PML View
ln94207_36
mrp-layer | PDT/mrp/tamw/dtest/ln94207_36.mrp.gz |
---|
a-layer | PDT/pml/tamw/dtest/ln94207_36.a.gz |
---|
m-layer | PDT/pml/tamw/dtest/ln94207_36.m.gz |
---|
t-layer | PDT/pml/tamw/dtest/ln94207_36.t.gz |
---|
w-layer | PDT/pml/tamw/dtest/ln94207_36.w.gz |
---|
treex-layer | PDT/treex/tamw/dtest/ln94207_36.treex.gz |
---|
s-1
Veřejnost
není
zlá,
jenom
nepoučená
s-2
K
tématu
pořadu
TV
NOVA
TABU
Zrak
za
bílou
hůl
byl
přizván
ke
konzultaci
jako
odborník
PhDr.
Oldřich
Čálek
s-3
Kateřina
Hamrová,
dramaturgyně
pořadu,
TV
NOVA
s-4
Každý
pátek
ve
večerních
hodinách
vysílá
TV
NOVA
pořad
TABU.
s-5
Tabu
je
něco,
o
čem
se
nemluví,
a
tak
i
příběhy
lidí,
kteří
se
v
pořadu
představují,
jsou
z
nejrůznějších
důvodů
utajovány
až
do
chvíle,
kdy
se
odhodlají
vystoupit
veřejně.
s-6
Mnohdy
se
diváci
ve
výpovědi
člověka
se
zdánlivě
banálním
osudem
dozvědí
překvapivé,
někdy
až
šokující
postřehy.
s-7
Nejde
o
bulvární
hyenismus,
jak
by
se
možná
mohlo
na
první
pohled
zdát.
s-8
Smyslem
celé
věci
je
hovořit
o
tabuizovaných
problémech
a
seznamovat
s
nimi
co
nejširší
veřejnost.
s-9
To,
co
potkalo
dnes
jednoho,
může
se
zítra
stát
komukoli
z
nás
či
našeho
okolí.
s-10
Týden
co
týden
se
na
této
stránce
budeme
zabývat
tím,
co
se
ve
vysílání
TABU
už
takříkajíc
nestihlo.
s-11
Život
včerejšího
hosta
TABU
pana
Š.
se
změnil
během
jedné
vteřiny.
s-12
Změnil
se
absolutně
a
od
základu.
s-13
Pan
Š.
přišel
při
železničním
neštěstí
o
zrak.
s-14
Srážku
nezavinil.
s-15
Pan
Š.
ztratil
to
nejvzácnější,
co
je
pro
jiné
zcela
běžné.
s-16
Po
zdlouhavé,
téměř
roční
léčbě
se
vrátil
do
rodiny.
s-17
Ta
byla
pro
něj
vším.
s-18
Spojením
se
světem,
i
těmi
nejbližšími,
kteří
věřili,
že
vše
bude
zase
v
pořádku.
s-19
Přesto
se
pan
Š.
potácel
od
výčitek
k
depresím:
s-20
Podle
lékařů
jste
sice
zdravý,
ale
rány
na
duši,
ty
se
vyléčit
nedají.
s-21
Jiná
věc,
když
to
potká
staršího
člověka,
ale
v
mém
věku?
s-22
Nikdy
se
s
tím
nesmířím.
s-23
Od
myšlenky
vzít
si
život
odradila
pana
Š.
pouze
existence
manželky
a
nezaopatřených
dětí.
s-24
Bílou
hůl,
která
se
stala
jeho
okem,
měl
při
první
vycházce
chuť
zahodit
kilometry
daleko.
s-25
Dnes,
šest
a
půl
roku
po
úrazu,
se
cítí
psychicky
lépe,
ale
i
tak
tvrdí,
že
si
nikdy
nezvykne.
s-26
Jako
odborník
byl
k
tomuto
lidskému
osudu
přizván
PhDr.
