PML View

ln95048_012

mrp-layerPDT/mrp/tamw/dtest/ln95048_012.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/dtest/ln95048_012.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/dtest/ln95048_012.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/dtest/ln95048_012.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/dtest/ln95048_012.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/dtest/ln95048_012.treex.gz

s-1 Dobrý den z Bratislavy

s-2 Před sebou mám knihu, kterou si dovolím ocenit jediným přívlastkem: krásná.

s-3 Z černého pozadí vazby vystupuje sugestivní tvář slovenského spisovatele Dominika Tatarky (1913- -1989), jeho slova, jež dala knize název Ešte s vami pobudnúť, i jména přátel a blízkých lidí, kteří na něj v této publikaci vzpomínají.

s-4 Na začátku stál vzpomínkový večer na Dominika Tatarku v květnu 1994, který uspořádala Nadace Milana Šimečky s podporou Nadace Heinricha Bölla a Nadace Pro Helvetia.

s-5 Všechny tři instituce se zasloužily také o to, aby se slova a fotografie, které jsme v ten večer slyšeli a zhlédli, vtiskly do stránek této pozoruhodné pamětní publikace.

s-6 Nevznikla z povinnosti či z vnější příležitosti, ale z přízně a lásky k Dominikovi.

s-7 To opodstatňuje a sjednocuje i její žánrově rozptýlené příspěvky.

s-8 Najdeme v ní literárněvědné studie (Milan Hamada, Peter Zajac), dokumentární stať (Ján Mlynárik), vzpomínkové eseje (Juraj Špitzer, Martin Bútora), epištolu (Ivan Kadlečík), reportáž (Bernard NoĎl), více či méně subjektivně laděné osobní vzpomínky (Danuta Abrahamowicz, Albert Marenčin, Eva Kantůrková, Miroslav Zikmund a další), fotografie (Ľuba Lauffová, Martin Marenčin a další).

s-9 Hlavní pocit ze čtení těchto i ostatních příspěvků: živý Tatarka.

s-10 Žádné rituální tanečky, žádné snahy zatavit ho do bronzu historie, ani náznak pokusu svézt se s ním do lepší minulosti či snad budoucnosti...

s-11 Jen přirozenost duchovní sounáležitosti.

s-12 Při uvažování nad Tatarkovou životní a tvůrčí cestou není možné pominout jeden paradox.

s-13 Dnes, kdy se na Slovensku kvůli upevňování národní identity vytahují na světlo boží různé efemeridy, bezvýznamné, a dokonce často až obskurní postavy slovenských kulturních dějin, jeden z největších Slováků dvacátého století jako by pro "nové" či "mladé" Slovensko vůbec neexistoval.

s-14 Vypadá to paradoxně pouze na první pohled - při hlubším pohledu má tento stav svou logiku a zákonitost.

s-15 Dominik Tatarka se jednoduše nedá vtěsnat do úzkých (čím dál tím užších) a vysokých (čím dál tím vyšších) mantinelů těch, kteří si dnes přivlastňují právo definovat charakter a směřování toho, čemu se říká národní kultura.

s-16 Národovecké rychlokvašky si nemohou Tatarku upravit na svůj pseudoreprezentativní, v podstatě propagandistický rozměr kultury;

s-17 nemohou si ho znárodnit pro svůj xenofobní způsob vidění světa.

s-18 To jednoduše nejde.

s-19 Blábolivé pokusy, které byly v tomto směru podniknuty, skončily fiaskem: každá konfrontace s hlubokým, originálním a autentickým Tatarkou jen odhalila jejich vlastní plytkost, banálnost a odvozenost.

s-20 Tatarka byl a je totiž jejich pravým opakem.

s-21 Vždyť - slovy Martina Bútory z jeho eseje - "uměl uctívat kulturu národní bez toho, aby byl nacionalistou;

s-22 byl člověkem duchovním - bez stopy klerikalismu;

s-23 byl vyznavačem svobody a odpůrcem násilí, ať šlo o rok 1938 nebo 1968, ne pouze vyznavačem abstraktním: svým podpisem Charty 77 představoval vytouženou a vždy vyvzdorovanou jednotu slova a činu".

s-24 A tak ho dnešní, už opět státní, už opět oficiální slovenští kulturtrégři musí ignorovat dál, stejně jako ho ignorovali dvacet normalizačních let, a spokojit se se svým starým dobrým Mináčem.

s-25 Tak je to správné a spravedlivé.

s-26 Vždyť co by si dnes počali se Slovákem, Čechoslovákem, Evropanem, občanem, křesťanem, intelektuálem Dominikem Tatarkou...?

dependency tree • text view