PML View

ln95049_082

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-6/ln95049_082.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95049_082.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95049_082.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95049_082.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95049_082.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-6/ln95049_082.treex.gz

s-1 Prezident - intelektuál a demokracie

s-2 Neschopnost překonat rozpor intelektuálů a moci byla jednou z příčin pádu demokracie Výmarské republiky.

s-3 Lekci Výmaru spatřuje Golo Mann právě v poučení, že svobodná inteligence musí spolupracovat a pomáhat, místo aby se posmívala.

s-4 Na prezidentův projev "Češi a Němci na cestě k dobrému sousedství" můžeme kromě kladných zaznamenat i dva typy záporných reakcí: odmítavé, které znovu frontálně nastolují jevy prezidentem odmítnuté, a reakce diskvalifikující.

s-5 Druhé, záludnější, vytýkají Havlovi populismus a zradu sebe sama: "nemluvil jako intelektuál..., ale jako prezident...

s-6 Tento populismus... jej však diskvalifikuje" (vídeňský Die Presse).

s-7 Z tohoto typu reakcí pro nás plyne dvojí: a) prezident dosud mohl být viděn jako opoziční intelektuál, libertář v ústavní funkci, který, jak se na intelektuála patří, spíše s mocí bojuje - což leckomu zřejmě vyhovovalo, b) Václav Havel tímto projevem skutečně přestal být "jen vesele překvapeným objektem dějin", jak se viděl ještě v Letním přemítání, a nalezl svou identitu právě jako intelektuál a prezident.

s-8 Tento rozpor rolí je v Havlově případě (zejména díky institutu neodpovědnosti prezidenta poskytující jeho roli nezávislost a díky jeho intelektuální mravní orientaci s dimenzí obecného dobra) nejen slučitelný, ale z jejich napětí může plynout tolik potřebná integrující síla.

s-9 "On ústavně a také trestně právně není zodpověden jako ministři... on jest mravně a politicky zodpověden," uvedl poslanec prof. Weyr v diskusích o ústavě ČSR v roce 1920 o roli prezidenta.

s-10 Prozíravě nechtěl "prezidenta tak příliš šněrovati, že by vůbec nemohl projeviti nějaký názor, který snad souvisí s politickou situací a ústavou, a abychom řekli, že vláda je zodpovědna za každý takovýto projev prezidentův".

s-11 V uplynulých pěti letech jsme zažili napětí mezi parlamentem a prezidentem, jemuž se možná v parlamentním systému jako potřebná chvíli jevila moc dostupná pouze v prezidentském systému.

s-12 Přivykli jsme určité míře napětí mezi premiérem (vládou) a prezidentem, vládní exekutivou a parlamentem (odvozujícím pro sebe z výsledků voleb vyšší legitimitu moci jak vůči vládě, tak vůči prezidentovi), což je v demokracii obvyklé.

s-13 Díky demokratické politické kultuře tří hlavních aktérů, kteří jsou politiky i intelektuály, tato pnutí nepřerůstala v institucionální boj, jenž by nutně demokracii ohrozil, jak vidíme v některých zemích sousedních.

s-14 Uznávané integrující autority prezidenta bude do budoucna nutně třeba, protože s postupujícím dozráváním politického systému moc exekutivy a "mandarinů" (tj. nejvyšších úředníků, kde politická a administrativní moc splývá) poroste a moc parlamentu, jakmile bude dotvořena nová legislativa, klesne.

s-15 V prvním období transformace převládaly integrující hodnoty politické elity mravní, zosobňované Václavem Havlem.

s-16 Po volbách 1992 byla naše politka integrována spíše hodnotami odbornosti, "výkonového vědění", zosobňovanými Václavem Klausem.

s-17 Z reprezentace prvního období zůstal na scéně pouze hledající prezident.

s-18 Nalezení identity role intelektuála Václava Havla s rolí prezidenta republiky otevírá pravděpodobně třetí etapu - etapu pozitivní konsensuální spolupráce jak trojúhelníku mocí (exekutivní, legislativní, prezidentské), tak dynamické rovnováhy výkonového vědění a etiky, rolí intelektuálů a politiků, která je nezbytná pro stabilitu a rozvoj naší demokracie.

s-19 Vědomé Havlovo hledání role intelektuála v prostoru poskytnutém rolí prezidenta a naplnění role prezidenta v prostoru role intelektuála jej nejen nediskvalifikuje, ale naopak v obou rolích kvalifikuje v nejlepších demokratických tradicích.

s-20 Neschopnost překonat rozpor intelektuálů a moci byla jednou z příčin pádu demokracie Výmarské republiky.

s-21 Lekci Výmaru spatřuje Golo Mann právě v poučení, že svobodná inteligence musí spolupracovat a pomáhat, místo aby se posmívala.

s-22 Někteří domácí, ale jak je vidět i zahraniční, intelektuálové, dnešní "Besserwisser" (vědí to lépe), však tuto osudovou lekci dosud nejsou schopni pochopit.

dependency tree • text view