Oldřich
Čálek
z
Ústavu
pedagogických
a
psychologických
výzkumů
UK
v
Praze.
o
s-27
Pane
doktore,
po
úrazu
je
větší
procento
těch,
kteří
zažívají
trauma,
nebo
těch,
kteří
se
dokáží
v
jiných
rovinách
vrátit
do
života?
s-28
Těch,
kteří
to
dokáží
sami,
je
minimum.
s-29
Pomoc
zvenčí
je
skutečně
nutná.
s-30
Okolí
ji
samo
spontánně
málokdy
poskytne.
s-31
Nevidomý
se
dostane
do
styku
s
rehabilitačními
pracovníky
buď
přímo
v
nemocnici,
nebo
když
přijde
domů.
s-32
Ovšem
některé
rodiny
často
zrakově
postiženého
člověka
obklopí
a
izolují.
s-33
Jednoduše
se
za
jeho
postižení
stydí
a
pod
pohrůžkou
porušování
lidských
práv
rehabilitačního
pracovníka
do
rodiny
nepustí.
s-34
Bohužel,
dokonce
některé
odpovědné
úřední
orgány
nechtějí
rehabilitačním
pracovníkům
či
příslušným
centrům
sdělovat
jména
takto
postižených
osob.
s-35
Označují
to
za
zasahování
do
soukromí
či
poskytování
informací
mimo
zákonný
rámec,
porušování
lidských
práv...
s-36
Např.
ve
Spojených
státech
je
poskytování
podobných
údajů
běžné.
s-37
Pokud
se
tak
nestane,
může
to
dotyčná
osoba
chápat
jako
porušení
lidských
práv,
mohou
nastat
i
soudní
komplikace.
s-38
U
nás
se
stále
udržuje
tendence
nic
nesdělovat
v
souvislosti
se
zachováním
lékařského
tajemství.
o
s-39
Kolik
organizací
pro
nevidomé
a
zrakově
postižené
u
nás
funguje?
s-40
V
současné
době
fungují
dvě,
které
mají
v
okresech
své
pobočky.
s-41
Ta
starší
se
jmenuje
Společnost
nevidomých
a
slabozrakých
a
je
to
takový
dědic
či
následovník
bývalého
Svazu
invalidů.
s-42
Kromě
ní
byla
v
roce
1990
založena
Česká
unie
nevidomých
a
slabozrakých.
s-43
Existuje
zde
určité
vzájemné
soupeření
a
řekl
bych,
že
často
právě
ke
škodě
nevidomých
a
slabozrakých.
o
s-44
Kolika
procent
lidí
u
nás
se
problém
zrakového
postižení
týká?
s-45
Evidence
neexistuje,
a
tak
si
to
dovolím
odhadnout
a
odstupňovat.
s-46
Zcela
nevidomé
osoby
lze
počítat
na
stovky,
z
čehož
největší
počet
tvoří
lidé
ve
vyšším
věku,
ve
věkové
kategorii
nad
60,
70
let.
s-47
Další
skupinu
tvoří
osoby
zcela
nevidomé
od
narození.
s-48
Zde
odhady
hovoří
spíše
o
desítkách.
s-49
Dále
existuje
skupina
osob
se
zbytky
zraku.
s-50
Těch
jsou
řádově
tisíce
a
největší
skupinu
z
nich
tvoří
rovněž
osoby
v
pokročilém
věku.
s-51
Další
skupinou
jsou
lidé
slabozrací.
s-52
Ti
často
zůstávají
mimo
evidenci,
neboť
většinou
fungují
normálně
s
pomocí
silných
brýlí
či
dalších
speciálních
pomůcek.
s-53
Dá
se
říci,
že
se
i
přes
své
ztížené
společenské
uplatnění
jaksi
ztratí
v
davu.
s-54
Největším
nebezpečím
pro
tyto
osoby
je
možné
zhoršení
zdravotního
stavu.
s-55
Organizovaných
osob
je
v
České
republice
asi
tak
10 000.
s-56
Jsou
to
zejména
nevidomí
a
lidé
se
zbytky
zraku.
s-57
Podle
výzkumů
ve
vyspělých
zemích
se
ukazuje,
že
lidí,
kteří
potřebují
speciální
služby,
je
daleko
víc.
s-58
U
nás
by
tuto
skupinu
tvořilo
asi
tak
70 000
osob.
s-59
Jsou
to
hlavně
starší
lidé
se
zbytky
zraku
a
slabozrací.
s-60
Tato
skupina
stojí
úplně
mimo
a
má
tak
život
ještě
více
ztížený,
protože
mnozí
o
těchto
službách
ani
nevědí.
o
s-61
Má
od
narození
nevidomý
člověk
větší
handicap
než
člověk,
který
ztratil
zrak
po
úrazu?
