Vědci
v
oboru
medicíny
začínají
objevovat
několik
genů,
které
v
případě
poškození
spouštějí
nekontrolovatelný
růst
buněk,
jenž
je
typický
pro
rakovinu.
Vědci
uvádějí,
že
objevení
těchto
genů
v
posledních
měsících
vykresluje
nový
a
překvapivý
obrázek
toho,
jak
se
rakovina
vyvíjí.
Očekává
se,
že
přicházející
porozumění
genům
přinese
řadu
nových
strategií
pro
budoucí
léčbu
a
prevenci
rakoviny.
To
je
výhled
do
budoucna.
Vědci
již
vyvíjejí
testy,
založené
na
těchto
nově
zjištěných
genech,
jež
vůbec
poprvé
mohou
předpovědět,
zda
u
jinak
zdravého
jedince
existuje
pravděpodobnost
vzniku
rakoviny.
"Je
to
zcela
ohromující
soubor
objevů,"
řekl
Bert
Vogelstein,
výzkumník
na
Univerzitě
Johnse
Hopkinse,
který
právě
objevil
klíčový
gen
pro
vyvolání
rakoviny
tlustého
střeva.
"Ještě
před
deseti
lety
byla
rakovina
černá
skříňka,
o
níž
jsme
na
molekulární
rovině
nevěděli
nic.
Dnes
víme,
že
nahromadění
několika
takto
pozměněných
genů
může
vyvolat
rakovinu
a
potom
ji
dovést
až
do
konečného
stádia."
Tuto
novou
třídu
genů
vědci
nazývají
nádorové
supresory
či
jednoduše
protirakovinné
geny.
Fungují-li
normálně,
produkují
proteiny,
které
kontrolují
buněčný
růst.
Pokud
však
dojde
k
poškození
těchto
genů
-
třeba
ozářením,
chemickou
látkou
nebo
náhodným
omylem
při
dělení
buněk
-,
proteiny
potlačující
jejich
růst
přestávají
fungovat
a
buňky,
které
jsou
jinak
pod
kontrolou,
se
mění
ve
zhoubné.
Nově
identifikované
geny
se
liší
od
skupiny
genů
nazývané
onkogeny,
které
byly
objeveny
na
začátku
80.
let.
Přítomnost
onkogenů
je
podmínkou
pro
to,
aby
se
buňka
změnila
ve
zhoubnou,
avšak
výzkumníci
je
objevili
jak
v
normálních,
tak
v
rakovinných
buňkách,
což
může
svědčit
o
tom,
že
onkogeny
samy
o
sobě
rakovinu
nezpůsobují.
Výzkumníci
v
posledních
měsících
dospěli
k
názoru,
že
oba
dva
druhy
rakovinných
genů
spolupracují:
Onkogen
může
změnit
množící
se
buňky
ve
zhoubné
jedině
poté,
co
byl
poškozen
nádorový
supresorový
gen.
Nádorové
supresorové
geny,
stejně
jako
všechny
geny,
se
dědí
ve
dvou
kopiích,
každá
od
jednoho
rodiče.
Kterákoli
kopie
je
schopna
vytvořit
proteiny
nutné
ke
kontrole
růstu
buňky,
takže
rakovina
vznikne
jen
tehdy,
jsou-li
poškozené
obě
kopie.
Jedinec,
který
se
narodí
s
jednou
vadnou
kopií
nádorového
supresorového
genu,
nebo
jehož
jedna
kopie
je
poškozena
v
rané
fázi
života,
je
ke
vzniku
rakoviny
mimořádně
náchylný,
jelikož
ke
vzniku
rakoviny
stačí,
aby
přišel
o
druhou
kopii.
Vznikající
genetické
testy
budou
schopny
tyto
jedince
se
sklony
k
rakovině
rozeznat,
což
může,
jak
se
někteří
vědci
domnívají,
vyústit
v
nový
věk
prediktivní
diagnózy
rakoviny.
K
prvním
lidem,
kterým
tato
nová
zjištění
pomohla,
patří
Bill
a
Bonnie
Quinlanovi.
