PML View

ln94207_76

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-3/ln94207_76.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94207_76.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94207_76.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94207_76.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94207_76.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-3/ln94207_76.treex.gz

s-1 Sic transit gloria mundi...

s-2 Z pamětí Ladislava Fukse (+ 21. 8. 1994)

s-3 Rusko

s-4 Hřbitov Novoděvičí je památný.

s-5 Jsou tu pohřbeny významné osobnosti zvláště z 19. století.

s-6 A právě zde na tomto hřbitově jsme byli svědky něčeho nečekaného, co se zapsalo do našeho vědomí.

s-7 Průvodkyně nás zavedla k hrobu Nikity Sergejeviče Chruščova, který vystřídal Stalina a přispěl k odeznění jeho kultu a oddechu země.

s-8 Chruščov nebyl pohřben u kremelské zdi, ale zde, a jeho hrob se hrobem skoro ani nedal nazvat.

s-9 Byla to holá zem bez kousku trávy, skoro blátivá a zároveň vyprahlá, obehnaná neohoblovanými zednickými prkny, a místo desky a pomníku tam visel na kusu dřeva ručně psaný nápis N. S. Chruščov, rok smrti 1971 a na něm kus promoklého celofánu.

s-10 Tohle tedy bylo v roce 1972.

s-11 Průvodkyně to omlouvala tím, že je to jen provizorium, že se řádný hrob připravuje, ale nebožtík tu v tomto příkopě ležel už dva roky a lepší hrob nebyl pořízen dosud.

s-12 Sic transit gloria mundi.

s-13 Tak pomíjí sláva světa...

s-14 To ostatně platilo stejně i o Stalinovi.

s-15 Rušná léta 1968/9

s-16 Připomenu, že po vstupu vojsk SSSR 21. srpna 1968 na naše území jsem se zdržel (vraceje se z jugoslávských prázdnin) ve Vídni.

s-17 Ale ani odtud jsem se přímo nevracel do Prahy, nýbrž jsem jel do Mnichova.

s-18 Cestování se značně uvolnilo až do podzimu 1969, kdy začal být omezen výjezd našich občanů do zahraničí.

s-19 V roce 1968 po sovětské okupaci dávaly zahraniční orgány do našich pasů vstupní víza automaticky bez písemných žádostí.

s-20 Stačilo jen razítko na hranicích, celní kontroly jejich orgány nedělaly, náš pas - tedy to, že jsme z Československa, byla sama o sobě průkazná vizitka a vstup na jejich území (a stejně tak i na další) byl hladký.

s-21 Vzpomínám na takzvané zelené hranice zcela bezbariérové a na dosud nevídanou blahovůli zahraničních a našich celních a policejních orgánů už na jaře 1968, tedy ještě chvíli před záborem, kdy jsme jeli autem na výlet do Západního Německa s Hankou Bělohradskou a Dušanem Hamšíkem.

s-22 V nějakém městečku za Schirndingem, snad v Marktredwitzu, jsem si koupil vynikající umělé květiny, jaké se u nás neviděly, také pětatřiceticentimetrovou opici, huňatou, milou a pár podobných i komických drobností jiných.

s-23 Naši celníci už nás čekali, viděli nás, jak vyjíždíme od Němců, zastavili jsme, dali štempl a měli jsme jet dál.

s-24 Ale tu H. Bělohradská vystoupila a podněcovala celníka (stál tam ještě se svým kolegou), aby otevřeli kufr.

s-25 Že to, co vezeme, musí vidět.

s-26 A tak celník chtě nechtě si dal kufr otevřít.

s-27 Na vrchu ležely ony květiny, různé hračkovité hlouposti a ona opice.

s-28 Byla z toho velká psina a smích.

s-29 Celník mi řekl: Ať vám ty květiny nikdy nezvadnou... a opice ať se u vás furt usmívá...

