wsj0524.cz

Po masakru v Pekingu 4. června vyslovili ekonomové zcela odlišné názory na to, jak jím bude ovlivněn Hongkong. Mezi nejoptimističtějšími byla společnost BT Brokerage (Asie) Ltd. V reakci na 5. červen prohlásila jednotka Bankers Trust Co. ekonomiku za "neotřesitelnou". Ostatní byli opatrnější. V červencové analýze nazvané "Od euforie k zoufalství" uvedla společnost W. I. Carr (Dálný východ) Ltd., další firma zabývající se cennými papíry, že rozpadající se důvěra by mohla podkopat budoucí ekonomický rozvoj. Vzhledem k tomu, že v současné době obchodní aktivity v Hongkongu nestejným tempem vrávorají vpřed, zdá se být sama ekonomika blokována svárem mezi nadějí a strachem. Výrobci přečkali rozruch v Číně bez větší újmy. V těžce postiženém hotelovém sektoru Hongkongu jsou viditelné známky obnovy. Ale na trhu s cennými papíry a nemovitostmi zůstává aktivita nepravidelná, i když ceny znovu získaly ztracenou půdu pod nohama. Slábnoucí poptávka hlášená dovozci, maloobchodníky a dokonce luxusními restauracemi zcela odpovídá profilu společnosti, která si hodně utahuje opasek. Podle názoru mnoha ekonomů a obchodníků tyto neshody podtrhují paradox, který pravděpodobně sužoval ekonomiku celá devadesátá léta. Tímto paradoxem je ekonomicky prospěšný, ale politicky riskantní vztah Hongkongu s Čínou. Vyhlídky Hongkongu jako modelu kapitalistické zdatnosti na prahu jižní Číny vypadají dobře. Půda a pracovní síla Číny nabízejí levné alternativy k místnímu průmyslu. Náklad směřující do Číny prochází přístavem na hongkongském území. Během deseti let od té doby, co se komunistický národ vynořil z izolace, pozdvihl jeho rašící obchod se západem status Hongkongu jako regionálního obchodního centra. Tento přínos se zdá jistý i přes současné ekonomické a politické problémy Číny. Ale pro Hongkong není Čína jen obchod. Také je suverénní silou, která v roce 1997 tuto britskou kolonii převezme. Představitelé Číny slíbili Hongkongu po roce 1997 velkomyslné svobody. Tento slib nyní působí nevěrohodně, když se titíž představitelé uchýlili k marxistickým dogmatům a brutální síle, aby rozdrtili demokratické hnutí ve své zemi. Odliv lidí a kapitálu z Hongkongu stoupá již od té doby, kdy se na počátku osmdesátých let poprvé objevil problém týkající se svrchovanosti. Celou tu dobu bylo velmi rozšířenou domněnkou, že vzhledem k silné ekonomice bude Hongkong schopen přitáhnout dostatečné množství zahraničních peněz a talentů, aby odliv snadno vyrovnal. Vzhledem k zájmu o emigraci a investice v cizině, který od 4. června prudce stoupá, se tento předpoklad už nezdá tak jistý. Investiční a emigrační plány potřebují dlouhý čas, aby se realizovaly. Od pekingského masakru uběhly pouhé čtyři měsíce a málokdo je připraven předpovědět jeho konečný dopad. Jediná shoda je v tom, že Hongkong by mohlo opustit více peněz a lidí, než se pokládalo za pravděpodobné. Tato očekávaná rána zahalí vyhlídky ekonomiky černým mrakem. Otázka, kterou si klade hodně lidí, je, jak dlouho bude taková nejistota trvat. Maureen Fraserová, ekonomka ve firmě W. I. Carr, přidružené společnosti francouzské firmy Banque Indosuez, věří, že toto území nemusí být schopno obnovit svou hybnou sílu až do doby nedlouho po roce 1997. Možná mezitím bude ještě jednou či dvakrát na vzestupu. Ale vzhledem k tomu, říká, že místní investoři jsou otřeseni politickým a ekonomickým zmatkem v Číně, skutečné zotavení nemusí přijít, dokud Hongkong nedokáže projevit svoji bezpečnost pod čínskou nadvládou. "Investoři musí přijmout možnost výrazného zpomalení ekonomické aktivity při rozbíhání do roku 1997," říká. "V několika následujících letech bych radila obezřetnost." V knize, která má být zanedlouho na tomto území publikována, odvodil politický ekonom Miron Mushkat z rozhovorů s 41 hongkongskými vládními úředníky a obchodníky tři scénáře pro budoucnost. Téměř polovina z nich tvrdí, že neklidný vztah Hongkongu s Čínou potlačí - i když nikoliv zmaří - dlouhodobý ekonomický růst. Zbytek je zhruba rozdělen na optimisty, kteří očekávají, že Hongkong bude postupovat kupředu jako předtím, a pesimisty, kteří předpovídají nenapravitelný chaos. Rozhovory se uskutečnily před dvěma lety. Od té doby, co vypukla čínská krize, říká Mushkat, je scénář popisovaný