PML View

ln95047_083

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-3/ln95047_083.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95047_083.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95047_083.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95047_083.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln95047_083.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-3/ln95047_083.treex.gz

s-1 České svátky, česká otázka a "naše tradice"

s-2 Je na čase zabývat se odpovědně státními svátky.

s-3 Měli bychom se vážně "bavit o tom, co jsou naše historické tradice", říká v Telegrafu poslanec Parlamentu Radim Špaček (proslulý objevnou teorií o keltských tradicích Dušiček na našem území).

s-4 Hlavní smysl navrhovaného zákona o státních svátcích by totiž prý měl být v tom, že svátky budou "připomínat veřejnosti historické tradice této země nebo tohoto národa".

s-5 Být na živu Zdeněk Nejedlý, musel by se zaradovat.

s-6 Kvůli spravedlnosti je však třeba dodat, že stejně tak by se měli radovat "správní" konzervativci.

s-7 Oba tábory si totiž představují, že dějiny jsou jakousi babiččinou krabičkou, z níž si každá doba podle svého vkusu vybírá cingrlata tradic, aby se jimi ověsila na sváteční bál.

s-8 Něco na tom je, tradice takto opravdu fungují, omyl je pouze v tom, že jsou něčím zásadně jiným než dějiny.

s-9 Jsou to tvrdě ideologizované patvary dějinných událostí, osobností a idejí.

s-10 Fungují totiž vždy jako stavební kameny dobových ideologií, přičemž je nezřídka stejný kámen užit ve dvou naprosto odlišných stavbách.

s-11 Svatý Václav mohl být jak knížetem, který "nedá zahynouti nám ni budoucím" v boji proti nacistům, tak patronem kolaborace.

s-12 Uvádět tradice "na pravou míru" jejich poměřováním s nějakou přísně objektivní historickou skutečností je téměř beznadějné.

s-13 Nejenom že jsou - jakožto ideologie - předmětem víry, a rozum zde tedy není argumentem, ale také proto, že i (historiky psané) dějiny jsou svým způsobem ideologické, i když "měkce".

s-14 Mají-li totiž mít nějaký smysl, je ho do nich třeba vnést z vnějšku, to jest z historikovy současnosti.

s-15 Pokud je píše dobrý historik, je to smysl kritický a vyvážený, nikdy ale není "čistě objektivní".

s-16 Není to argument proti vědeckosti dějepisu, je to pouze konstatování hluboké lidskosti našeho poznání.

s-17 Máme-li se tedy "bavit" o státních svátcích mladé České republiky, jsou tradice nejméně vhodným předmětem zájmu.

s-18 Nejde o to vybrat něco případného z krabičky a přistřihnout to po způsobu Zdeňka Nejedlého pro potřeby stávajícího režimu (vzpomeňme si na jeho "pokrokové tradice českých dějin").

s-19 O co opravdu jde, řekl nejjasněji prezident republiky ve své nedávné zásadní promluvě o vztazích Čechů a Němců.

s-20 Jde o národ, ne však o staré, svým původem kmenové společenství krve, "smečku štěkající na všechny, kteří k ní nepatří", nýbrž o národ moderní, občanský, národ otevřené společnosti.

s-21 Do biologického, "kmenového" národa se rodíme, nic nás to nestojí a navíc v něm nalézáme pocit pohodlného bezpečí, do občanského národa vstupujeme a tuto odpovědnou volbu denně potvrzujeme svým občanským chování.

s-22 V tom prvním jsme nevolnou součástí mýtického kolektivu, v onom druhém jsme na sebe, na svou svobodu odkázanými jedinci.

s-23 V prvním případě pochodujeme o svátcích pod prapory a křičíme hesla vymyšlená někým jiným, ve druhém skromně a každodenně pracujeme, myslíme a zodpovědně jednáme.

s-24 Společnou máme především tuto zodpovědnost - je to ona, která zakládá národ.

s-25 Lubomír Brokl poznamenal (LN z 21. února) na okraj prezidentova projevu, že svým způsobem znovu klade otázku, kterou Masaryk nazýval českou - otázku po národní identitě.

s-26 Debata o státních svátcích by proto měla být součástí diskuse mnohem širší, její výsledek - zdánlivě lhostejný seznam volných dnů - by totiž měl vypovídat o tom, kým jsme a hlavně kým chceme být.

dependency tree • text view