Tento
pár
z
města
Dedham
v
Massachussetts
věděl
ještě
předtím,
než
Bonnie
v
roce
1987
otěhotněla,
že
u
kteréhokoli
z
jejich
dětí
existuje
50%
možnost,
že
bude
ohroženo
retinoblastomem,
rakovinou
oka,
která
se
vyskytuje
asi
u
jednoho
narozeného
dítěte
z
20 000.
30letý
Quinlan
věděl,
že
je
nositelem
poškozeného
genu,
jelikož
v
pouhých
dvou
měsících
přišel
v
důsledku
tohoto
vzácného
nádoru
o
oko
-
po
tom,
co
jeho
matka
jako
dítě
zakusila
stejný
osud.
Díky
izolaci
nádorového
supresorového
genu
retinoblastomu
bylo
v
lednu
minulého
roku
možné
zjistit,
jaké
hrozbě
jejich
dítě
čelí.
Test
pracujícími
s
novými
"genetickými
sondami"
ukázal,
že
malý
Will
Quinlan
poškozený
nádorový
supresorový
gen
retinoblastomu
nezdědil,
a
tudíž
nečelí
o
nic
většímu
riziku
vzniku
této
vzácné
rakoviny
než
jiné
děti.
"Byly
to
pro
nás
Vánoce,"
říká
Bill
Quinlan.
Byl
to
vůbec
první
test,
který
spolehlivě
předpověděl,
zda
je
u
jedince
možné
předpokládat
rozvoj
rakoviny.
Stejně
důležité
je
to,
že
původní
objev
genu
řídícího
růst
buněk
sítnice,
který
učinil
bostonský
lékař
Thaddeus
Druha,
otevřel
oblast
studia
rakoviny,
jež
se
v
posledních
letech
obrovsky
rozšířila.
"Ukazuje
se,
že
studium
tragického,
avšak
vzácného
nádoru,
umožnilo
několik
zásadních
vhledů
do
samotné
podstaty
rakoviny,"
říká
Samuel
Broder,
ředitel
Národního
institutu
pro
výzkum
rakoviny.
"To
všechno
nemusí
pro
veřejnost,
kterou
zajímají
pokroky
v
léčbě,
nic
znamenat,
ale
já
jsem
přesvědčený
o
tom,
že
tento
základní
výzkum
zde
začne
brzy
přinášet
výsledky."
K
dnešnímu
dni
vědci
identifikovali
dva
nádorové
supresory.
Doktor
Dryja
učinil
svůj
objev
retinoblastomu
v
roce
1986.
Vloni
na
jaře
pak
vědci
oznámili
objevení
genu
s
názvem
p53,
který
při
poškození
přemění
zdravé
buňky
tlustého
střeva
v
rakovinné.
Krátce
po
tomto
oznámení
dva
další
výzkumné
týmy
objevily
důkazy
o
tom,
že
shodný
poškozený
gen
p53
je
přítomný
ve
tkáni
při
rakovině
plic
a
prsu.
Nejběžnějšími
smrtelnými
druhy
této
nemoci
je
rakovina
tlustého
střeva,
plic
a
prsu,
přičemž
dohromady
usmrtí
téměř
200 000
Američanů
ročně.
V
tomto
okamžiku
se
desítka
laboratoří
ve
Spojených
státech,
Kanadě
a
Británii
snaží
rychle
odhalit
další
geny,
které
mohou
být
nádorovými
supresory.
Mají
zhruba
sedm
kandidátů.
Výzkumníci
uvádějí,
že
pro
rozvoj
takových
neštěstí,
jako
jsou
rakovina
mozku,
kůže,
ledvin,
prostaty
a
děložního
čípku,
je
patrně
klíčová
inaktivace
nádorových
supresorových
genů,
ať
již
samotných
nebo
v
kombinaci.
Existují
důkazy
o
tom,
že
pokud
lidé
zdědí
vadné
formy
těchto
genů,
jsou
obzvláště
náchylní
k
rakovině,
což
možná
konečně
vysvětluje,
proč
jisté
druhy
rakoviny
opakovaně
sužují
určité
rodiny.