s-30 V podvečer jsme v pořádku dojeli do Plzně a tam jsme se stavěli na večeři v dobré pohostinné restauraci naproti městskému muzeu a výtečně se tam najedli...

s-31 Nuže tedy, po srpnovém příchodu sovětských vojsk jsem jel do Mnichova.

s-32 Před čtyřmi lety mi tam vyšla má první kniha Pan Theodor Mundstock a v roce 1967 třetí, román Variace pro temnou strunu v nakladatelství Biederstein či tamtéž s názvem C. H. Beck Verlag.

s-33 V tomto nakladatelství prominentním jsem získal velmi dobré přátele.

s-34 Mimoto už ve Vídni těsně po okupaci vznikla snaha pomoci mi ze strany barona Aventina, s nímž jsem se osobně neznal, ale on mě ano, právě z mnichovských vydání mých knih, a obdobně se přihlásil známý švýcarský spisovatel a dramatik Friedrich Dürrenmatt, který mi dal vědět, že mi poskytne asyl ve své švýcarské vile.

s-35 Ani s ním jsem se osobně neznal, byť jsem o něm jako autorovi dobře věděl.

s-36 Byly to krásné a upřímně míněné nabídky, ne pouhá gesta, za což jsem byl jistě vděčen, ale nikdy jsem jich nevyužil.

s-37 Má cesta do Mnichova směřovala k Leonhardu Reinischovi, čelnému pracovníku bavorského rozhlasu.

s-38 Seznámili jsme se na Slovensku v roce 1967, kdy tam jel na spisovatelské sympozium z Bayrischer Rundfunk.

s-39 Pocházel ze Sudet, po válce byl v odsunu Němců a uměl i víceméně česky.

s-40 Bydlil u Mnichova v Ottobrunnu, z obvodu to bylo dvanáct kilometrů a jezdil tam autobus.

s-41 Na posezení a debatu s Leonhardem býval čas večer, když se vrátil z mnichovského rozhlasu, děti se odebraly k spánku a v domě byl klid.

s-42 Na stůl přinášel kuchyni studenou, chlebíčky, uzeniny, šunku a západoněmecké sýry mnoha druhů a zde jsem žasl nad jejich kvalitou, kterou jsem z domova nepředpokládal.

s-43 Ale přitom hostitel otevíral láhve alkoholu.

s-44 Byla to vína a německé alkoholy tvrdé.

s-45 Měl je rád.

s-46 Při tlumeném světle přicházela na přetřes politická situace u nás doma.

s-47 Byl vzdělaný politolog a viděl ji pesimisticky.

s-48 Sovětům z hloubky duše nevěřil.

s-49 *** V Mnichově jsou muzea a galerie se vzácnými obrazy, částečně (podle času) jsem je navštívil a zhlédl překrásný královský zámek Nymphenburg.

s-50 A tady jsem si nemohl nevzpomenout na Ludvíka II.

s-51 Král Ludvík II. Bavorský se zapsal do dějin druhé polovice minulého století způsobem neobvykle zvláštním.

s-52 Byl romantik, velký ctitel Richarda Wagnera, který si dal postavit velmi nákladný zámek Neuschwanstein neméně romantický na vrchu a skále s věžemi a zařídil jej s největším přepychem a s patinou tajemnosti.

s-53 Rád se tam uchyloval, byl tam častěji než u trůnu v Mnichově, přijímal tam své vyvolené hosty a osobní důvěrné přátele a oblažoval se Wagnerovou hudbou.

s-54 Stýkal se v přestrojení nebo bez něho s mladými venkovskými synky a dcerkami včetně čeledínů a děveček a při víně a pití s nimi do noci hýřil, aniž se viditelně opil.

s-55 Byl v tomto lidu oblíbený, a také i proto, že vynikal krásou.

s-56 Pouštění žilou královské pokladně, tyto jeho téměř či dost prostopášné styky a sklony k neběžnému chování nemohly být ovšem královské rodině wittelsbašské lhostejné a po chuti.

