"Feeding
Freezy
-
Horliví
hamouni"
(nakl.
Henry
Holt,
326
stran,
19,95
USD),
velice
detailní
popis
skandálu
společnosti
Wedtech,
začíná
ujišťujícím
sdělením.
Ihned
v
předmluvě
nám
spoluautor
knihy
William
Sternberg
podává
příklad
své
vlastní
integrity.
Oznamuje
čtenáři,
že
když
mu
byl
jedním
z
ředitelů
společnosti
Wedtech
nabídnut
bezplatný
výlet
z
Bronxu,
domova
společnosti
Wedtech,
do
Washingtonu
D.
C.,
"maje
na
paměti
přijímání
čehokoliv
hodnotného
od
těch,
o
nichž
jsem
psal,
odmítl
jsem".
Jakékoliv
otázky
ohledně
toho,
proč
autor
považuje
takové
žalující
a
hrdé
ujištění
za
nutné,
jsou
zodpovězeny
četbou
této
knihy
o
lepkavých
prstech
a
upocených
podvodnících.
Úplatek
po
úplatku
nás
W.
Sternberg
a
jeho
spoluautor
Matthew
C.
Harrison
jr.
vedou
po
cestě,
kterou
společnost
Wedtech
vyšlapala,
od
svého
vzniku,
kdy
byla
malou
výrobní
společností,
až
do
stadia
plnohodnotného
armádního
dodavatele,
kterému
byl
svěřen
úkol
vyrobit
životně
důležité
vybavení
pro
armádu
a
námořnictvo.
Kniha
se
točí
kolem
Johna
Mariotty,
zakladatele
společnosti,
a
Freda
Neubergera,
který
se
stal
jeho
partnerem
krátce
po
založení
společnosti.
Ačkoliv
byla
společnost
Wedtech
založena
už
v
roce
1965,
rozjela
se
až
v
roce
1975,
kdy
Neuberger
objevil
program
Sekce
8
(A)
federální
vlády
pro
podniky
vlastněné
příslušníkem
národnostní
menšiny.
Je
to
výtvor
tzv.
Šlechetné
společnosti
z
Johnsonovy
éry,
který
zmocňuje
vládu,
aby
zadávala
určité
vládní
zakázky
bez
výběrového
řízení
firmám
ve
vlastnictví
menšin.
Neuberger
si
uvědomil,
že
ačkoliv
má
Mariotta
italské
předky,
mohl
by
být
označen
za
příslušníka
národnostní
menšiny,
protože
se
narodil
na
Portoriku.
Takže
oběma
partnerům
stačilo
jen
zfalšovat
skutečné
vlastnictví
společnosti.
Místo
50/50
se,
ovšem
pouze
na
papíře,
stala
společnost
ze
dvou
třetin
vlastnictvím
Mariotty
a
z
jedné
třetiny
Neubergera,
a
už
byli
zařazeni
do
programu
a
mohli
začít
závodit.
Kromě
toho,
že
byla
společnost
Wedtech
"společností
vlastněnou
příslušníkem
národnostní
menšiny",
měla
sídlo
v
Jižním
Bronxu,
churavé
čtvrti,
kterou
proslavil
Jimmy
Carter
v
roce
1976
ve
své
prezidentské
kampani.
Společnost
se
přímo
připojila
k
rétorice
Carterovy
kampaně
o
opětovném
vybudování
Jižního
Bronxu
a
pokračovala
ve
využívání
úhlu
pohledu
"menšina
-
Jižní
Bronx"
i
za
Reagana
v
80.
letech.
Počínaje
kongresmanem
Mariem
Biaggim
(nyní
ve
výkonu
trestu)
nastoupila
společnost
dráhu
uplácení
federálních,
státních
i
místních
veřejných
činitelů
a
jim
blízkých
osob,
včetně
E.
Roberta
Wallacha,
blízkého
přítele
a
poradce
bývalého
ministra
spravedlnosti
Eda
Meeseho.
Společnost
Wedtech
nepoužívala
jen
staromódní
úplatky.
Hojně
využívala
moderní
techniky
obchodování
s
vlivem
a
zajišťovala
si
služby
politicky
napojených
"seriózních"
advokátních
kanceláří,
investičních
bankéřů
a
politických
poradců,
včetně
Reaganova
důvěrníka
Lyna
Nofzingera.
