PML View

ln94211_98

mrp-layerPDT/mrp/tamw/etest/ln94211_98.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/etest/ln94211_98.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/etest/ln94211_98.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/etest/ln94211_98.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/etest/ln94211_98.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/etest/ln94211_98.treex.gz

s-1 Epocha němoty, zátiší čekání

s-2 Dnešní ruská i česká kultura akumuluje energii, říká bohemista Igor Ivanov

s-3 Pavel Janáček

s-4 Liblického setkání bohemistů z celého světa, které letos již popáté zorganizovala Obec spisovatelů a jehož pracovní jednání včera skončilo, se zúčastnil také petrohradský překladatel a básník Igor Ivanov- autor knižního eseje o Osvobozeném divadle, nezvalovské monografie, tlumočník a přítel mnoha našich básníků z legendární generace meziválečné moderny.

s-5 S českou avantgardou sblížil Igora Ivanova, narozeného v roce 1930, kromě jiného jeho vlastní básnický zájem o volný verš, tedy způsob vyjádření v ruském prostředí neobvyklý.

s-6 Náš estetický názor byl blízký, říká.

s-7 Překlady z češtiny váznou

s-8 O svých setkáních s Hrubínem, Seifertem, Holanem, E. F. Burianem i dalšími (například s Toyen a Šímou v Paříži) napsal tento okouzlující plachý muž velkoměstského západního střihu, jak ho nazývá divadelní historik František Černý, dokonce svazek vzpomínkových medailonů.

s-9 Rád by ho u nás vydal- překladový ruch z češtiny se totiž v Rusku podle něj uzavřel edicí jeho práce Osud a múzy Vítězslava Nezvala (1990).

s-10 Známe spoustu českých knih, které by se mohly těšit čtenářskému zájmu, říká Ivanov, ale u nás se teď holduje spíše americkému způsobu vyjadřování a jednání, což se týká i literatury.

s-11 I když dovoz laciné četby už se u nás okoukal a ta nejdůvtipnější nakladatelství už ji neprodukují.

s-12 Přežívá ale stará představa, že co pochází od sousedních slovanských národů, není tak zajímavé.

s-13 Za příklad může posloužit výbor z próz Josefa Škvoreckého, s nímž se Ivanov zná od poloviny šedesátých let.

s-14 Vydání se připravovalo již v roce 1968, po srpnu projekt z pochopitelných důvodů padl.

s-15 Po dvaceti letech Škvorecký souhlasil i s honorářem v rublech a trval jen na tom, aby kniha obsahovala Prima sezonu.

s-16 Ani tak se ji však nepodařilo dodnes vydat.

s-17 Jan Werich a Osvobozené

s-18 Igor Ivanov publikuje od poloviny sedmdesátých let pod jménem Inov.

s-19 Takto u nás před dvěma lety péčí Karlovy univerzity vyšla i kniha o Osvobozeném (Jak to všechno bylo, pane Werichu?), svazek s pozoruhodnými publikačními osudy.

s-20 Původně ji totiž v roce 1971 v autorově vlasti vydalo nakladatelství Isskustvo.

s-21 Po zásahu Jiřího Taufera, který tehdy působil na naší moskevské ambasádě, byla však stažena z oběhu.

s-22 Tím ovšem Ivanovův zájem o naše divadlo neskončil: Mezníkem v našem myšlení byl rok 1968, říká.

s-23 Když jsem poté přijížděl do Prahy, měl jsem možnost setkávat se i se samizdatovou literaturou.

s-24 Chodil jsem do Divadla Járy Cimrmana, které bylo ohniskem tiché solidarity a kde se sice to nejkrásnější odehrávalo v hledišti, ne na jevišti- ale podněcovalo to.

s-25 Věděl jsem o osudech Pavla Kohouta a pokládal jsem za svůj nesplacený dluh něco o tom všem napsat.

s-26 Cyklus napůl vzpomínkových, napůl analytických portrétů Václava Havla, Pavla Landovského, Ivana Klímy a dalších vyšel v Rusku zatím jen časopisecky.

