PML View

ln95048_054

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-3/ln95048_054.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95048_054.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95048_054.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95048_054.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95048_054.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-3/ln95048_054.treex.gz

s-1 Rodina jako depo pro muže

s-2 (NLN 4. 2. 1995)

s-3 Konzervativní názor vychází z důrazu na odpovědnost člověka za vlastní osud i za své blízké a odmítá ono příslovečné "vodění za ručičku".

s-4 Řešení problémů spojených se současnou krizí rodiny leží mimo oblast působení státu.

s-5 Na druhé straně stát v této věci nedokáže být neutrální, musí mít nějakou definici rodiny, podle které pak orientuje svou politiku daňovou, ekonomickou, školskou apod.

s-6 Z této definice a z politické orientace se pak odvíjí i míra jeho intervencí, pokud mají být koherentní.

s-7 Právem proto poukazuje paní Berková na rozpor mezi rétorikou našich vládních úředníků, hovořících o vlastní odpovědnosti rodin, a mírou zdanění, která odpovídá spíše filozofii sociálního státu.

s-8 Na druhou stranu nemohu souhlasit s Alexandrou Berkovou v tom, že by věcný přístup, soustředěný na konkrétní politické nástroje, jimiž může společnost pomoci autonomii rodiny - ať už jde o příznivější daňovou politiku, dostupnost hypotéčních úvěrů, vzdělávací vouchery nebo cokoli dalšího - byl protikladem důrazu na osobní morálku.

s-9 Jak ukazuje vývoj posledních dvaceti let, jsou to právě změny mravních postojů, které se staly spouštěcím mechanismem růstu sociálního státu.

s-10 (...)

s-11 Mluví-li dnes někteří z nás o tradiční rodině, míní tím především prostředí, které spoléhá samo na sebe: společenství lidí, kteří se dokáží postarat jeden o druhého, rozdělit si odpovědnost a role tak, jak je postupně život přináší.

s-12 Model, o němž se zmiňuje paní Berková, je poměrně pozdní a odráží situaci industrializované společnosti, kde otec pracuje mimo rodinu na úkolech, které s ním rodina nesdílí.

s-13 V postindustriální společnosti máme možnost se zamyslet nad tím, co lze obnovit z modelů starších, tj. těch, v nichž je domov místem práce, vzdělávání a řady dalších činností, jež industrializace odsunula mimo rodinu, a tak vlastně odstartovala její postupný rozpad.

s-14 Je jisté, že zdaleka ne všechno minulé se dá dnes obnovit.

s-15 Nemáme-li však dnes ještě představu o možnostech rekonstrukce rodiny, resp. o možnostech přehodnocení hranice mezi sférou soukromého a veřejného, víme už poměrně dost o neblahých důsledcích antimodelu posledních dvaceti let, kdy se ve vyspělých zemích lidé odříkají tradičních pevných vazeb ve prospěch krátkodobých neformálních vztahů.

s-16 Nakonec tu totiž stojí osamocený člověk, jehož jediným trvalým partnerem je stát.

s-17 Důsledkem tohoto vývoje ve sféře finanční jsou stále stoupající náklady na sociální programy, a tedy i stále vyšší míra zdanění, menší prostor pro vlastní odpovědnost a - což je totéž - pro svobodu.

s-18 Chceme-li tedy docílit změn v rodinné politice našeho státu, změn, které by podpořily nebo alespoň nepenalizovaly rodinné vazby, nemůžeme obejít otázku, jak by měla rodina vypadat, co je v této oblasti dobré (odpovědné) a co je špatné (neodpovědné).

s-19 Politika bez hodnot je iluze.

dependency tree • text view