skupinou stojící někde uprostřed pozoruhodně podobný obtížím, jimž Hongkong čelí v současné době. Tato skupina, kterou nazývá "realisty", se shoduje na tom, že místní ekonomika poroste v devadesátých letech v průměru o 3 až 5 % ročně. Takové tempo růstu, i když úctyhodné pro zralé průmyslové ekonomiky, by pro Hongkong bylo nezvykle pomalé. Roční nárůst hrubého domácího produktu zde spadl pod 5 % během dvou nebo více po sobě jdoucích let pouze dvakrát od šedesátých let. První případ nastal v letech 1967-68, když čínská kulturní revoluce způsobila v kolonii krvavé pouliční nepokoje. Druhý přišel v letech 1974-75 vlivem otřesu, v němž se spojil světový hospodářský pokles a bolestný krach na místním trhu s cennými papíry. V průběhu uplynulých deseti let byl ekonomický růst Hongkongu v průměru 8,3 % ročně. Vzhledem k výsledkům Hongkongu mohli Mushkatovi "realisté", když rozhovory před dvěma roky probíhaly, působit nepřiměřeně konzervativně. Za současných okolností, říká, se už jejich scénář nezdá nereálný. "Město by mohlo ztratit něco ze svého podnikatelského nádechu. Mohlo by ztratit něco ze své dynamičnosti," říká Mushkat, ředitel firmy Baring Securities (Hongkong) Ltd., jednotky britské společnosti Barings PLC. "To nemusí být pohroma. To jenom znamená, že Hongkong by se stal méně vzrušujícím místem." Podle oficiálních předpovědí HDP, který poměřuje produkci zboží a služeb kolonie minus příjem ze zahraničí, se zdá, že Mushkatovi "realisté" jsou poměrně blízko pravdy. Poté, co vláda vzala v úvahu dopad čínské krize, počítala pro rok 1989 s 5% růstem HDP. Předpověď, beroucí v úvahu nejnovější informace, publikovaná 25. srpna, je srovnatelná s dřívější předpovědí 6 %, publikovanou 1. března, a mírou 7,4 % dosaženou v Sir Piers Jacobs, ministr financí Hongkongu, říká, že další oprava směrem dolů by mohla být oprávněná, pokud ekonomika nepředvede přesvědčivější zotavení. "Nevidíme nic takového, jako je scénář posledního soudu," říká. "Ale vstupujeme samozřejmě do obtížného období." Kromě strachu z roku 1997 bude mít na ekonomiku Hongkongu vliv mnoho faktorů. Jeden se týká japonských investorů. V roce 1985 na majetkové scéně Hongkongu stěží postřehnutelné Japonsko se minulý rok stalo významným zahraničním investorem, který utratil 602 miliony dolarů. Od čínské krize se trh rozrůstal poměrně klidně. Ale pokud se Japonci budou vracet v hojném počtu, jejich finanční síla by mohla do určité míry vyvážit ubývající závazky místních investorů. Jiný - a kritický - faktor jsou USA, největší exportní trh Hongkongu. Dokonce i před čínskou krizí zpomalovala slabá americká poptávka místní ekonomický růst. Naopak silné spotřebitelské výdaje v USA před dvěma roky pomohly pohnout místní ekonomikou na více než dvojnásobek její obvyklé rychlosti. Však také někteří ekonomové tvrdí, že globální tlaky budou i nadále řídit rytmus hongkongské ekonomiky. Jakmile vnější podmínky, například poptávka v USA, obnoví oblibu této oblasti, tvrdí, místní obchodníci pravděpodobně překonají své úzkosti z roku 1997 a budou dál obchodovat jako obvykle. Ale ekonomické argumenty, ačkoli jsou pádné, nemusí na 5,7 milionu lidí v Hongkongu zapůsobit. Mnozí jsou uprchlíci, kteří utíkali nekonečnému cyklu politických represí a chudoby v Číně od té doby, co se komunistická strana v roce 1949 chopila moci. Výsledkem je, že mnozí z těch, kteří nyní plánují opustit Hongkong, nemohou být snadno ovlivněni momentálním zlepšením politického a ekonomického klimatu. Počet emigračních žádostí stoupl v roce 1985, kdy Británie a Čína ratifikovaly svou dohodu o budoucnosti Hongkongu. V roce 1987, nejúspěšnějším roce Hongkongu za desetiletí, odešlo 30 000 lidí, což je o 58 % více než v předchozím roce. Vloni odešlo 45 000. Vláda předpovídá, že roční odlivy se v příštích několika letech ustálí na 60 000 - odhad, který je všeobecně brán jako neskutečně nízký. Vysoký počet z odcházejících tvoří manažeři a odborníci. Ačkoli nikdo netvrdí, že zná přesnou cenu takového "odlivu mozků" pro ekonomiku, sotvakdo pochybuje o tom, že to představuje hrozbu. "Když společnost ztratí velkou část své pracovní síly, která navíc zahrnuje její nejproduktivnější členy, ekonomický růst musí být zasažen," říká Anthong Wong, ekonom u společnosti Hang Seng Bank.