wsj0439.cz

wsj0439.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Když Nejvyšší sovět v květnu 1987 schválil zákony o právech pracujících a o rok později o samostatně řízených družstvech, někteří západní pozorovatelé se domnívali, že Michail Gorbačov navedl Sovětský svaz na směr, který nevyhnutelně povede k vytvoření tržního hospodářství. Jejich jediná pochybnost se týkala možnosti, že Gorbačov možná nepřežije opozici, kterou jeho reformy vyvolají, a že by se celý proces mohl zvrátit. Pokud je Gorbačovovým cílem vytvoření volného trhu, pak on i tito západní pozorovatelé mají dobrý důvod k obavám o jeho budoucnost, protože ekonomická liberalizace v komunistických společnostech neúprosně vede k požadavkům na zásadní politickou reformu doprovázenou občanskými nepokoji. Tyto obavy byly zřetelně patrné, když ministr zahraničních věcí James Baker minulý týden zablokoval řeč Roberta Gatese, zástupce poradce pro národní bezpečnost a experta na Sovětský svaz, na základě toho, že byla příliš pesimistická ohledně šancí na budoucí ekonomické reformy prezidenta Gorbačova. Avšak ochota sovětského představitele začít se zahraničními návštěvami a neustálé posilování osobní moci, zejména od posledního přeskupení politbyra ze 30. září, nenaznačuje, že by Gorbačov byl na pokraji zhroucení, a ani nevypadá, že by chtěl měnit kompetence perestrojky. A skutečně, stávka sovětských horníků z tohoto léta jasně ukázala, že Gorbačov musí s ekonomickou reformou pokračovat. Je ale tak chytrý, že by v politice dokázal přimět vodu téct do kopce? A doopravdy přesvědčil komunistickou stranu, aby přijala formu ekonomické změny, která dříve nebo později povede k její demisi? Jinou možností a přesvědčivějším vysvětlením, které potvrdily nedávné události a pečlivá kontrola Gorbačovova programu, je, že nové sovětské hospodářské a sociální struktury mají přijmout nějaký jiný model než tržní. Přestože kupříkladu zákony o samostatné výdělečné činnosti umožňují občanovi vydělat si na živobytí nezávisle na státu, ohledně toho, do jaké míry to může vést k rozvoji volného trhu, je doprovází přísná nařízení. Aby se pracující mohli stát samostatně výdělečně činnými nebo vytvořit družstvo, musí zažádat o povolení od místního sovětu (rady). Získání povolení zdaleka není automatické: Sověty mají zákonné právo zamítnout žádosti a ukládat podmínky, a zdá se, že tyto pravomoci budou uplatňovat. Například soukromé dámské krejčovství je povoleno v 10 sovětských republikách, ale zakázáno v pěti, oprava bot je povolena v sedmi, ale není legální v devíti. Když byl poprvé zaveden dozor nad družstvy, zdál se být poměrně liberálnější. To se však změnilo po usnesení Nejvyššího sovětu, které zakazuje družstvům působit v některých oblastech hospodářství a činnost v jiných povoluje, jen pokud mají družstva smlouvu se státem. Veškerá činnost nezávislých médií je nyní nezákonná, což snad ani nepřekvapuje, avšak překvapující je to u výroby parfémů, kosmetiky, chemických prostředků pro domácnost a svíček z písku. Družstva lékařů, která patří mezi nejúspěšnější v SSSR, mají zakázáno poskytovat služby praktického lékaře (jejich hlavní zdroj příjmu), operovat a ošetřovat pacienty s rakovinou, osoby závislé na drogách a těhotné ženy. Počátkem tohoto měsíce přijal Nejvyšší sovět dvě další usnesení omezující svobodu družstev: První dovoluje sovětům stanovovat ceny, za jaké může být zboží prodáváno, druhé zakazuje družstvům nakupovat "průmyslové a potravinářské zboží" od státu nebo jiných družstev. Pokud Gorbačov očekává, že se produktivní síly trhu uvolní, tato poslední usnesení na to vůbec nehledí. Tyto události společně s některými dalšími výmluvnými ukazateli naznačují, že i když si Gorbačov přeje upustit od některých strnulých centrálních dozorů, v úmyslu vytvořit takové ekonomické struktury, které by sotva našly přízeň rakouských nebo chicagských škol ekonomického myšlení. Gorbačov nedovolil využít trh k vyřešení problému nedostatku spotřebního zboží. 30. května na sjezdu lidových zástupců řekl: "Nesdílíme tento přístup, protože by okamžitě zničil společenskou situaci a narušil všechny procesy v zemi." Gorbačov, který z ekonomických důvodů odmítl centrální ekonomické plánování a ze strachu ze společenských (politických) následků trh, hledá nějakou "třetí cestu", která by kombinovala poslušnost a řízení zmíněného plánování s ekonomickými výhodami tržního hospodářství. Nejdůležitější je, že by to nenarušilo stranu a moc by se to nedotklo jejího monopolu na politickou moc. Co do koncepce vlastně Gorbačovovy návrhy vykazují blízkou podobnost s principy italského fašismu, jehož tvůrci výslovně mluvili o "třetí cestě": O vytvoření historické syntézy socialismu