Příběh
nádorových
supresorových
genů
má
počátek
již
v
70.
letech,
kdy
pediatr
Alfred
G.
Knudson
jr.
vyřkl
hypotézu,
že
retinoblastom
způsobují
dvě
odlišné
genetické
vady.
Vytvořil
teorii,
že
při
rakovině
oka
dítě
zdědí
od
jednoho
rodiče
poškozenou
kopii
genu
a
od
druhého
kopii
normální.
Prohlásil,
že
nádor
se
rozvine
tehdy,
je-li
druhá,
normální
kopie
rovněž
poškozená.
Jenže
neexistoval
způsob,
jak
by
bylo
možno
Knudsonovu
teorii
"dvojího
zasažení"
ověřit.
V
té
době
vědci
neměli
možnost
vystopovat
konkrétní
geny,
jen
pod
mikroskopem
viděli
oněch
23
párů
chromozómů
v
buňkách,
které
geny
obsahují.
Někdy
bylo
viditelné
velké
poškození
chromozómů.
Doktor
Knudson
zjistil,
že
některé
děti
s
rakovinou
oka
zdědily
poškozenou
kopii
chromozómu
číslo
13
od
rodiče,
který
tuto
nemoc
měl.
Pod
mikroskopem
skutečně
viděl,
že
část
chromozómu
13
chybí.
Dospěl
k
závěru,
že
chybějící
kousek
obsahuje
gen
či
geny,
jejichž
ztráta
hraje
klíčovou
roli
při
odstartování
rakoviny.
Jenže
nevěděl,
který
gen
nebo
geny
zmizely.
Odpověď
tehdy
našel
vědecký
tým
pod
vedením
molekulárního
genetika
Webstera
Caveneeho,
v
té
době
působícího
na
Univerzitě
státu
Utah.
Tým
použil
sadu
nově
vyvinutých
"genetických
sond",
zlomků
genetického
materiálu,
které
dokážou
zjistit
přítomnost
genu
v
buňce.
Analýzou
buněk
extrahovaných
z
očních
nádorů
zjistili
poškození
druhé
kopie
chromozómu
13
v
přesně
stejné
oblasti
jako
u
první
kopie
daného
chromozómu.
Tento
objev
strhl
na
medicínu
pozornost.
Bylo
to
poprvé,
co
někdo
prokázal,
že
ztráta
obou
kopií
stejného
genu
může
vést
k
náhlému
vzniku
rakoviny.
"Bylo
to
mimořádné
uspokojující,"
řekl
doktor
Knudson,
který
nyní
pracuje
ve
Výzkumném
centru
rakoviny
Fox
Chase
ve
Filadelfii.
"Byl
jsem
přesvědčený
o
tom,
že
to,
co
platí
pro
retinoblastom,
bude
platit
pro
všechny
druhy
rakoviny."
To
bylo
odvážné
tvrzení.
Jenže
doktor
Vogelstein,
mladý
molekulární
biolog
z
lékařské
fakulty
Univerzity
Johnse
Hopkinse
v
Baltimoru,
byl
přesvědčen
o
tom,
že
doktor
Knudson
má
pravdu,
a
chtěl
zopakovat
Caveneeho
experiment
s
buňkami
jiných
druhů
rakovin.
Jeho
výzkumný
tým
byl
jedním
ze
dvou,
které
v
roce
1984
zaznamenaly
dvojitou
ztrátu
chromozómu
u
vzácné
rakoviny
ledvin
u
dětí,
takzvaného
Wilmova
tumoru.
Potom
doktor
Vogelstein
zaměřil
pozornost
na
rakovinu
tlustého
střeva,
která
je
po
rakovině
plic
druhou
nejčastější
příčinou
úmrtí
na
rakovinu
ve
Spojených
státech.
