PML View

ml_773.02

a-layerPDTSC/full/ml_773.02.a.gz
m-layerPDTSC/pml/ml_773.02.m.gz
t-layerPDTSC/full/ml_773.02.t.gz
w-layerPDTSC/pml/ml_773.02.w.gz
mrp-layerPDTSC/mrp/ml_773.02.mrp.gz
treex-layerPDTSC/treex/ml_773.02.treex.gz

s-1Už je to tolik let , že už si člověk úplně všechno nevybaví .

s-2Doteď jsme říkali ne snad hezké , ale přece jen světlejší stránky .

s-3Bylo tam taky něco , na co jste se snažila celý život zapomenout , o čem jste nevyprávěla , něco ošklivého ?

s-4To už jsem řekla , to bylo v listopadu .

s-5To byl pro mě ten nejhlubší a nejhroznější zážitek .

s-6Potom třeba když jsme utekli z Terezína ještě v době karantény , to už bylo zase hezké .

s-7Jasně , ale jestli se v průběhu těch dvou let stalo něco , na co se snažíte zapomenout , co jste si zakázala povídat ?

s-8Teď to můžete říct .

s-9Ani nevím .

s-10Opravdu nevím .

s-11Nikdo vám tam neublížil ?

s-12Určitě ne víc než druhým .

s-13Nějaké zařvání nebo strach jsme zažily , když jsme třeba šly z práce z pole a měly jsme okurky zastrčené třeba takhle za výstřihem .

s-14Teď tam přijeli na motorce a začalo se mluvit o tom , že udělají prohlídku .

s-15Pochopitelně jsme dostaly hrozný strach .

s-16To každý okurky odhazuje , vyhazuje .

s-17Kdo byl přistižen při tom , že to odhazuje , tak musel vystoupit z řady a my jsme pochodovaly dál .

s-18Pak byla slyšet střelba .

s-19Někdy stříleli do vzduchu a někdy opravdu zastřelili toho člověka jenom proto , že si z hladu vzal třeba okurku .

s-20Vám se nikdy nestalo , že by vám přišli na to , že jste si něco vzala ?

s-21Ne , já jsem se bála .

s-22Přiznám se , že jsem se bála .

s-23Něco si vzít ?

s-24Na poli to šlo sníst .

s-25Ano .

s-26Jak jsem říkala , pan Kuřavý byl sice taky Němec , ale lidovější .

s-27Vždycky naopak říkal : " Vezměte si , najezte se trochu . "

s-28Ale moc jsme toho nesnědly , protože žaludek to nepobral , že ano .

s-29Dobře .

s-30Pak ubíhala doba , celý rok 1944 , neztrácely jste naději ?

s-31Co jste si mezi sebou povídaly ?

s-32Budete se divit , ale zprávy z venku jsme tam měly možná lepší , nežli vy tady v Čechách .

s-33Muselo tam být nějaké podzemní hnutí .

s-34Dokonce ještě teta Malva , než šla do transportu , vždycky říkala : " Neplač , Aličko .

s-35Za dva roky a možná ještě dřív , možná že za dva měsíce , se zase sejdeme v Praze . "

s-36Byla hrozná optimistka a udržovala mě svým optimismem při životě .

s-37Pak jsme se musely takhle rozloučit , tak jsme se zase navzájem povzbuzovaly písničkami .

s-38Jak říkám , hodně mezi nás chodil Nora Frýd a i jiní , ty si tak nepamatuju .

s-39Ale pamatuju si , že měl rozštěp .

s-40Pamatovala jsem si ho víceméně podle toho rozštěpu a teprve později jsem se dozvěděla , že to byl ten spisovatel Nora Frýd .

s-41Pak přišla velice ošklivá zima 1944 - 1945 .

s-42To byly mrazy .

s-43Ano , to byly mrazy , ale taky už mi to po těch letech vypadlo z paměti .

s-44Pak se to začalo trošičku blížit .

s-45Jak se začalo projevovat , že se vrací naděje ?

s-46Po té zimě už jsme dostávaly zprávy , že už to opravdu nebude dlouho trvat , dokonce už jsme to mohly vypozorovat i z jednání gestapáků .

s-47I když jak který .

s-48Některý byl horší a některý byl třeba zase lepší .

s-49Jako kdyby chtěl , abychom potom řekly , že byl na nás hodný a tak podobně .

dependency tree • text view