a kapitalismu. I oni slíbili, že spojí ekonomickou výkonnost s řádem a disciplínou. Vznik ruského korporativismu byl předvídán v úvodu k sérii rozhovorů novináře George Urbana - "Může sovětský systém přežít reformu?" -, který byl zveřejněn na jaře tohoto roku. "V nespolehlivém Rusku dosáhne komunismus konečné fáze svého vývoje - co do podoby bude korporativně-socialistický, co do obsahu nacionalistický a co do stylu orientální -, který zmate svět střídáním realistických a lehkomyslných činů...." Fašistický koncept korporativismu předpokládal "organickou" společnost, ve které jsou občané duchovně a morálně jednotní a připravení se obětovat pro národ. Tohoto sjednocení mělo být dosaženo pomocí politik a institucí, které by sjednotily pracující a zaměstnavatele s vládou v plně integrovanou a "harmonickou" společnost. Klíč k vytvoření "organického" státu ležel v utváření "přirozených" skupin, které by na sebe převzaly rozhodovací roli. Panoval názor, že parlamentní systém, který se zakládá na abstraktních politických právech a skupinách, konflikty spíše způsobuje, než aby je řešil. Blízkost sovětské perestrojky a Mussoliniho fašistického sociálního programu byla evidentní, když Gorbačov prezentoval své ekonomické vize Shromáždění sovětů. Během toho ani neodmítl socialistické plánované hospodářství ani nepřijal volný trh. Místo toho navrhl "zákonem řízené hospodářství", ve kterém by byla "jasná hranice mezi státním ekonomickým dohledem a ekonomickým řízením". Ekonomické řízení by bylo garantováno "podniky, akciovými společnostmi a družstvy". Ty by nefungovaly nezávisle, ale působily by společně za účelem vytvoření "sdružení, svazů a asociací", které by řešily problémy a koordinovaly jejich aktivity. Gorbačov mnohem jistější pozici pro splnění korporativistického ideálu, než měl Mussolini, který nikdy nedokázal ovlivnit takové firemní obry, jako jsou společnosti Pirelli a Fiat. Sovětská komunistická strana je schopná ovlivňovat rozvoj firem a přetvořit ho v orgán, který na bude závislý. Aby zajistil loajalitu podnikového sektoru, Gorbačov pravděpodobně nabídne úlevy a pravomoci, které podnikové komunitě umožní zachovat vlastní zájmy, patrně tím, že omezí konkurenci. Gorbačov ale musí zajistit, aby podnikový sektor zůstal uvnitř této "aliance" podřízen straně. Zároveň mu musí dát dostatek svobody, aby mohl přinést tolik potřebné ekonomické výhody. Předpokládá se, že právě slib ekonomických výnosů zatraktivní korporativistický model jak straně, tak pracujícím. Tyto pracovní síly poskytnou "alianci" třetí ruku. Předpokládá se, že uvnitř aliance budou působit jako vyvažující síla chránící před nadměrným vládním dozorem a před zneužitím ekonomické pozice ze strany podniků, jelikož obojí by mohlo vést ke zhoršení životního standardu pracujících (podle nových usnesení mohou rady pracujících požadovat, aby družstva byla uzavřena, nebo aby jejich ceny byly sníženy). Gorbačov doufá, že když pracujícím poskytne příležitost přejít do soukromého sektoru, kde jsou obvykle vyšší platy, a splní slib, že bude více spotřebního zboží, oživí se popularita strany. Tato strategie současně vyžaduje, aby efektivně jednal s těmi, kdo požadují skutečný politický pluralismus západního stylu. Nejdůležitější změnou v Gorbačovově politice přehlížení opozičního hnutí je prohlášení, že SSSR také trpí terorizmem. Ve zvyšujícím se počtu odkazů sovětského tisku na opoziční skupiny, které jsou nyní aktivní v SSSR, obzvláště na Demokratickou unii, se uvádí, že projevují "teroristické tendence" a tvrdí, že by za účelem dosažení svých cílů byly připraveny zabíjet. Je možné, že udržováním těchto nepravd se připravuje půda pro uvěznění opozičních aktivistů z důvodu terorizmu. Nicméně se zdá, že Gorbačov považuje za svůj hlavní úkol zajistit, aby před tím, než pluralitní systém dosáhne vrcholu, byly řádně položeny základy pro spojení pracujících, kapitálu a státu. Kdyby byl schopen vytvořit oblíbený a účinný korporativistický systém, pak by on i jeho nástupce měli dobrou pozici pro ovládnutí politické opozice a obnovení vlády nad východní Evropou. Slabina jeho plánu nespočívá v politických kalkulacích - Gorbačov je výborný politický vůdce, možná jeden z největších -, ale v jeho receptu na ekonomiku. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se Mussolinimu nepodařilo splnit svůj slib, že vytvoří systém, který poběží přesně jako hodinky, a není jisté, zda sovětský styl korporativismu přiměje sovětské vlaky jezdit včas, nebo zda naplní obchody zbožím, kterého se spotřebitelé tak zoufale dožadují. Slečna Bradyová je zástupkyní ředitele Ruské výzkumné nadace v Londýně.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View