PML View

ln95048_056

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-5/ln95048_056.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-5/ln95048_056.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-5/ln95048_056.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-5/ln95048_056.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-5/ln95048_056.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-5/ln95048_056.treex.gz

s-1 Poslední dny smutného humoristy

s-2 (NLN 28. 1. 1995)

s-3 Se zájmem jsem si přečetl pojednání Arno Paříka o Karlu Poláčkovi.

s-4 Děkuji za sérii povídání o Osvětimi.

s-5 Jsem rád, že se konečně píše o tom, jak to skutečně bylo.

s-6 Také já jsem se s Karlem Poláčkem za války setkal.

s-7 Do Terezína jsem přišel koncem roku 1943.

s-8 Bylo mi tehdy dvacet dva let.

s-9 V tomto koncentračním táboře vládla zvláštní atmosféra, ve které se dařilo kultuře.

s-10 My mladí jsme byli hladoví nejen pokud jde o jídlo, ale snad ještě více, pokud jde o kulturu.

s-11 A tak se zde vytvořila skupina mladých, kteří toužili po vzdělání.

s-12 Jednou nebo dvakrát v týdnu jsme pořádali přednášky, na které jsme zvali různé osobnosti, aby nás seznámily s oborem, ve kterém měly úspěch.

s-13 A tak jsme jednou zatoužili seznámit se blíže s českou literaturou.

s-14 Koho jiného jsme mohli pozvat než tehdy již známého spisovatele Karla Poláčka.

s-15 Byl jsem pověřen doprovodit ho vždy na naši přednášku, která se většinou konala v některé větší ubikaci na půdě bývalých kasáren.

s-16 Při takové besedě se sešlo kolem deseti i více chlapců a děvčat.

s-17 Karel Poláček byl velmi smutný muž.

s-18 Zato byl ale velmi vzdělaný a uměl moc hezky vyprávět.

s-19 Dnes již nedokážu říci podrobnosti, ale zabýval se hlavně literárním životem za první republiky.

s-20 Jeho přednášky jsme měli rádi.

s-21 Největším překvapením pro nás bylo, že tak smutný a vážný člověk psal knihy veselé a optimistické.

s-22 Později jsem přišel na to, že to snad tak musí být.

s-23 Smutní lidé píší veselé knížky a veselí lidé smutné.

s-24 V člověku se to musí nějak vyrovnat.

s-25 V prosinci 1943 jsem odešel s transportem do Osvětimi, a tak pro mě skončila doba, kdy jsem mohl poslouchat slova lidí, kteří již této zemi a světu něco dali.

s-26 Měl jsem štěstí, že jsem vše přežil.

s-27 Po návratu jsem se dověděl, že Karel Poláček šel za mnou také do Osvětimi.

s-28 Jen neměl to štěstí.

s-29 Dnes, když v televizi vidíme zfilmovanou jeho nejkrásnější knížku Bylo nás pět, vzpomenu si vždy na jeho kulatou postavu s tichým hlasem.

dependency tree • text view