Britové
minulý
týden
předvedli
neobvyklou
politickou
nezralost.
Ministr
financí
Nigel
Lawson
rezignoval,
jelikož
ministerská
předsedkyně
Margaret
Thatcherová
nepropustí
svého
poradce
sira
Alana
Walterse,
jemuž
důvěřuje.
Předseda
opoziční
Labouristické
strany
Neil
Kinnock
projevil
mužský
šovinismus,
typický
pro
britskou
nižší
třídu,
když
odsoudil
Margaret
Thatcherovou
za
to,
že
má
nezávislou
mysl
a
odmítá
respektovat
muže
ve
svém
kabinetu.
Britský
tisk,
který
dělá
z
komára
velblouda,
předpověděl
nevyhnutelnou
ekonomickou
krizi,
když
zobrazil
Margaret
Thatcherovou
jako
autokratku,
která
uvrhla
ekonomickou
politiku
do
zmatku
tím,
že
vyhnala
ze
své
vlády
váženou
postavu.
Za
nanicovatými
gesty
se
skrývá
skutečný
rozkol.
Nigel
Lawson
a
jeho
evropsky
smýšlející
kolegové
chtějí,
aby
se
britská
libra
formálně
spojila
se
západoněmeckou
markou.
Sir
Alan
to
považuje
za
chybnou
a
nákladnou
politiku.
Vzhledem
ke
snahám
"ukotvit
dolar"
na
zlatě
nebo
na
jiných
měnách
stojí
tento
spor
za
bližší
prozkoumání.
Nigel
Lawson
do
své
rezignace
vedl
britskou
měnovou
politiku
tak,
jako
by
libra
byla
spojena
s
markou.
Když
Margaret
Thatcherová
snížila
nejvyšší
daňovou
sazbu
na
40
%,
zaplavil
Nigel
Lawson
zemi
penězi,
aby
zabránil
růstu
libry
oproti
marce.
Následkem
toho
znovu
podnítil
inflaci,
kterou
Margaret
Thatcherová
dlouhým
a
náročným
úsilím
zdolala.
Při
vzrůstající
inflaci
začala
libra
oproti
marce
klesat.
Za
účelem
udržení
stávajícího
kurzu
zpřísnil
Nigel
Lawson
měnovou
politiku
a
vyhnal
úrokové
sazby
až
na
15
%.
To
zdvojnásobilo
úrokové
sazby
hypoték
mnoha
lidí,
kteří
se
díky
politice
Margaret
Thatcherové
stali
novými
majitely
bytů
a
domů,
a
rozšířilo
nespokojenost
a
postrčilo
labouristy
na
přední
místo
v
preferencích.
Namísto
toho,
aby
si
Nigel
Lawson
uvědomil
svou
chybu,
kterou
bylo
ponechat
devizový
kurz,
aby
ovládl
jak
britskou
ekonomickou
politiku,
tak
politické
štěstí
Margaret
Thatcherové,
i
nadále
usiloval
o
formální
spojení
libry
s
markou
vstupem
do
Evropského
měnového
systému
(EMS),
který
podřizuje
všechny
členské
měny
německé
měnové
politice.
To
dostalo
Margaret
Thatcherovou
do
problémů.
Myšlenka
evropské
integrace
je
jeden
z
velkých
projektů,
který
se
líbí
intelektuálům,
médiím
a
představivosti,
ovšem
je
plný
faktických
léček.
Kdyby
se
libra
bývala
spojila
s
markou,
Britové
by
nemohli
snížit
své
přemrštěné
daňové
sazby.
Důvod
je
prostý.
Když
nějaká
země
sníží
daně,
stane
se
atraktivnější
pro
investory
a
zvyšuje
hodnotu
vlastní
měny.
Právě
strach
z
narušení
vztahů
devizových
kurzů
v
rámci
EMS
přiměl
Chiracovu
vládu
ve
Francii
k
tomu,
aby
byla
ohledně
snižování
daňových
sazeb
obezřetná.