s-57 Mimoto rod se promítl ve Vídni v rodině habsburské.

s-58 Ludvíkovou tetou se stala choť císaře Františka Josefa, císařovna Alžběta, vynikající krásou stejně jako její bavorský synovec, avšak ta měla Ludvíka upřímně ráda.

s-59 Životní styl Ludvíkův nepřestával a královská rodina začala o něm uvažovat z hlediska zdravotního.

s-60 Dvorní lékař ho důkladně vyšetřil po interní stránce, neshledal žádné závady, tělesný organismus byl v pořádku.

s-61 Nadhodil však jeho stav duševní.

s-62 Netýkal se královy inteligence, která byla mimořádně vysoká.

s-63 A tak byl do Mnichova pozván znamenitý profesor psychiatrie z berlínské univerzity.

s-64 Pobyl na dvoře určitou dobu, aby mohl Ludvíka pozorovat a zvažovat jeho diagnózu.

s-65 Obdiv Richarda Wagnera a jeho děl z německé mytologie uznal u Ludvíka za normální projev jeho vkusu.

s-66 Horší to bylo s jinými složkami jeho chování a jednání.

s-67 Předepsal mu uklidňující a tlumivé léky.

s-68 Údajně to nakonec dopadlo tak, že se stal jeho osobním ošetřovatelem a zároveň i nenápadným dohližitelem.

s-69 Ludvík ho zřejmě dobře snášel, spřátelil se s ním a chodili na procházky.

s-70 Jednou se koupali ve Starnberském jezeře, jehož část patřila k oboře, a v něm se roku 1886 i se svým opatrovníkem Ludvík II. Bavorský utopil.

s-71 Bylo mu 41 let.

s-72 Na trůn nastoupil jako mladík.

s-73 Jeho záhadná a tragická smrt zůstávala neobjasněna.

s-74 Na břehu Starnberského jezera u místa utonutí byla postavena kaplička s královými daty narození, vlády a smrti, s křížem a mramorovou pamětní deskou.

s-75 Kapličku jsem jednou navštívil a v zahloubání tam poseděl...

s-76 Jindy jsem se sešel u L. Reinische v Ottobrunnu s naším spisovatelem Otou Filipem, který emigroval do Spolkové republiky.

s-77 Prožili jsme krásný den s bohatou večeří ve vile.

s-78 Ale tu jsem se dozvěděl, že Otova velmi stará matka na Moravě zemřela.

s-79 Nejenže ji nikdy nesměl navštívit, ani ona jeho, ale naši ho nepustili ani na její pohřeb.

s-80 Musím zakončit něčím radostným.

s-81 Kdykoliv jsem navštívil Mnichov nebo jím projížděl, neopomněl jsem zajít do pověstné mnichovské pivnice Bierbräukeller.

s-82 Její obrovská hala, kde se sedělo u dubových stolů a bavorské pivo se nalévalo do litrových korbelů s příklopkami.

s-83 Jídelní list byl bohatý na zabíjačkové pochoutky a masa, dal se objednat talíř, kde bylo ode všeho něco, jitrnička, jelítko, klobása a plátek ovaru nebo větší porce zvlášť, ke všemu byl čerstvý rohlík nebo chléb a křen a hořčice.

s-84 S pivem to bylo výtečné.

s-85 Ale měli tam i vepřové a hovězí guláše, pečeně a uzeniny.

s-86 Vše mělo povahu domácích jídel včetně bramborových nebo houskových knedlíků.

s-87 Jídla tam byla ještě jiná, například smažený kapr, smažené brambory s vejcem, nadívané papriky, ptáčky, zadělávané skopové, huspenina (sulc), a hlavně se tam dostalo Alpelrösti, jídlo pro chudé, původně jak se říkalo, protože je laciné a dost prosté, ale výtečně chutná i bohatým.

