PML View

lnd94103_094

mrp-layerPDT/mrp/tamw/dtest/lnd94103_094.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/dtest/lnd94103_094.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/dtest/lnd94103_094.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/dtest/lnd94103_094.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/dtest/lnd94103_094.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/dtest/lnd94103_094.treex.gz

s-1 Televize Vladimír Just Hodina s Benešem V sobotním KLUBU NETOPÝR to konečně zajiskřilo!

s-2 Po řadě nemastných neslaných (monologických?) debat, rozšafně moderovaných k vzájemnému přitakávání, vznikl skutečný spor.

s-3 Edvard Beneš byl tématem natolik kontroverzním, že přivedl do varu i nejserióznější historiky.

s-4 Není jim co závidět: Beneš patří mezi ty kultovní osobnosti, kterých si vážíme tím méně, čím více se o nich dovídáme.

s-5 Jediné, co je tu nesporné, je jeho rozpornost: přesvědčený demokrat, Masarykův legitimní nástupce - a zároveň politik bytostně autoritářský, kabinetní, nepřístupný kritice, zvyklý rozhodovat sám.

s-6 Sám si vytrucoval za války dvojí nedůstojnou cestu do Kremlu, kde nabídl nenasytnému diktátorovi suverenitu státu takříkajíc na podnose - nikoli na pět, nýbrž rovnou na dvacet let dopředu.

s-7 Právem byl obdivován pro své věštecké (promiňte: prognostické) schopnosti, s nimiž téměř na den předpověděl válečný požár.

s-8 To mu však zvedlo sebevědomí natolik, že se v odhadech úmyslů druhého masového vraha 20. století fatálně (pro nás všechny) přepočítal.

s-9 Čteme-li dnes Benešovy diletantské charakteristiky Stalinova "postupně se humanizujícího" režimu, polévá nás hrůza.

s-10 Přitom neuškodí si znovu a znovu připomínat: není nikterak naší zásluhou, že jsme o půl století moudřejší.

s-11 Ať už udělal Beneš rozhodnutí jakkoli chybná, činil je v časech pro náš stát i Evropu nejtěžších.

s-12 To je prvé konstatování, jež mi v Netopýru scházelo.

s-13 Druhé: na přímou Přidalovu otázku, zda na české straně existoval někdo, kdo Benešovy iluze o Stalinovi nesdílel, měla zaznít přinejmenším dvě jména z prezidentova bezprostředního okolí: ministr Ladislav Feierabend a generál František Moravec.

s-14 A do třetice tu nezaznělo, že jsme byli v Evropě jediní, kdo jsme vzdali území bez jediného výstřelu, ačkoli státy a národy mnohem menší a hůře vyzbrojené (Belgie, Holandsko, Dánsko, Norsko, Finsko) proti agresi bojovaly - a to v beznadějnějším postavení.

s-15 Kdybychom se nechali porazit jako ostatní, nemuseli jsme potom dodatečně před světem dokazovat rezistenci kupříkladu atentátem na Heydricha.

s-16 Ve světle těchto faktů se hroutí i alibistická představa Jaroslava Valenty (jemuž obrana Benešova autoritářství za každou cenu přenesla do úst i výrok, že "parlament byl příslovečná žvanírna"): nemohli jsme se údajně bránit proto, že bychom se v očích Západu stali viníky války;

s-17 rozuměj my, napadení.

s-18 Jako kdyby to jediné, zač sklízeli Mnichované doma ovace, nebylo to, že přinesli mír.

s-19 Kdyby jejich mír vedl za pár dní k válce, mohlo být všechno jinak...

s-20 Ale po bitvě je každý voják generál a po skončení Netopýru každý divák nejpohotovějším z diskutujících.

dependency tree • text view