PML View

ln95048_030

mrp-layerPDT/mrp/tamw/etest/ln95048_030.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/etest/ln95048_030.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/etest/ln95048_030.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/etest/ln95048_030.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/etest/ln95048_030.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/etest/ln95048_030.treex.gz

s-1 Rod ve znamení loutek

s-2 Psal se rok 1775, když se 24. února narodil v Libčanech na Královéhradecku chudému pražskému loutkáři Janu Kopeckému syn Matěj.

s-3 Pro novorozence v komediantském voze to nebyla lehká doba.

s-4 Pár dní poté totiž obsadily Libčany mohutné houfy selských rebelů, a tak se zdá, jako by již první dny Matějova života předznamenaly jeho nelehkou životní dráhu.

s-5 Její konec rámuje zápis v matrice: 3. července 1847 zemřel v Kolodějích Matěj Kopecký, komediant z Mirotic, vdovec a žebrák.

s-6 Navzdory této trpce bagatelizující poznámce je jméno tohoto českého loutkáře stále živé.

s-7 Řada badatelů a historiků se opětovně vrací k jeho životu a odkazu, aby tento fakt objasnila.

s-8 Toto úsilí je zároveň součástí snah o hlubší a pravdivější poznání minulosti českého loutkářství, související s pozoruhodným vývojem soudobého českého loutkového divadla.

s-9 Nejenom, že mnozí dnešní tvůrci hledají v tradičním loutkářství inspiraci, ale i v obecnější rovině je zřejmé, že poznání tohoto historického fenoménu může odhalit smysl a zákonitosti dosavadního vývoje.

s-10 Je přitom paradoxní - a souvisí to obecně s obtížností zkoumání divadelních jevů minulosti -, že spíš než definitivní odpovědi naše bádání otevírá nové otázky, které zatím neumíme zodpovědět.

s-11 Což platí i při studiu osobnosti Matěje Kopeckého.

s-12 Jeho loutková představení sledovaly nesporně tisíce diváků, přesto se nám k jeho osobě dochovalo pouze několik zprostředkovaných vzpomínek.

s-13 Navzdory tomu, že jeho činnost spadá do období vrcholícího národního obrození, které připisovalo divadlu - schopnému oslovit široké vrstvy národa - významnou společenskou funkci.

s-14 Je zřejmé, že pro českou inteligenci (která prosazovala svou představu divadla jako chrámu umění reprezentujícího národní vyspělost) nemělo chudé venkovské loutkové divadlo přitažlivost.

s-15 To, co bezpečně víme o Kopeckého životě a loutkářském působení, je převážně výsledkem výzkumu archívních dokumentů.

s-16 Víme, že jako syn kočovného komedianta získal jen nepatrné vzdělání.

s-17 Ve dvaceti letech se oženil s dcerou mirotického pláteníka a kramáře.

s-18 Měli spolu čtrnáct dětí, osm z nich zemřelo již v útlém věku.

s-19 Matěj Kopecký se začal živit kočovným kramářstvím, ale již v roce 1797 se pokusil využít zkušeností, které získal pod otcovým vedením, a požádal o loutkářskou licenci.

s-20 V následujícím roce byl odveden do armády, z níž byl propuštěn patrně v roce 1809.

s-21 Úřední materiály vypovídají o jeho úporné snaze najít si práci, kterou by uživil svou rodinu.

s-22 Byl kramářem, cestářem i hodinářem.

s-23 K loutkářství se vrátil v roce 1818 a od roku 1820 již máme doklady o každoročním prodlužování jeho koncese.

s-24 Zpočátku mohl hrát pouze v prácheňském kraji, od roku 1926 platilo toto povolení pro celé Čechy.

s-25 Hrál česky - jeden zachovalý plakát však dokládá i jeho vystoupení německé.

s-26 V loutkářské činnosti mu pomáhali synové Jan (1804-1852), Josef (1807-1856), Václav (1815-1871) a Antonín (1821-1885), kteří se postupně jako loutkáři osamostatnili.

