Postavu
Clifforda
Stolla
by
mohl
vymyslet
prozaik
s
velkou
fantazií,
který
píše
napínavý
příběh
o
amatérském
lovu
na
špiony,
ale
to
není
pravděpodobné.
A
také
to
není
nutné.
Amatérský
lovec
špionů
Clifford
Stoll
je
totiž
osoba
vyskytující
se
v
realitě,
nebo,
jak
by
to
on
sám
mohl
čtverácky
nazvat,
surrealitě.
Je
mu
37
let,
povoláním
je
astronom
s
působivými
akademickými
hodnostmi
a
něco
jako
génius,
když
jde
o
to
přinutit
počítače,
aby
dělaly,
co
chce.
Jednou
sám
sebe
popsal
jako
"hipíka
z
Berkeley"
a
hrál
tu
roli
dobře:
nezbytné
otrhané
džíny,
hříva
dlouhých
vlasů
a
odmítání
všech
konvenčních
věcí,
včetně,
alespoň
na
chvíli,
úředního
sňatku
se
svým
"drahouškem"
Marthou
Matthewsovou.
Je
také
zábavným
spisovatelem,
který
dokáže
spojit
vtipné
hlášky
a
slovní
hříčky
s
programátorskými
detaily
a
srozumitelným
výkladem,
jak
počítače
fungují.
V
knize
"The
Cuckoo's
Egg
(Kukaččí
vejce)"
(Doubleday,
326
stran,
19,95
dolaru)
spřádá
nevšední
příběh
o
své
18
měsíců
trvající
snaze
chytit
počítačového
špiona.
Výsledkem
bylo,
že
západoněmecké
úřady
minulé
jaro
uvěznily
pět
mladých
západních
Němců
obviněných
z
vykrádání
informací
z
počítačů
ve
Spojených
státech
a
Evropě
a
z
jejich
prodeje
sovětské
KGB.
Jeden
z
nich,
25letý
Markus
Hess
z
Hannoveru,
údajně
použil
mezinárodní
telekomunikační
síť,
aby
se
při
vyhledávání
utajených
informací
naboural
do
více
než
30
vysoce
zabezpečených
počítačů
ve
Spojených
státech.
Pravděpodobně
nepronikl
k
nejtajnějším
souborům,
ale
KGB
ve
Východním
Berlíně
byla
ochotna
zaplatit
dvěma
jeho
společníkům,
Peterovi
Carlovi
a
Dirku
Brezinskimu,
15 000
dolarů
za
některé
z
materiálů,
které
Hess
shromáždil.
Za
skutečně
dobrý
materiál
slibovali
ještě
více.
Stoll
odvozuje
název
své
knihy
od
kukaččího
zvyku
klást
vejce
do
hnízd
cizích
ptáků
a
udělat
z
nich
tak
náhradní
rodiče.
Počítačový
špion
objevil,
že
oblíbený
textový
program
a
program
pro
elektronickou
poštu
zvaný
Gnu-Emacs
může
udělat
divy
s
hojně
používaným
operačním
systémem
Unix,
vyvinutým
společností
AT&T.
Použitím
programu
Gnu-Emacs
dokázal
špion
nahradit
program,
který
rutinně
čistí
každých
pět
minut
systém
Unix,
falešným
programem
"atrun".
Jakmile
bylo
jeho
kukaččí
vejce
sneseno,
mohl
vstoupit
do
systému
Unix
a
stát
se
"superuživatelem"
s
neomezeným
přístupem.
Stoll
v
roce
1986
zkoumal
oblohu
v
observatoři
Keck
při
Lawrence
Berkeley
Laboratory,
a
když
už
téměř
vyčerpal
grant,
byl
požádán,
aby
začal
pomáhat
s
počítači
v
laboratoři.
Objevil
nesrovnalosti
ve
výši
75
centů
v
poplatcích
účtovaných
různým
oddělením
za
počítačový
čas
a
vystopoval
uživatele
jménem
"Hunter",
který
neměl
platnou
účetní
adresu.
