vztahy
se
vrátily
na
úroveň
před
Reaganem.
Stále
zbývá
upřesnit
některé
detaily.
Bush
si
v
"ojedinělých"
případech
vyhrazuje
právo
na
udržování
Kongresu
v
informační
tmě,
přičemž
se
odvolává
na
ústavní
výsadu,
kterou
Výbor
neuznává.
Projednávaná
interpretace
ministerstva
spravedlnosti
o
zákazu
politických
atentátů
by
mohla
dát
podnět
k
otázkám,
které
se
budou
muset
vyřešit.
Kromě
toho
mohou
obě
strany
čelit
politické
kritice.
Někteří
konzervativci
obviní
prezidenta
z
toho,
že
Kongresu
slibuje
příliš
mnoho.
A
pokračují
v
anonymních
útocích
na
ředitele
CIA
Williama
Webstera
za
to,
že
byl
k
Výboru
tak
vstřícný.
Současně
někteří
liberálové
v
Kongresu
obviní
senátory
Borena
a
Cohena,
že
vzali
do
zaječích,
a
upozorní
na
to,
že
ústupky
zákonodárců
rozšiřují
spektrum
utajovaných
operací,
které
jsou
v
mezinárodním
měřítku
choulostivější,
jako
jsou
například
miny
v
nikaragujských
přístavech
či
prodej
zbraní
do
Íránu.
Ale
bude-li
kooperativní
přístup
zachován
a
bude-li
se
o
utajovaných
aktivitách
více
diskutovat,
může
země
vstoupit
do
období,
ve
kterém
budou
ztřeštěné
nápady
vyřazeny
ještě
ve
stadiu
návrhu,
zatímco
nebezpečné,
ale
dobře
plánované
utajované
operace
bude
možno
podniknout
beze
strachu,
že
Kongres
před
nimi
v
panice
couvne.