s-27 Snad nejbližší je mi z tohoto okruhu českého dramatu Josef Topol.

s-28 Knihy a časopisy váznou

s-29 Po roce 1989 informace mezi českou kulturou a ruskými bohemisty bohužel váznou.

s-30 Nedostáváme nejen knihy, ale ani časopisy, říká Ivanov, jehož manželka Irina Poročkinová učí českou literaturu na petrohradské univerzitě.

s-31 Z toho mála, co jsem tu mohl číst nebo co jsem tu viděl na divadle, usuzuji, že se vaše situace podobá té naší.

s-32 Holduji stále Halasově generaci, na nejnovější básnické produkci, jak se jí tu probírám, mne nic příliš nezlákalo.

s-33 Ruská kultura se dnes podle Ivanova nachází v období akumulace tvůrčí energie: Nemohl bych uvést nějaké velké současné estetické výboje.

s-34 V posledních deseti letech se neobjevily směrodatné věci.

s-35 Snad se to hledání dopracuje k objevům.

s-36 Rozhodně to však neznamená, že se nic plodného neděje.

s-37 Podstatná je podle Ivanova zejména restituce hodnot, rozvrácených či odsunutých do zapomnění jak říjnovým převratem roku 1917, tak izolací a stagnací sedmdesátých let.

s-38 Zaplňují se mezery, staví se mosty.

s-39 Tento návrat osobností, jmen i textů má několik vln.

s-40 Ruští čtenáři objevují či znovuobjevují texty emigrantů jako Ivana Bunina, Vladimira Nabokova, Fridricha Gorenštejna, Josifa Brodského, Sergeje Dovlatova- oba posledně jmenovaní ostatně patřili k Ivanovovu literárnímu mládí.

s-41 Symbolem této vlny je Alexandr Solženicyn, říká Ivanov.

s-42 Jeho knihy se už dnes moc nekupují, nakladatelství a časopisy totiž jeho texty jednu dobu doslova chrlily.

s-43 Ruská tradice neobchází Západ

s-44 Právě ve vztahu k Solženicynově politickému a národnímu konceptu pokládá petrohradský literát za důležitou obnovu jiných ruských myšlenkových tradic.

s-45 V této souvislosti je důležitý například návrat děl filozofa Borise Vyšeslavceva, kterého spolu s jinými intelektuály a umělci sovětské Rusko na počátku dvacátých let vystěhovalo do exilu.

s-46 Vyšeslavcevovo Věčné v ruské filozofii je nejlepší kniha o rozvoji ruské myšlenky, vysvětluje Ivanov.

s-47 Klade totiž otázku po směřování Ruska mezi Západem a Východem opačně než Solženicyn.

s-48 Dnešní nacionalismus se vrací k představě, že Rusko má svou zvláštní cestu a západní model se pro ně nehodí.

s-49 Vyšeslavcev naproti tomu tvrdil, že Rusko jde vlastní cestou, ale nikoli z důvodu nějaké vyvolenosti.

s-50 Pouze v určitém okamžiku tak jako každý jiný národ zvažuje cíle, priority.

s-51 Rozhodně tím však nemá utvrzovat nějakou vlastní jedinečnost.

s-52 Divadlo bez literatury

s-53 Znakem hledání v současné ruské literatuře je podle Ivanova i nástup postmoderní kohorty, mladých autorů jako Jurije Davydova, Jegora Radova, básníka Valerije Popova.

s-54 Básníkem podle něj zůstal i největší dnešní rockový idol Ruska- Boris Grebenščikov.

s-55 Nejsem však nadšen naším divadlem, míní Ivanov.

s-56 Současný trend prý směřuje k nadvládě formálních postupů, k převaze tělesného prvku nad literárním.

s-57 V té souvislosti zmiňuje petrohradský bohemista moskevské divadlo Romana Vikťuka, pracující na podobném principu jako tradiční japonské kabuki.

s-58 Všechny role zosobňují muži, text tu nehraje skoro žádnou roli, spíše výraz těla.

s-59 Svědčí to o tom, že nastala epocha němoty, zatímco si básníci cosi smolí v zátiší čekání.

dependency tree • text view