PML View

ln95048_062

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-1/ln95048_062.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-1/ln95048_062.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-1/ln95048_062.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-1/ln95048_062.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-1/ln95048_062.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-1/ln95048_062.treex.gz

s-1 Dějiny církve jsou dějinami jejího majetku

s-2 Snad všechna církevně reformní hnutí minulosti čerpala svou ideologii z faktu, že Písmo hovoří o majetku a bohatství takřka výhradně v negativních souvislostech.

s-3 Boháči, stejně jako celníci, penězoměnci a další lidé zabývající se finančnictvím, nalézají jen zřídka milost v Ježíšových očích ("Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli bohatec do království mého Otce").

s-4 Cesta ke spáse existuje jediná: rozdat majetek chudým a následovat pastýře.

s-5 V praxi tento model samozřejmě nefungoval nikdy a nikde.

s-6 Stačí vzpomenout na proslulé táborské kádě, jež byly asi nejdůslednějším pokusem o skutečný komunismus v našich dějinách.

s-7 Peníze a šperky do nich vhazovali všichni, vybírali a rozdělovali však už jen někteří.

s-8 Prvotní apoštolská církev byla chudá.

s-9 Přesto i ona měla jakousi finanční organizaci, dokonce svého pokladníka.

s-10 Problémem je, že tímto prokazatelně prvním křesťanským ekonomem byl Jidáš Iškariotský.

s-11 Neblahé stigma Neblahé stigma Ježíšova zrádce jako by se nad církevním majetkem vznášelo dodnes.

s-12 Široké spektrum názorů je tu vymezeno dvěma extrémy.

s-13 Zastánci prvého z nich říkají, že římskokatolická církev (o jiných zde není řeč) vlastně žádný majetek nepotřebuje, neboť její poslání se neslučuje se správou rozsáhlejšího vlastnictví.

s-14 Přívrženci druhého krajního názoru naopak volají po navrácení veškerého sekularizovaného majetku církvi, neboť zloděj musí vrátit, co ukradl.

s-15 Skutečnost, jak už to bývá, je mnohem složitější.

s-16 Historie církve je od prvopočátku též historií církevního majetku.

s-17 Ten vždy sloužil v souladu se zájmy svých správců.

s-18 Nebýt církevních beneficií, nevznikly by v minulosti mnohé umělecké skvosty, nemohla by se rozvíjet vzdělanost a školství, nebylo by čím financovat rozsáhlé charitativní a sociální akce, založené na postulátech křesťanské etiky.

s-19 Současně by však nebylo mnohých válek, politických intrik či krvavých projevů duchovního násilí.

s-20 Nikoliv chudoba - nesvoboda

s-21 Proces emancipace středověké církve byl nerozlučně spojen s bojem o autonomii církevního majetku.

s-22 Nešlo o to, že by klérus byl chudý, nýbrž o to, že nemohl s donacemi svobodně disponovat.

s-23 Zakladatel kostela či kláštera (zprvu panovník, později i významní velmožové) sice nadal svou fundaci četnými pozemky a dary, jejich příjemcem však nebyli klerikové, nýbrž sám světec, jemuž byl kostel zasvěcen a který tu byl zpravidla i pohřben.

s-24 Majetek tím byl účelově vázán, patřil však dále původnímu fundátorovi a přecházel i na jeho dědice.

s-25 Na tomto vlastnickém principu vznikl přirozeně i biskupský kostel v Praze a přemyslovský kníže odtud logicky odvozoval své právo jmenovat biskupy.

s-26 Papežská kurie měla tedy o majetkoprávních vztazích v církvi jiné představy, které často dramaticky prosazovala v konfliktech se světskou mocí.

s-27 S vlastnickými otázkami souvisí i tak závažná opatření, jakým bylo třeba definitivní prosazení kněžského celibátu v 11. -12 . století, díky čemuž nemohl být církevní majetek dědičný.

s-28 U nás se bezženství kleriků prosazovalo velmi zdlouhavě, stačí připomenout, že ještě první český kronikář a děkan svatovítské kapituly Kosmas žil v požehnaném manželství s paní Božetěchou a měl i syna Jindřicha.

s-29 Spojenectví s králem

s-30 S tímto Kosmovým potomkem někteří historikové ztotožňovali olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, který učinil důležité kroky na cestě k vyjmutí církevního majetku z pravomoci světských vlastníků.

s-31 Jím založená moravská arcijáhenství byla prvními beneficiemi, o nichž směla rozhodovat církev nezávisle na původním dárci (jímž byl přirozeně opět panovník).

s-32 Ve 13. století se církev, podobně jako měšťanstvo, stává důležitým spojencem krále v jeho zápase s partikularistickými tendencemi mocných panských rodů.

s-33 Pražský biskup proto získává r. 1222 od Přemysla I. Otakara důležitá privilegia, mimo jiné i v hospodářské oblasti.

s-34 Sekulární donátor už napříště není vlastníkem kostela, nýbrž pouhým patronem.

s-35 Smí sice za určitých podmínek disponovat s beneficiem, nenáleží mu však už právo dosazovat duchovní bez biskupova potvrzení.

s-36 Efektivní systém

s-37 Předhusitská církev si k obhospodařování darovaného majetku postupně vybudovala rozsáhlý správní aparát, v němž připadla důležitá role výběrčím desátků - děkanům.

s-38 Tehdy se také definitivně oddělila správa ekonomická (in temporalibus, tj. ve věcech časných) od duchovní (in spiritualibus).

s-39 Díky vzdělání a organizačním schopnostem vytvořili klerikové na svých panstvích velmi efektivní administrativní systém, který značně předstihl světskou vrchnostensk

dependency tree • text view