Když
bylo
třeba,
vyhledala
a
získala
podporu
organizovaného
zločinu.
Někdy
se
podplacení
stávali
partnery
ve
společnosti.
Vedoucí
pracovníci
společnosti
Wedtech
využívali
systému
odměn.
Když
jste
byli
při
korupční
machinaci
obzvlášť
nápomocní,
nedostali
jste
jen
peníze
v
igelitce,
ale
i
vlastní
jmění
společnosti.
Když
jste
nebyli
úspěšnými
darebáky,
ocitli
jste
se
venku
na
mrazu
-
což
byl
osud,
který
nakonec
potkal
i
Mariottu,
napůl
negramotného
"zástupce
menšiny"
ve
společnosti.
I
přes
senzační
povahu
všech
odhalení
a
lehký,
snadno
čitelný
bulvární
styl
psaní
však
knize
"Horliví
hamouni"
často
chybí
nádech
úchvatného
čtiva.
Žádný
z
podvodů
není
příliš
geniální:
auditoři
objevili
darebáctví
hned
při
prvním
dnu
kontroly.
Podvodníci
ze
společnosti
Wedtech
je
prostě
podplatili,
aby
mlčeli.
Samotní
podvodníci
představovali
běžné
odrůdy
nuzných
existencí,
okázalých
konzumentů,
kteří
chtěli
vlastnit
velké
domy,
mercedesy,
krásné
ženy
a
drahé
oblečení.
V
celém
jejich
houfu
není
nikdo,
kdo
by
bojoval
s
dobrem
a
zlem,
kdo
by
byl
obzvlášť
inteligentní
nebo
dokonce
dočasně
šílený.
Jedinou
alespoň
trochu
zajímavou
postavou
je
Irving
Louis
Lobsenz,
dětský
lékař,
který
si
změnil
jméno
na
Rusty
Kent
London,
stal
se
velkým
hazardním
hráčem
a
napsal
knihu
o
hře
jednadvacet.
Vstupuje
do
příběhu
až
ke
konci,
právě
včas
na
to,
aby
se
nechal
uvěznit.
Autoři
knihy,
kteří
jsou
ponořeni
do
rozdávání
pamlsků
z
"Horlivých
hamounů",
přecházejí
hlavní
příčiny
kauzy
společnosti
Wedtech,
jmenovitě
Sekci
8
(A)
federálního
programu,
pod
jejímž
patronátem
se
skandál
odehrával.
Dojdou
alespoň
k
tomu,
že
konstatují,
že
by
soudy
měly
ukončit
"programy
rigidní
afirmativní
akce".
Programy
typu
Sekce
8
(A)
vypadají
trochu
tak,
jako
když
pohodíte
zlaťáky
na
ulici
a
pak
jste
překvapeni,
když
si
je
zloději
přijdou
sebrat.
Četné
další
skandály,
mimo
jiné
ty
z
Ministerstva
pro
bytovou
výstavbu
a
rozvoj
měst,
vykazují
společné
rysy
s
kauzou
společnosti
Wedtech.
Probíhají
v
rámci
vládních
programů,
které
se
zdají
být
pro
korupci
jako
vystřižené.
Proč
nejsou
programy,
jako
je
tento,
zrušeny?
"Horliví
hamouni"
poskytují
trochu
nápovědy.
Na
všech
úrovních
vlády
v
USA
se
pohybují
skupiny
lidí,
kteří
se
dají
nejlépe
popsat
jako
příslušníci
komerčních
skupin
politických
zasvěcenců.
Vědí,
že
kdykoliv
vláda
přerozděluje
bohatství,
reguluje
obchod
nebo
udržuje
rozsáhlý
obranný
systém,
dají
se
na
ovlivňování,
zprostředkovávání
či
prodeji
vládních
postupů
a
rozhodnutí
vydělat
velké
peníze.
Jsou
naší
verzí
tzv.
nomenklatury
východního
bloku
a
nemají
vůbec
žádný
zájem
o
jakékoli
změny.
Kolik
vládních
programů
a
politik
existuje
kvůli
plnění
kapes
politických
zasvěcenců?
To
je
skutečný
problém,
který
skandál
kolem
společnosti
Wedtech
nadnesl.
Pan
Stern
byl
předsedou
a
generálním
ředitelem
společnosti
New
York
State
Urban
Development
Corp.
v
letech
1983-85.