Edouard
Balladur,
tehdejší
ministr
financí,
byl
pro
politiku
snižování
daní,
avšak
měl
obavy
z
toho,
že
by
jeho
vláda
byla
kritizována
jako
protievropská
kvůli
tomu,
že
narušuje
vztah
evropských
měn.
Cenou
za
přilákání
kapitálu
-
ať
již
vlastního
nebo
zahraničního
-
je
obchodní
deficit.
Nigel
Lawson
se
deficitu
snažil
vyhnout
tím,
že
přivedl
libru
k
inflaci,
aby
zabránil
jejímu
vzestupu.
Tato
špatně
vedená
politika
nemohla
zabránit
obchodnímu
deficitu
Británie.
Následkem
toho
zatížil
Nigel
Lawson
Margaret
Thatcherovou
rekordním
obchodním
deficitem,
obnovenou
inflací
a
vysokými
úrokovými
sazbami
-
třemi
politickými
selháními
za
sebou.
Nebylo
divu,
že
protivníci
Margaret
Thatcherové
tolik
usilovali
o
to,
aby
se
Nigel
Lawson
udržel
na
své
pozici.
Předpoklad
britského
ministerstva
financí,
že
může
zabránit
obchodnímu
deficitu
tím,
že
přivede
libru
k
inflaci,
je
zvláštní.
Statistiky
britské
platební
bilance
ukazují,
že
poté,
co
byla
nejvyšší
daňová
sazba
snížena
na
40
%,
se
tok
britského
kapitálu
v
zahraničí
v
roce
1988
zpomalil
na
50
miliard
liber
(79
miliard
dolarů
za
stávajícího
devizového
kurzu)
z
93
miliard
liber
v
roce
1986.
Tato
změna
britského
účtu
čistého
jmění
si
vyžádala
kompenzační
změnu
na
obchodním
účtu,
tedy
změnu,
které
nebylo
možno
zabránit
ustálením
měny.
Nigel
Lawson
se
stal
obětí
neobyčejného
zmatku
v
myšlení,
které
bylo
v
80.
letech
pro
západní
finanční
kruhy
typické.
Nejdůležitější
vlády
ignorovaly
roli,
jakou
hrají
nízké
daňové
sazby
v
atraktivitě
pro
skutečné
kapitálové
investice,
a
namísto
toho
v
reakci
na
vyšší
úrokové
sazby
klady
důraz
na
finanční
toky.
To
je
dovedlo
do
neplodného
a
zhoubného
politického
kruhu.
Nejdříve
nastoupí
expanze
měny
a
ta
pak
vyvolá
snížení
hodnoty
měny,
která
byla
zvýšena
redukcí
daňových
sazeb.
Když
pak
měna
klesne,
zvýší
se
úrokové
sazby,
aby
přilákaly
finanční
toky
za
účelem
stabilizace
devizového
kurzu.
Taková
politika
je
zcela
neuvážená
a
sir
Alan
správně
poukázal
na
její
nedostatky.
Británie
a
celá
Evropa
potřebují
znovu
zvážit
výhledy
na
evropskou
integraci
vzhledem
k
možnému
opětovnému
sjednocení
a
neutralizování
Německa.
Spojené
Německo,
které
by
zůstalo
v
západní
alianci,
by
poskytlo
Německu
tak
dominantní
pozici,
že
by
se
všichni
ostatní
členové
spojené
Evropy
stali
vazaly
německého
státu.
Pokud
se
Sovětský
svaz
nezhroutí,
znovusjednocení
Německa
patrně
bude
nutné
spojit
s
jeho
neutralizací.
Než
označíme
rezignaci
Nigela
Lawsona
za
nešťastnou,
je
nutno
zvážit,
jaké
důsledky
bude
mít
pro
Británii,
Francii
a
zbytek
Evropy
spojení
jejich
měn
s
ekonomickou
politikou
neutrální
země.
Přinejmenším
musíme
připustit,
že
snaha
využít
zásah
do
devizového
kurzu
za
účelem
kompenzace
vlivu
snížení
daňových
sazeb
na
kapitálové
toky
je
marná.
P.
Roberts
byl
sekretářem
ministra
financí
za
prezidenta
Reagana.