Je-li
ve
vašem
okolí
něco
neobvyklého...
Je-li
tam
něco
podivného
a
nevypadá
to
dobře.
Komu
zavoláte?
Někteří
lidé
volají
nejprve
Edovi
a
Lorraine
Warrenovým.
V
krocení
duchů
představuje
tato
dvojice
z
Monroe
v
Connecticutu
úplné
ďábly.
Tvrdí,
že
zahnali
duchy,
poltergeisty
a
jiná
strašidla
ve
stovkách
domů
po
celé
zemi.
Warrenovi
říkají,
že
lidé
pronásledovaní
duchy
jim
teď
"odůvodněně"
volají
třikrát
nebo
čtyřikrát
týdně.
"Já
pevně
věřím
na
anděly,
ďábly
a
duchy,"
říká
Warren,
který
má
na
vizitce
uvedeno
"démonolog".
Pokud
senzibilové
neuspějí
a
v
domě
pořád
straší,
můžete
zavolat
kohokoli
z
rozrůstající
se
skupiny
skeptiků,
například
Richarda
Busche.
Profesionálního
iluzionistu
a
hudebníka,
který
vede
pittsburghskou
větev
Výboru
pro
vědecké
zkoumání
paranormálních
jevů.
Busch
tvrdí,
že
pro
všechna
strašidla
existuje
vědecké
vysvětlení,
a
dokonce
vám
může
říci,
jak
lze
duchy
vyvolat.
"Stačí
sníst
velkou
pizzu
a
pak
jít
do
postele,"
říká.
"Budete
mít
také
hodně
podivné
sny."
Tak
či
tak,
obchod
s
krocením
duchů
je
stejně
úspěšný
jako
seriály
o
boji
proti
gangům.
Horory
a
povídky
o
strašidlech
se
rychle
šíří
a
předčí
hrůzností
i
legendární
místa,
jako
je
Elm
Street
a
Amityville.
"Skoro
každý
den
mi
volají
lidé,
kteří
mají
v
domě
duchy,"
říká
Raymond
Hyman,
skeptik,
profesor
psychologie
na
Oregonské
univerzitě.
Podle
průzkumu
veřejného
mínění
publikovaného
v
říjnovém
vydání
časopisu
Parents
Magazine
uvedla
třetina
dotazovaných,
že
věří,
že
strašidla
či
duchové
se
lidem
zjevují
sami.
"Filmy,
knihy,
bulvární
noviny
-
dokonce
i
Nancy
Reaganová
tyto
nesmysly
podporuje,"
říká
Paul
Kurtz,
profesor
filozofie
na
Státní
univerzitě
v
New
Yorku
v
Buffalu,
který
vede
Výbor
pro
vědecké
zkoumání
paranormálních
jevů.
Výbor,
který
byl
vytvořen
v
roce
1967,
má
nyní
60
skupin
po
celém
světě.
Duchům
je
samozřejmě
úplně
jedno,
zda
v
ně
lidé
věří
nebo
ne.
A
nejsou
ani
nadšeni
lidským
soucítěním
při
oslavách
Halloweenu.
Pro
strašidla
je
to
jen
další
den
ektoplazmatického
podnikání
jako
každý
jiný,
tvrdí
krotitelé
duchů;
zdá
se,
že
s
tímto
svátkem
nebývá
spojen
ani
neobvyklý
počet
zpráv
o
výskytu
duchů.
Jedním
z
nejvíce
zaneprázdněných
krotitelů
duchů
je
Robert
Baker,
osmašedesátiletý
profesor
psychologie
na
univerzitě
v
Kentucky,
který
je
částečně
v
důchodu
a
jehož
husté
šedé
obočí
se
při
pouhé
zmínce
o
duchovi
pozvedne.
Baker
říká,
že
osobně
přelstil
více
než
50
strašidel,
od
mimozemšťanů
po
poltergeisty.
Baker
vede
Asociaci
vědeckých
pedagogů
a
skeptiků
v
Kentucky.
Stejně
jako
hollywoodští
Krotitelé
duchů
jsou
i
ti
z
Kentucky
připraveni
vyrazit,
jakmile
se
strašidla
vymknou
kontrole.