s-88 Původně pochází (aspoň co vím) ze Švýcar.

s-89 Když jsem objevil starý matčin recept z Vídně, začal jsem si Alpelrösti dělat doma a někdy nabídl i hostům, kteří nešetřili chválou.

s-90 Nakrájejí se dva rohlíky, připraví se vývar z kostí (u nás to bylo z Masoxu), ale je možno dát pár kapek Maggi, hodí se do horkého mléka, promíchá, a když se mléko kratičce povaří, vše se odstaví a nechá se to patnáct minut.

s-91 Dělá se to v kastrolu.

s-92 Pak se rozšlehají tři menší vejce, rozdrtí se sýr (já užíval Hermelínu, ve Švýcarech nějaký podobný anebo snad strouhaný ementál), trochu se to okoření pepřem, osolí jen střídmě, a dává se i muškátový květ.

s-93 Na pánvi, nejlíp kulaté, se rozehřeje kousek másla, a všechno dohromady na pánev vylejeme a pečeme, až to nebude tekuté a dá se to krájet.

s-94 Povrch můžeme přetřít ještě kapkou rozpuštěného másla.

s-95 Rösti je pečený do zlatova, vypadá krásně a voní.

s-96 Dá se pozorně přemístit na mísu.

s-97 Může se jíst mírně teplý anebo studený.

s-98 Něco k němu přikusovat, například salát nebo nějakou jinou ingredienci (zeleninu, okurku, hořčici a podobně) se nedoporučuje.

s-99 Bere to chuť vlastní pochoutce.

s-100 Kdykoliv jsem do této obří pivnice vešel, měl jsem nešťastný pocit.

s-101 Nikdy jsem totiž nevěděl, pro která jídla se z této bohaté nabídky rozhodovat.

s-102 Vynikající bylo všechno.

s-103 Cesta do Heidelberku 1969

s-104 Jakkoliv mé vystoupení ve Würzburku obestírala krásná a klidná pohoda, tak o rok pozdější mou přednáškou v Heidelberku ve velké posluchárně tamní proslulé univerzity, k níž patřil i Institut pro studium slovanských jazyků a literatur, provázel protest, napadení skupinou posluchačů a jejich mluvčí vystoupil proti mně velmi adresně, a i když více méně zaobaleně, i hrubě.

s-105 Přítomní páni z profesorského sboru to nelibě nesli, ale právem demokratické diskuse se do polemiky nevměšovali.

s-106 Byl to proslulý slavista (a bohemista), vedoucí této katedry, dále dr. Hans-Jürgen zum Winkel a profesor de Vincenc.

s-107 Jak ke konfliktu s posluchači došlo?

s-108 Byla to doba, kdy se leckdes stala populární filozofie čínského marxisty a hlavy státu Mao Ce-tunga, maoismus se i na Západ k některým studentům v Heidelberku dostal a v městě uspořádali před mým příjezdem demonstrace.

s-109 Předem jsem věděl z Mnichova od Reinische, z diskuse s posluchači z Würzburku, ze zpráv z Frankfurtu a z tisku, jakou povahu ony i demonstranti měli.

s-110 Maoismus se stal u synků z lepších rodin módou, a až na výjimky frajerským gestem.

s-111 Dávali jím najevo, že jsou pokrokoví, uvědomělí.

s-112 V podstatě jsem studentům, kterých se to týkalo, řekl, že nevědí, čemu přejí a komu dávají hlas, když volají po odstranění demokracie.

s-113 Že my v Československu do toho vidíme a na rozdíl od nich můžeme o tom mluvit.

s-114 A o maoistických demonstrantech (a myslil jsem je) jsem řekl, že bydlí v bohatých vilách, mají všechno, co si jen přejí, v létě jezdí po riviérách, jsou obklopeni služebnictvem a na demonstraci je doveze šofér v luxusní mercedesce, za rohem na ně počká, až to skončí, a doveze je zpět domů k bohatě prostřenému stolu.