Byl
přesvědčen,
že
rakovina
tlustého
střeva
může
taktéž
vycházet
z
více
"zásahů"
nádorových
supresorových
genů,
jelikož
se
často
zdá,
že
se
vyvíjí
ve
stádiích.
Obvykle
jí
předchází
vznik
polypů
ve
střevě,
které
se
v
některých
případech
mění
v
identifikovatelných
stádiích
-
od
méně
vážného
až
po
smrtelné
-
ve
stále
zhoubnější,
jako
by
docházelo
k
postupnému
genetickému
poškozování.
Doktor
Vogelstein
a
doktorand
Eric
Fearon
se
pustili
do
několikaměsíčního
únavného
a
často
zoufalého
testování
chromozómů,
při
kterém
pátrali
po
známkách
genetického
poškození.
Začali
odhalovat
matoucí
různorodost
delecí
v
genech
-
některé
vznikaly
jen
u
nezhoubných
polypů,
jiné
ve
zhoubných
buňkách
a
velký
počet
jak
v
polypech,
tak
i
ve
zhoubných
buňkách.
Postupně
se
začal
formovat
srozumitelný
obraz
rakoviny.
Byly-li
vyřazeny
obě
kopie
určitého
genu,
vznikly
nezhoubné
polypy.
Pokud
se
potom
vymazaly
obě
kopie
druhého
genu,
polypy
přešly
do
zhoubného
stádia.
Bylo
zřejmé,
že
aby
se
rozvinula
rakovina
tlustého
střeva,
musí
být
poškozen
více
než
jeden
gen.
Jejich
studie
inspirovala
další
molekulární
biology.
"Byl
to
přesvědčivý
důkaz,
který
jsme
všichni
potřebovali,
že
pro
rozvoj
běžného
nádoru
jsou
klíčové
ztráty
(genů),"
řekl
Ray
White
z
Lékařského
institutu
Howarda
Hughese
v
Salt
Lake
City.
Doktor
Vogelstein
ale
ještě
musel
stanovit
totožnost
genu,
který
při
poškození
zvrátí
buňku
tlustého
střeva
do
stádia
rozvinutého
zhoubného
nádoru.
Zaměřili
se
na
chromozóm
17.
Výzkumníci
z
Univerzity
Johnse
Hopkinse
za
použití
genetických
sond
celé
měsíce
pokusně
postupovali
po
celé
délce
chromozómu
17,
přičemž
hledali
nejmenší
společný
kousek
genetického
materiálu,
který
chyběl
ve
všech
nádorových
buňkách.
Takový
kousek
DNA
by
pravděpodobně
tvořil
gen.
Když
ho
vloni
v
zimě
našli,
doktor
Vogelstein
pochyboval
o
tom,
že
pátrání
skončilo.
Jeho
pochyby
pramenily
ze
skutečnosti,
že
Arnold
Levine,
výzkumný
pracovník
na
Princetonské
univerzitě,
zjistil
již
před
několika
lety
při
experimentech
s
myšmi,
že
gen
zvaný
p53
dokáže
změnit
normální
buňky
na
rakovinné.
Delece,
na
kterou
doktor
Vogelstein
přišel,
se
nacházela
přesně
na
stejném
místě
jako
gen
p53.
Levine
však
uvedl,
že
gen
p53
způsobuje
rakovinu
tím,
že
růst
podporuje,
zatímco
vědci
z
Univerzity
Johnse
Hopkinse
pátrali
po
genu,
který
růst
potlačuje.
Když
vědci
z
Univerzity
Johnse
Hopkinse
srovnali
gen,
který
našli
v
lidských
rakovinných
buňkách,
s
Levineovým
genem
p53,
zjistili,
že
i
přesto
jsou
stejné,
přičemž
se
ukázalo,
že
Levine
ve
svých
výzkumech
rakoviny
nevědomky
sledoval
poškozenou
formu
genu
p53
-
nádorový
supresorový
gen.
Toto
zjištění
"náhle
vrhá
téměř
neznámý
gen
rovnou
do
popředí
vzniku
rakoviny,"
říká
Robert
Weinberg,
vedoucí
výzkumu
genu
rakoviny
na
institutu
Whitehead
ve
městě
Cambridge
v
Massachussetts.
