PML View

ln95048_036

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-6/ln95048_036.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95048_036.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95048_036.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95048_036.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-6/ln95048_036.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-6/ln95048_036.treex.gz

s-1 Mapplethorpe, Witkin a trend fascinace

s-2 Spojení nízkého a vysokého vytváří ve fotografii zvláštní napětí

s-3 Robert Mapplethorpe a Joel-Peter Witkin představují patrně nejproslulejší a zároveň nejskandálnější tvůrce aranžované fotografie poslední třetiny dvacátého století.

s-4 Oba pocházejí ze Spojených států.

s-5 Další souvislosti již nemusí být tak zjevné, ale budou možná o to podstatnější.

s-6 Hlavním společným rysem jejich díla je, že naplňují jeden z častých znaků současného umění - totiž prolínání "vznešeného s pokleslým".

s-7 Anebo přesněji, tabuizovaná a potlačovaná témata pojí s intelektualizací a formální vytříbeností.

s-8 Tato shoda není ovšem tak nápadná: díla obou autorů se totiž esteticky značně liší.

s-9 Pokud v literatuře může být výrazem takového spojení například detektivka či příběh červené knihovny s filozofujícími prvky, pak ve fotografii je vzhledem k její větší míře popisnosti běžná třeba kombinace silné eroticky fotografie nebo násilí s výtvarnou hloubkou a jemnou rafinovaností.

s-10 A skutečně: co může být efektnějšího než spojení nejuniverzálnějších - většinou potlačených - pudů s apelem na to, co člověk sám na sobě obdivuje nejvíc: tedy na kvality duchovní?

s-11 Násilí a smrt najdeme v díle obou autorů.

s-12 Mapplethorpe se jimi však zabývá podstatně méně než Witkin.

s-13 Násilí se objevuje především na jeho homosexuálních, sadomasochistických fotografiích.

s-14 Smrt se mu stává tématem, až když se dovídá, že sám umírá na AIDS.

s-15 U Witkina je naopak smrt přítomna do té míry, že bývá neustále obviňován z nekrofilie - erotika a smrt jsou zde často propojeny.

s-16 Mapplethorpe se věnuje aktům, autoportrétům, ale též zátiším.

s-17 Formální čistota, dokonalost i jistá abstraktnost jako by navazovala na klasiky americké fotografie.

s-18 Řada jeho prací může připomenout Edwarda Westona.

s-19 Mapplethorpe studoval malířství a především sochařství - a na jeho pracích je to znát.

s-20 Kultivovanost a maximální střízlivost jeho převážně černobílých provokací jako by odkazovala k antice.

s-21 Jeho mužské akty kombinují kamenný patos s agresívní živočišností.

s-22 Je charakteristické, že na obálce jedné z jeho monografií je zobrazen portrét sochy Apollóna.

s-23 Witkin je ve většině ohledů zcela jiný.

s-24 Tématem jeho fotografií - podobně jako u Mapplethorpea - je člověk, ale zdůrazňuje spíš křehkost než ideálnost těla.

s-25 Navíc ve svých pracích jednoznačně neodděluje akt a portrét.

s-26 I jeho kompozice tvoří naprostý protipól Mapplethorpea.

s-27 Jsou sice stejně promyšlené, ale zároveň komplikované - spojují bizarní prvky tak, jak je tomu třeba u Leslieho Krimse.

s-28 Anděl s povislými prsy a mrkví v podobě údu, těhotná žena s krajtou a lebkou...

s-29 Jak lacině to zní, a přece nejde o obrazy podbízivě vulgární.

s-30 Autor bývá nazýván "Boschem fotografie" - toto srovnání podtrhuje bizarnost a kompoziční propracovanost jeho díla.

s-31 Witkinovy snímky mají svou důstojnost a některé snad i jemnou naivitu.

s-32 Tyto kvality mohou vyplývat z jeho obdivu k Fra Angelicovi.

s-33 Jako by se mu chtěl přiblížit i vědomě, pracuje Witkin pečlivě s detailem a řada negativů je poškrábána, což může asociovat tajemnost starých fresek.

s-34 Bývá rovněž přirovnáván k Poeovi a jeho díla skutečně nabízejí paralelu k jisté hororovosti.

s-35 Witkinovy fotografické obrazy nás odpuzují a přitahují zároveň.

s-36 Srovnání s Poem připomíná, že současné spojení "vysokého" a "nízkého" není ničím novým.

s-37 Množství, v jakém se objevuje, je však nebývalé a lze mluvit o trendu.

s-38 Je zajímavé ptát se, čím byl tento trend zapříčiněn.

s-39 Kromě značné permisivity společnosti, která dovoluje zveřejňovat práce tohoto typu, je třeba také zodpovědět, proč se taková díla stávají velmi často úspěšnými.

s-40 Bylo by možné tvrdit, že pozornost věnovaná oběma tvůrcům je přehnaná, že jejich umění je uměním skandálu, warholovským uměním upozornit na sebe.

s-41 Lze se ptát, zda nejde o rafinovanou podbízivost - podobnou otázku bychom si však mohli položit třeba i u společensky podstatně méně provokativních románů Umberta Eca.

s-42 Kdybychom vydělili téma, museli bychom říci, že podbízivé je.

s-43 Pokud budeme zkoumat úhel pohledu, nezbude než zabývat se jednotlivými tvůrci, ba dokonce jednotlivými tvůrčími obdobími zvlášť.

s-44 Smrt a sex lze interpretovat jako návnadu lidskému podvědomí a atavismům.

s-45 Zároveň výtvarné odkazy - ať přímé či nepřímé, důstojnost či intelektualizaci - lze naopak chápat jako úplatek, abychom dané téma přijali.

s-46 Samozřejmě, že toto přijetí není prosté výhrad.

s-47 Provokativnost může však ještě zvyšovat atraktivitu těchto autorů.

s-48 Zdá se, jako by značná část uměleckého publika toužila po čemsi primitivním, archetypálním, a zároveň už nebyla ochotna totéž akceptovat v syrové podobě.

s-49 Uvedené postupy nejsou ostatně jedinými způsoby, jak zajistit tvůrci i divákovi možnost přijetí díla.

s-50 Mnozí autoři vytvářejí kýče a současně je parodují.

s-51 Divák má tak možnost kýč obdivovat a zároveň si zajistit (přinejmenším zdánlivý) odstup: takové prvky můžeme najít i v díle Witkinově.

s-52 Klíčovým faktem ovšem zůstává, že je-li to, co většina z nás chápe jako protiklady, skloubeno opravdu soudržně, vytváří se silné napětí, přitažlivost a fascinace, které nemusí být nutně prvoplánové.

dependency tree • text view