s-27 Od roku 1844 již otec loutkařil pouze sám a na jedné ze svých cest náhle zemřel.

s-28 Tyto skromné údaje osvětlují životní osudy Matěje Kopeckého jen spoře.

s-29 Nicméně přesvědčivě vyvracejí čítankově jímavý příběh o zámožném mirotickém měšťanovi, kterého zhoubný požár města v roce 1811 přiměl vydat se s loutkami na pouť českým venkovem.

s-30 Nic také nepotvrzuje tradované pověsti o tom, že si sám psal loutkové hry, nebo že si je nechal psát od předních českých buditelů.

s-31 Přes Kopeckého výjimečnost a zakladatelskou úlohu v českém loutkářství je historickou skutečností, že loutkařil již jeho otec.

s-32 V době, kdy se Matěj začal loutkovému divadlu věnovat trvale, působili v Čechách již mnozí významní loutkáři (Maisnerové, Kočkové, Dubští, Trnkové a další), někteří dokonce již v třetí generaci.

s-33 Až v padesátých letech devatenáctého století se z této - do té doby anonymní - skupiny loutkářů začalo shodou různých okolností vyčleňovat právě Kopeckého jméno.

s-34 Začala se rodit matějovská legenda, jež stavěla na ještě přetrvávající popularitě starého Kopeckého.

s-35 Ta byla výrazně podpořena zejména Vilímkovým vydáním Komedií a her Matěje Kopeckého dle sepsání syna Václava z roku 1862 - co legendě chybělo na konkrétních faktech, však nahrazovaly smyšlenky.

s-36 Do konce století byl Matějův obraz dotvořen do podoby heroického loutkáře-buditele, jak to odpovídalo nekritickým, národnostně zjitřeným dobovým představám.

s-37 Obraz, který nám o Matěji Kopeckém nabízí dnešní loutkářská historiografie, je mnohem méně atraktivní.

s-38 Matěje Kopeckého je třeba chápat jako jednoho z řady českých loutkářů období národního obrození, byť má jeho trvalé místo v národním povědomí symbolickou platnost ve vztahu k celku českého loutkářství první poloviny minulého století.

s-39 Nesporný význam tohoto historického fenoménu spatřujeme v tom, že pro lidové publikum českého venkova bylo často jediným nositelem divadelní kultury a navzdory své naivitě i nevyrovnané úrovni skýtalo divákům emocionální prožitek světa.

s-40 Svým inscenačním stylem navazovali čeští loutkáři na živé tradice barokního divadla, zároveň částí svého repertoáru zprostředkovali publiku poznání myšlenek osvícenství a národního obrození.

s-41 Za současného stavu našeho poznání je tato interpretace postavy a významu Matěje Kopeckého jediným možným a pravdivým pojetím.

s-42 Takový výklad Kopeckého osobnost neodsouvá do zapomnění, ale ani nezamlžuje pravdivý obraz historie českého loutkového divadelnictví.

s-43 Přesto nás nemůže plně uspokojit, protože nám stále bude chybět odpověď na to, co úřední spisy nemohly poskytnout.

s-44 V nich se mluví pouze o Matějově těžkém životním zápase.

s-45 O jeho loutkohereckých schopnostech, o reakcích jeho diváků, ani o pocitech, kterými ho mohl naplňovat jeho vztah k divadlu ale nevíme nic.

s-46 Přesto nelze přehlédnout, že právě potomci Matěje Kopeckého se loutkám věnují nepřetržitě dodnes.

s-47 Již na začátku století oslnila svou hrou vybrané pražské obecenstvo literátů, výtvarníků a hudebníků stařičká Matějova vnučka Arnoštka Kopecká (1842-1914).

s-48 Dva dosud poslední členové jeho rodu - Matěj Kopecký (1923), loutkoherec a režisér hradeckého Draka, a jeho syn Matěj (1953) - patří k významným představitelům moderního českého loutkářství.

dependency tree • text view