PML View

ln94208_60

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-4/ln94208_60.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-4/ln94208_60.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-4/ln94208_60.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-4/ln94208_60.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-4/ln94208_60.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-4/ln94208_60.treex.gz

s-1 Rozpočet a věčné levicové vábení

s-2 Václav Klaus, Předseda vlády

s-3 Již pošesté prožíváme stejný problém.

s-4 Opět sestavujeme státní rozpočet a opět se setkáváme se stejnou argumentací.

s-5 Jedna skupina lidí zarputile vychází ze strany potřeb, nikoli ze strany zdrojů.

s-6 Máme zanedbané dráhy, musíme je opravit.

s-7 Máme zastaralé zařízení vysokých škol, musíme je modernizovat.

s-8 Máme poškozené životní prostředí, musíme je vylepšovat.

s-9 Máme menší zemědělské dotace než země Evropské unie, měli bychom naše dotace na cestě do Evropy zvýšit na evropskou úroveň.

s-10 Máme nemoderní armádu, chceme do NATO, musíme proto armádu přizpůsobit technické úrovni ostatních zemí tohoto vojenského seskupení.

s-11 Roste kriminalita, potřebujeme zvýšit počet policistů.

s-12 Mohl bych pokračovat, ale tím by to stejně neskončilo.

s-13 Stejným dechem se říká, že jsou vysoké daně, že nemáme zelenou či modrou (v obou případech zlevněnou) naftu, že nemáme dostatečné výhody pro začínající podnikatele, pro exportéry, pro investory moderních technologií, pro zaostalé regiony, pro tu či onu sociálně postiženou skupinu.

s-14 Toto všechno pravda sice je, není to však pravda celá.

s-15 Na světě nikdy nevzniká něco za nic a vždycky se musí dopočítávat do jedné.

s-16 Stejně jako v rozpočtu jednotlivce, rodiny, fotbalového klubu či průmyslového podniku, i v rozpočtu státu platí, že nemůžeme vydávat více, než kolik máme.

s-17 Můžeme si samozřejmě půjčit.

s-18 A právě tady začíná jeden obrovský rozdíl: to, co jednotlivec má a bude mít k dispozici, je skutečně maximem toho, s čím může dlouhodobě kalkulovat;

s-19 u státu je tomu však jinak.

s-20 Stát může mít více, protože může (dnes nebo v budoucnu) jednotlivcům formou daní více odejmout.

s-21 Toto poznání nás- občany- nepochybně zneklidňuje, ale věříme, že právě tomuto sklonu všech států a jejich byrokracie jsme polistopadovým vývojem postavili do cesty nemalé překážky.

s-22 Hlavní překážkou státu fungovat na úkor jednotlivce je demokratický politický systém, pluralita politických stran, naše světonázorová východiska, a zejména naše neblahá zkušenost s komunismem, který byl na prioritě státu před jednotlivcem výslovně založen.

s-23 Chtěl bych rychle zdůraznit, že to bohužel ještě není všechno.

s-24 Rozdíl mezi jednotlivcem a státem je i v tom, nebo spíše právě v tom, že zatímco jednotlivec rozhoduje o sobě samém, v případě státu je jednoznačnost rozhodnutí a jeho následků značně změkčena či porušena.

s-25 Jedna politická garnitura předurčuje leccos druhé, jedna generace následujícím, a proto je naší základní povinností řešit složitá rozhodování v čase, tedy na ose minulost- přítomnost- budoucnost, takovým způsobem, aby budoucnost nebyla minulostí zatěžována, aby byl celý proces mezigenerační transmise hodnot vzestupný, a ne sestupný.

s-26 Silný pocit této intertemporální zodpovědnosti mají lidé konzervativního typu;

s-27 levice je naopak vždy více zakleta v přítomnosti a žádá co nejvíce pro sebe, a to právě teď.

s-28 To se projevuje nejrůznějším způsobem a lehkovážné koketování s deficitem státního rozpočtu je jen jedním z nich.

s-29 Střet o rozpočet probíhá každoročně a stejně tak znovu a znovu v jednotlivých zemích světa vzniká pokus tuto možnost co nejvíce zablokovat dlouhodobě platným legislativním aktem- a tím většinou je zákon o povinnosti vlády předstupovat před parlament s vyrovnaným státním rozpočtem.

s-30 Ne náhodou přicházíme s tímto návrhem dnes i my, ve chvíli, kdy se trochu začíná ztrácet prvotní polistopadové odhodlání důsledně se zbavit minulých návyků, respektovat konzervativní pravidla lidského života a krátkodobě si umět odříci a kdy se v naší zemi leckomu začíná zdát, že ostražitosti už není zapotřebí.

s-31 Proto vznikla myšlenka návrhu zákona o vyrovnaném státním rozpočtu, a to nevyhnutelně zákona vyšší právní síly než každoročně opakovaný zákon o konkrétním státním rozpočtu.

s-32 Stejný úmysl mělo, má a bude jistě mít v budoucnu více konzervativních politiků.

s-33 Nedávno tento problém ve své knize Unfinished Business (Random House, Auckland, 1993) nastolil známý novozélandský politik, bývalý ministr financí, reformátor z období let 1984- 1988 Roger Douglas, s jehož reformním úsilím máme mnoho společného a vždycky jsme si toho byli vědomi.

s-34 Už v roce 1991 jsem jednu kapitolu své knížky Nemám rád katastrofické scénáře (Šagit, Ostrava, 1991) nazval Novozélandské vidění problémů a zdůrazňoval jsem, že jsem po několika hodinách diskusí s Rogerem Douglasem pochopil, že v řadě věcí nejde o pouhé podobnosti, ale o naprosté totožnosti.

s-35 Roger Douglas ovšem musí na Novém Zélandě bojovat nejen o povinnou vyrovnanost státního rozpočtu, ale i o legislativní zakotvení nezávislosti centrální banky, což je něco, co u nás považujeme za naprostou samozřejmost a co nevyvolalo žádný politický konflikt.

s-36 Snad ještě dodejme jeden ekonomický argument.

s-37 Ještě nikdy jsem v ekonomické literatuře (nemluvím o textech jiného typu) neviděl obhajobu deficitního státního rozpočtu na základě toho, že nemáme dost peněz na to či ono.

s-38 Deficit státního rozpočtu totiž není a nemůže být náhražkou nedostatku peněz, protože deficitem se peníze netvoří, pouze se přesouvají- podle způsobu jeho financování- od soukromého sektoru ke státu.

s-39 Deficit státního rozpočtu bývá některými ekonomy obhajován při tzv. nedostatku efektivní poptávky, tedy v situaci, kdy peníze sice jsou, ale leží ladem a soukromý (či nestátní) sektor nemá dost motivací tyto peníze pouštět do oběhu.

s-40 Musím opakovat, že to není náš případ.

s-41 Úzkým místem naší ekonomiky není nedostatek poptávky, i když si to snad stále ještě někdo myslí.

dependency tree • text view