Stoll
získal
podezření,
že
vetřelec
je
jedním
z
oněch
přemoudřelých
studentů,
kteří
mají
radost,
když
se
někomu
nabourají
do
počítače.
Podle
různých
vodítek
bylo
ale
po
dlouhém
pátrání
Stollovi
zjevné,
že
hacker
nepochází
z
univerzity
v
Berkeley
a
dokonce
ani
z
Kalifornie.
Nalézt
ho
se
stalo
Stollovi
posedlostí.
O
půlnoci
zabral
všechny
tiskárny,
které
byly
po
ruce,
aby
mohl
sledovat
všechny
telefonní
linky
vedoucí
k
laboratorním
počítačům.
Poté,
co
objevil,
že
se
hacker
prolomil
přes
spící
účet
oprávněného
uživatele
jménem
Joe
Sventek,
sestrojil
bezpečnostní
systém,
včetně
přenosného
pípátka,
aby
jej
upozornil,
až
se
Sventek
připojí.
Některé
noci
spal
pod
svým
psacím
stolem.
Jeho
šéf
si
stěžoval,
že
Stoll
zanedbává
ostatní
povinnosti.
Hacker
se
jednak
hrabal
v
berkeleyských
souborech,
ale
také
využíval
berkeleyské
a
další
snadno
přístupné
počítače
jako
odrazové
můstky
do
počítačových
sítí
používaných
vojenskými
úřady
a
úřady
národní
bezpečnosti.
Mezi
jeho
cíle
patřila
raketová
základna
White
Sands
a
dodavatel
CIA,
společnost
Mitre
Inc.
Když
se
hacker
pohnul,
Stoll
se
pohnul
také
a
obvolal
ostatní
správce
systémů,
aby
je
varoval,
ale
svůj
vlastní
systém
nechal
otevřený,
aby
nevzbudil
podezření.
Někdy,
když
se
zdálo,
že
je
hacker
v
citlivém
souboru,
připojil
se
Stoll
sám
k
terminálu,
aby
zmrazil
nebo
zpomalil
systém,
a
tak
svého
nepřítele
znechutil.
FBI
se
zpočátku
příliš
neangažovala
a
on
měl
dojem,
že
ostatní
federální
bezpečnostní
úřady
se
topí
v
úřední
byrokracii.
CIA
mu
sdělila,
že
se
domácí
kontrašpionáží
nezabývá.
Z
této
knihy
se
lze
přiučit
mnohé,
nebo
se
tak
alespoň
zdá,
o
pokulhávající
federální
byrokracii.
"Zdá
se",
protože
je
možné,
že
CIA
a
Národní
bezpečnostní
úřad
(NSA)
se
o
věc
zajímaly
více,
než
daly
Stollovi
najevo.
Nakonec
pomoc
získal.
Tymnet
je
hlavní
síť
spojující
počítače.
Jeden
z
jejích
mezinárodních
specialistů,
Steve
White,
se
rychle
o
Stollův
hon
začal
zajímat,
a
nakonec
vystopoval
hackera
v
Západním
Německu.
Věc
pak
převzali
západní
Němci
a
nakonec
našli
Markuse
Hesse.
Na
závěr
byl
Stoll
pozván
do
CIA
i
NSA,
aby
vysoké
důstojníky
informoval
o
počítačových
loupežích.
S
radostí
si
vychutnával
svůj
neučesaný
vzhled
mezi
těmi
všemi
uhlazenými
chlapíky.
V
Berkeley
pak
dostal
hrubě
vynadáno
od
své
levicové
přítelkyně
za
to,
že
se
s
takovými
lidmi
stýká.
To
ho
také
rozzlobilo.
Vůči
onomu
vetřelci
si
vypěstoval
nenávist
a
začal
se
dívat
s
nevolí
i
na
federální
"špióny",
kteří
si
udělali
z
národní
bezpečnosti
svůj
podnik.
Z
několika
různých
pohledů
je
to
skutečně
fascinující
příběh.
Melloan
je
zástupce
šéfredaktora
listu.