s-115 Takhle se to demonstruje, das ist meiner Meinung nach sehr leicht und überaus bequem...

s-116 A dodal jsem ještě toto: A přitom navštěvujete, dámy a pánové, i tuto vznešenou univerzitu, která vám poskytuje vrcholné vzdělání a všechny nejlepší výhody...

s-117 Odezva nedala na sebe čekat.

s-118 Jistý šum nastával již při některých mých větách či slovech, sem tam samozřejmě padla nějaká nezřetelná poznámka a bezděčně jsem viděl, že se tohle všechno váže k určitým místům v lavici, zatímco posluchárna byla zticha a na mnoha tvářích se objevoval souhlas.

s-119 Onen mluvčí studentské skupiny, který proti mně vystoupil, nyní vstal a řekl, navazuje zřejmě na mou poslední větu: ... vy nemůžete o organizaci našeho školství mluvit a vyjadřovat se o jeho kladech, natož pak, abyste věděl i o jeho záporech.

s-120 To vy neznáte, žijete jinde, sem jste přijel na krátkou návštěvu, a o tom vy můžete pouze jen a jen mlčet...

s-121 Cítil jsem dobře, jak to slovo mlčet míní, ozývalo se v podtextu, ovšem nahlas je použít nemohl (Maul halten), nemohl vystoupit než zdvořile, ale na mysli to měl jinak...

s-122 Když domluvil, pět posluchačů (tři hoši a dvě dívky) mlčky vstalo a odešlo z posluchárny.

s-123 Nehnul jsem ani brvou (ostatně jak jinak).

s-124 Když jsem svou přednášku skončil s upřímným přáním na adresu posluchačů, posluchárna spontánně (což mě potěšilo) tleskala ...

s-125 Když v roce 1990 vrátili z nakladatelství Československý spisovatel LADISLAVU FUKSOVI reedice dvou knih (Myši Natalie Mooshabrové a Příběh kriminálního rady), které byly už ve stránkových korekturách, propadl hluboké depresi.

s-126 Rozhodl se dál nepsat.

s-127 Přibližně v téže době redaktor Jiří Tušl, s nímž se dobře znal téměř čtvrt století a který působil de facto jako jeho sekretář či mluvčí, přišel s nápadem začít pracovat na spisovatelových pamětech.

s-128 Původně měly vznikat jako rozmluva na diktafon, tento způsob práce však L.Fuks nepřijal a začal přinášet již hotové texty.

s-129 J.Tušl s překvapením zjistil, že jde o svrchovaně fuksovský rukopis a že se spisovatel - paradoxně k svému rozhodnutí už nikdy nepsat - svými memoáry vrátil k beletrii.

s-130 L.Fuks se důsledně vyhýbá hodnocení svých současníků (právo soudit má jenom Bůh), ale není apolitický.

s-131 Akcentuje cesty do zahraničí, setkání s lidmi, líčí proměny světa a věcí, cenné jsou kunsthistorické pasáže.

s-132 S velkou pozorností a něhou se Fuks na svých cestách věnuje kulinářským zážitkům, ústícím někdy až do receptur.

s-133 Rukopis (560 stran) začíná spisovatelovým dětstvím a končí autorovými sedmdesátými narozeninami (24.9.l993).

s-134 Posledních šest let svého života L.Fuks systematicky třídil a odevzdával do Památníku národního písemnictví svoji pozůstalost (v současné době probíhá jednání i o převzetí Fuksova bizarního příbytku).

s-135 Mnoho dokumentace zničil, spálil.

s-136 Nebylo mu lhostejné, jaký obraz po sobě (o sobě) zanechá.

s-137 Pod názvem Zrcadlo Ladislava Fukse vyjde kniha na podzim v nakladatelství Melantrich.

s-138 Stranu připravila Alena Plavcová

s-139 Foto Vladimír Opletal

dependency tree • text view