Nyní
se
objevují
důkazy
o
tom,
že
nádorový
supresorový
gen
p53
se
podílí
i
na
dalších
druzích
rakoviny.
Výzkumníci
ve
skotském
Edinburghu
zjistili,
že
ve
23
z
38
případů
rakoviny
prsu
byla
zmutovaná
jedna
kopie
chromozómu
na
místě,
kde
leží
gen
p53.
Vědci
tvrdí,
že
je-li
zděděn
v
poškozené
podobě,
může
tento
gen
učinit
ženy
náchylné
k
rakovině,
jelikož
rakovina
prsu
v
určitých
rodinách
obvykle
postihuje
více
jejích
členů.
Gen
p53
byl
právě
prokázán
i
v
souvislosti
s
rakovinou
plic.
John
Minna
a
jeho
kolegové
z
Národního
institutu
pro
výzkum
rakoviny
ve
zprávě
z
minulého
týdne
uvádějí,
že
přibližně
u
poloviny
buněk
odebraných
z
tkáně
rakoviny
prsu,
které
testovali,
tento
gen
chybí.
Rovněž
existují
zprávy
z
několika
laboratoří,
přestože
dosud
nebyly
publikované,
o
chybějících
genech
p53
ve
tkáních
odebraných
z
rakoviny
ledvin,
mozku
a
kůže.
Tým
z
Univerzity
Johnse
Hopkinse
i
jiné
zároveň
spěchají
s
přesným
vymezením
dalších
nádorových
supresorových
genů.
Doktor
Vogelstein
doufá,
že
gen
brzy
izoluje
v
chromozómu
18,
který
má
rovněž
podíl
na
rakovině
tlustého
střeva.
Ray
White
z
Utahu
a
Walter
Bodmer,
výzkumník
z
Velké
Británie,
jsou
na
prahu
nalezení
dalšího
genu,
podílejícího
se
na
některých
druzích
rakoviny
tlustého
střeva,
který
by
se
podle
předpokladů
měl
nacházet
na
chromozómu
5.
Doktor
Minna
je
přesvědčen
o
tom,
že
lidé,
kteří
zdědí
vadný
gen
někde
na
jedné
z
obou
kopií
chromozómu
3,
jsou
velmi
náchylní
k
rakovině
plic.
On
i
jiní
nedávno
informovali
o
tom,
že
supresorový
gen
retinoblastomu
by
se
mohl
také
podílet
na
některých
druzích
rakoviny
plic,
stejně
jako
na
několika
dalších
běžnějších
typech
rakoviny.
O
tom,
kam
tyto
objevy
povedou,
mohou
vědci
pouze
spekulovat.
Dvě
velké
farmaceutické
společnosti,
jednotka
Squibb
společnosti
Bristol-Myers
Squibb
Co.
a
společnost
Hoffmann-La
Roche
Inc.,
už
s
lovci
genů
spolupracují,
aby
bylo
možno
očekávaný
příval
objevů
převést
na
prediktivní
testy
a
možná
i
na
nové
metody
léčby.
Někteří
výzkumníci
uvádějí,
že
nové
léky
proti
rakovině,
které
mají
zpomalit
nebo
zvrátit
proces
růstu
nádoru,
by
mohly
být
založeny
na
supresorových
proteinech,
které
dané
geny
za
normálního
stavu
produkují.
Myšlenka
vychází
z
toho,
že
by
se
pacientům
podávaly
proteiny
kontrolující
růst,
které
by
byly
vyrobené
zdravými
verzemi
poškozených
genů.
Možná
by
se
dokonce
dala
provést
náhrada
vadných
genů
za
zdravé
verze,
ačkoli
tak
daleko
ještě
nikdo
nedošel.
Doktor
Minna
z
Národního
institutu
pro
výzkum
rakoviny
říká,
že
každopádně
"jsme
svědky
objevu
jedné
z
nejdůležitějších
fází
vzniku
rakoviny".