Ale
neřítí
se
ve
starém
cadillacu,
nenosí
směšné
obleky
ani
nestřílejí
po
slizkých
obludách.
Baker
jezdí
v
chevroletu
z
roku
1987
a
na
lov
duchů
obvykle
nosí
tvídové
sako.
"Nikdy
jsem
se
nesetkal
s
duchem,
kterého
by
nešlo
vysvětlit
úplně
přirozenými
prostředky,"
říká.
Když
si
jedna
žena
z
Louisville
stěžovala,
že
na
půdě
jejího
domu
straší
duch,
Baker
objevil
krysu,
která
po
trámech
v
krovu
vláčela
past.
Dům
v
Manningtonu
v
Kentucky
prý
zamořil
odporně
páchnoucí
démon.
Baker
objevil
pod
domem
díru,
která
vedla
do
uhelného
dolu
plného
výparů.
Když
se
ochladí,
říká
Baker,
často
se
v
opuštěných
domech
ukrývají
tuláci.
"Lidé
tam
postřehnou
pohyb
a
najednou
zjistíte,
že
tam
straší,"
říká.
Jednoho
odpoledne
v
nedávné
době
šli
Baker
a
jeden
reportér
vyhánět
duchy
a
navštívili
Kathleen
Stinnettovou,
ženu
z
Lexingtonu,
která
telefonovala
na
univerzitu
v
Kentucky
a
ohlásila
záhadné
události
ve
svém
domě.
Stinnettová
tvrdí,
že
nikdy
předtím
na
duchy
nevěřila,
ale
nedávno
se
jí
sám
zapnul
vysavač,
telefon
vyletěl
ze
stojánku,
dveře
se
nevysvětlitelně
zabouchly
a
slyšela
kroky
v
prázdné
kuchyni.
"Prala
jsem
prádlo
a
div
jsem
se
nepřetrhla,
jak
jsem
běžela
nahoru,
abych
se
podívala,
kdo
tam
je,
a
nebyl
tam
nikdo,"
říká,
když
na
to
s
očima
široce
rozevřenýma
vzpomíná.
Baker
jí
naslouchá,
porozhlédne
se,
položí
několik
otázek
a
navrhne
několik
vysvětlení.
Ke
spuštění
vysavače
řekne:
"Mohl
to
být
Cuddles
(pes
paní
Stinnettové)."
Létající
telefon:
"Spodní
část
šňůry
se
vám
namotá
na
nohu
židle
a
opravdu
to
vypadá,
že
sluchátko
odletělo."
Strašidelné
kroky:
"Jeden
blok
odtud
je
mezistátní
silnice
číslo
64
a
intenzivní
provoz
může
bezpochyby
způsobit
vibrace
domu."
"Nejsem
přesvědčená,
že
vše
vysvětlil,"
říká
zdráhavě
Stinnettová.
"Některé
věci,
které
se
tu
dějí,
nedokáže
nikdo
vysvětlit,"
říká.
Baker
slíbil,
že
se
vrátí,
kdyby
strašení
pokračovalo.
Na
zvláště
tvrdošíjná
strašidla
nosí
Baker
tajnou
zbraň,
lahvičku
kukuřičného
škrobu.
"Říkám
lidem,
že
to
je
výtažek
z
kostí
svatých,"
říká.
"Rozpráším
trochu
kolem
a
přikážu
démonům,
aby
odešli.
Je
to
uklidňující
a
obvykle
to
funguje."
Hyman
z
Oregonu
vyšetřoval
stížnosti
na
létající
kočky,
zjevení
a
skákající
lustry
a
na
hodnověrné
vysvětlení
přišel,
jak
tvrdí,
v
každém
případě.
"Vždy
platí,"
říká,
"že
očití
svědci
jsou
nedůvěryhodní."
Před
dvěma
lety
se
kanadský
čtenář
vsadil
s
časopisem
Omni
Magazine
o
1000
dolarů,
že
nedokáže
objasnit
záhadné
rejdy
v
"oregonském
víru",
bývalém
indiánském
pohřebišti
v
jižním
Oregonu.
Při
pozorování
z
dálky
se
návštěvníci
tohoto
místa
zdáli
nepřiměřeně
zmenšení
vzhledem
k
pozadí.
