Domácí
kopírování
předem
nahrané
hudby
se
negativně
promítá
do
tržeb
nahrávacího
průmyslu,
avšak
zákaz
domácího
kopírování
by
zákazníky
poškodil
ještě
víc.
Toto
je
závěr
nezávislé
zprávy,
kterou
na
žádost
sněmovního
a
senátního
Justičního
výboru
vypracoval
Úřad
pro
hodnocení
technologií.
Zpráva
by
měla
být
zveřejněna
dnes.
Uvádí
se
v
ní,
že
dostupnost
takového
vyspělého
analogového
nahrávacího
zařízení,
jako
jsou
kazetové
magnetofony,
patrně
nezvyšuje
množství
domácích
nahrávek.
Jak
se
píše
ve
zprávě,
tímto
zjištěním
se
zpochybňuje
tvrzení
nahrávacího
průmyslu
o
tom,
že
nová
generace
přístrojů
na
digitální
nahrávání
nevyhnutelně
povede
k
hromadnému
zneužívání
materiálů
chráněných
autorskými
právy
osobami,
které
kopírují
doma.
Americká
asociace
nahrávacího
průmyslu
(RIAA),
obchodní
skupina
se
sídlem
ve
Washingtonu,
dlouhodobě
zastává
názor,
že
nahrávací
společnosti,
interpreti,
skladatelé
a
hudební
vydavatelství
mají
jako
náhradu
za
tantiémy
ušlé
v
důsledku
domácího
kopírování
získávat
příspěvky
v
podobě
vládou
stanovených
poplatků
za
prodej
prázdných
kazet
a
nahrávacích
zařízení.
"Podle
mého
názoru
je
to
poslední
hřebíček
do
rakve
jakémukoli
návrhu
na
daň
z
tantiém,"
říká
Gary
Shapiro,
viceprezident
pro
vládní
a
právní
záležitosti
Asociace
elektronického
průmyslu
ve
Washingtonu.
"[Zpráva]
ukazuje
jen
to,
co
tvrdíme
již
posledních
osm
či
devět
let
-
že
magnetofonové
nahrávání
je
pro
nahrávací
průmysl
to
nejlepší.
Lidé,
kteří
nejvíc
nahrávají,
také
nejvíce
nakupují."
Trish
Heimersová,
mluvčí
asociace
RIAA,
říká,
že
organizace
zatím
neobdržela
kopii
kompletní
zprávy,
takže
ji
okamžitě
komentovat
nemůže.
Nedávná
dohoda
mezi
nahrávacím
průmyslem
a
výrobci
elektroniky
vyžaduje,
aby
jakýkoli
přehrávač
digitálních
magnetofonových
pásek,
neboli
pásek
DAT,
prodaný
ve
Spojených
státech
měl
vestavěný
přístroj,
který
zamezuje
zhotovení
druhé
nahrávky
z
kopií
pásek
DAT
nahraných
z
digitálních
kompaktních
disků.
Jenže
to
vypadá,
že
dosavadní
nízký
prodej
přístrojů
DAT
zde
i
v
zahraničí
není
dostatečným
důvodem
pro
tři
roky
trvající
právní
tahanice,
které
dohodě
předcházely.
Na
základě
stávajících
zákonů
o
autorských
právech
je
za
"poctivé
užívání"
považováno
kopírování
materiálu,
který
podléhá
autorskému
právu,
pro
osobní
potřebu
či
pro
potřebu
příbuzných
či
přátel,
zatímco
nahrávání
pro
účely
opětovného
prodeje
či
zisku
je
zakázáno.
V
průzkumu,
který
byl
součástí
291stránkové
zprávy
"Autorské
právo
a
domácí
kopírování:
Technologie
zpochybňuje
zákon"
bylo
zjištěno,
že
většina
lidí
považuje
domácí
kopírování
pro
osobní
potřebu
za
"právo"
-
navíc
za
právo,
které
v
loňském
roce
využilo
40
%
Američanů
starších
10
let.
Ve
výzkumu
se
uvádí,
že
"nejasný
právní
status"
domácího
kopírování
vede
k
"nutnosti
prověřit
dopady
na
zákazníka
i
na
průmysl".
Zprávy
Úřadu
pro
hodnocení
technologií
nepředepisují
žádný
konkrétní
legislativní
zásah,
ale
navrhují
řadu
možností,
kterými
by
se
mohl
Kongres
zabývat.
Ve
výzkumu
se
rovněž
uvádí,
že
nástup
nových
komunikačních
technologií
"si
od
Kongresu
více
vynucuje
jasnou
definici
právního
statusu
domácího
nahrávání,
aby
se
zmírnily
právní
i
tržní
nejistoty
a
de
facto
se
zabránilo
změnám
autorského
zákona
prostřednictvím
technologie",
přičemž
je
uvedeno,
že
nalezení
"optimální
rovnováhy
mezi
ztrátami
a
přínosy
je
rozhodnutí
politické,
nikoli
komerční".