Časopis
povolal
Hymana
jako
konzultanta.
Dostavil
se
s
tesařskou
vodováhou,
pečlivě
změřil
každou
plochu
a
ukázal,
jak
je
zdánlivé
zmenšení
způsobené
perspektivou.
"Velmi
efektní
iluze,"
říká
nyní
Hyman
a
jeho
hlas
překypuje
skepticismem,
"ale
přesto
jen
iluze."
Kanaďan
ukončil
vysvětlování
vypsáním
šeku.
Reverend
Alphonsus
Trabold,
profesor
teologie
a
odborník
na
exorcismus
na
Univerzitě
Svatého
Bonaventury
v
Oleanu
ve
státě
New
York,
je
často
žádán,
aby
zaříkával
vzpírající
se
duchy,
a
on
často
vyhoví.
"V
určitých
případech
by
duch
mohl
být
pozemský
a
mohl
by
se
sám
zjevit,"
říká.
"Stává
se
to."
Otec
Trabold
často
používá
metodu,
kterou
sám
nazývá
"terapeutickým
exorcismem":
několik
modliteb
a
naléhavá
výzva
k
odchodu
ducha.
"Pokud
přítomná
osoba
věří,
že
je
tam
zlý
duch,
požádáte
ho,
aby
zmizel,"
říká.
"Samotný
pokyn
může
stačit
k
vyléčení."
Ale
někdy
je
nutný
důraznější
přístup.
K
utkání
s
démonem
v
domě,
který
patří
jedné
ženě
z
Litchfieldu
v
Connecticutu,
Warrenovi
povolali
nedávno
exorcistu,
reverenda
Roberta
McKennu,
disidentního
anglikánského
duchovního,
který
dodržuje
staré
latinské
liturgie
katolické
církve.
Přicházím
tam
společně
s
televizním
štábem
z
města
New
York.
Warren
prohlašuje
litchfieldský
případ
za
"typické
zamoření
démony".
Před
110
lety
postavil
tento
malý
červený
domek
skotský
trpaslík
a
nyní
ho
obývá
jeho
démonický
duch,
říká
Warren.
Majitelka,
která
žádá
o
anonymitu,
tvrdí,
že
trpaslík,
který
se
zjevuje
jako
temný
stín,
s
ní
hrubě
zacházel,
smýkal
s
ní
po
obývacím
pokoji
a
vytrhl
jí
pramínek
vlasů.
Dvě
předešlá
zaříkávání
selhala.
"To
je
velmi
houževnatý
duch,"
říká
Warren
zasmušile.
Otec
McKenna
se
pohybuje
po
domě
a
latinsky
se
přitom
modlí
a
vyzývá
démona,
aby
zmizel.
Náhle
se
žena
začne
kymácet
a
pak
svíjet.
"Právě
ji
napadl
démon,"
hlasitě
šeptá
Warrenová,
když
kněz
rozstřikuje
svěcenou
vodu
na
zmítající
se
ženu
a
televizní
kamera
vrčí.
O
půl
hodiny
později
se
žena
usmívá
a
rozpovídá
se,
zdá
se
tedy,
že
démon
odešel.
Ale
Warren
říká,
že
žena
má
od
konfliktu
na
zádech
"paranormální
popáleniny".
Žena
je
odmítá
ukázat.
"To
byla
neviditelná
mocná
síla,
je
skoro
nemožné,
aby
to
laik
zpozoroval,"
říká
vážně
Warren,
když
se
krotitelé
duchů
z
jeho
doprovodu
balí
k
odchodu.
"Tentokrát
si
ale
myslím,"
říká,
"že
jsme
ho
dostali."
Autorem
původního
anglického
textu
písně
"Ghostbusters"
z
roku
1984
je
Ray
S.
Parker
ml.,
vydaly
společnosti
Golden
Torch
Music
Corp.
(ASCAP)
a
Raydiola
Music
(ASCAP).
Všechna
administrativní
práva
pro
USA
jsou
regulována
společně
oběma
společnostmi.
Chráněno
mezinárodním
autorským
právem.
Vyrobeno
v
USA.
Všechna
práva
vyhrazena.
Přetisknuto
na
základě
povolení.