s-62
Říkám
to
z
vlastní
zkušenosti:
vždycky
se
najde
záminka,
proč
se
nerozvíjet.
s-63
U
lidí,
kteří
ztratili
zrak
později,
je
nebezpečí,
že
jim
vlastní
rodina
zabrání
v
samostatnosti.
s-64
Pečuje
o
ně
a
určitým
způsobem
je
drží
mimo
svět,
v
rodinném
kruhu.
s-65
Nepodrobí-li
se
nevidomý
člověk
rehabilitaci,
nezapojí-li
se
do
života,
je
to
způsob,
jak
utrpět
největší
újmu.
s-66
Rovněž
záleží
na
individuálních
dispozicích.
s-67
Na
společenskosti,
životní
motivaci,
v
neposlední
řadě
inteligenci,
úrovni
tělesného
zdraví.
s-68
Rodina
může
nesmírně
pomoci,
anebo
naopak.
s-69
U
člověka,
který
se
jako
nevidomý
narodí,
sehrává
rodina
opět
nejdůležitější
úlohu.
s-70
Chtěl
bych
poznamenat,
že
pro
rodiče
nevidomého
dítěte
je
situace
maximálně
obtížná.
s-71
Musíte
pochopit
i
ty,
kteří
ji
nezvládli.
s-72
Představte
si
lidi
plné
života,
kteří
si
vysnívají,
jaké
budou
mít
dítě,
a
pak
najednou
přijde
něco
takového...
s-73
Pokud
to
nezvládnou
a
dítě
správným
způsobem
nevedou,
tak
nakonec
třeba
ani
není
schopné
vychodit
zvláštní
školu
pro
nevidomé.
s-74
Jestliže
se
ovšem
rodině
dostane
včas
speciální
poradenské
pomoci
a
rodiče
jsou
opravdu
dobří,
mají
nevidomé
děti
obrovskou
výhodu.
s-75
Smyslové
orgány,
částečně
i
druh
inteligence,
psychické
schopnosti
či
paměť
se
u
nich
rozvíjí
tak,
že
jsou
tyto
schopnosti
skutečně
mimořádné.
s-76
Není
to
ale
žádný
zázrak.
s-77
Je
to
důsledek
toho,
že
mozkový
i
osobnostní
systém
se
rozvíjí
přiměřeně
dané
vadě.
s-78
Vše
se
utváří
podle
prostředí,
podle
způsobu
existence.
s-79
U
osleplého
člověka
není
tohle
tak
snadné
a
mladší
organismus
se
přizpůsobuje
lépe...
s-80
Je
to
opět
individuální.
s-81
Schopní
jedinci
nemají
takové
psychické
následky.
s-82
Aby
mohl
nevidomý
člověk
vést
důstojný
život,
je
třeba
mu
poskytnout
určité
finanční,
ale
i
jiné
sociální
úlevy.
s-83
Bohužel
dnes
existuje
jakási
nevstřícnost
ze
strany
legislativy.
o
s-84
Jsou
díky
absenci
zrakového
smyslu
automaticky
posilovány
ostatní?
s-85
Ne,
tento
proces
není
automatický.
s-86
Absencí
jednoho
smyslu
jsou
ve
zvýšené
činnosti
ostatní,
a
tím
se
posilují.
s-87
Sluch,
hmat,
tzv.
pohybový
smysl
a
paměť,
pozornost
a
logika
se
dají
oživit,
kultivovat.
o
s-88
Který
ze
smyslů
je
pro
nevidomého
nejdůležitější?
s-89
Záleží
na
druhu
činnosti.
s-90
Ve
styku
s
lidmi
je
to
sluch
a
řeč,
logika.
s-91
Při
pohybových
aktivitách
je
to
především
hmat
a
kinestetika,
tedy
pohybový
smysl.
s-92
U
člověka
se
zdravým
zrakem
je
vše
založeno
na
zrakově
pohybové
koordinaci.
s-93
U
nevidomého
je
zrak
nahrazen
hmatem.
s-94
Rovněž
sluchově
pohybová
koordinace
je
pro
nevidomé
velmi
důležitá.
o
s-95
Jak
by
se
měla
taková
vzorová
rodina
k
osleplému
člověku
zachovat?
s-96
Nevidomý
člověk
potřebuje
pocit,
že
má
pro
druhé
hodnotu.
s-97
Pocit
vlastní
důstojnosti
a
pocit,
že
okolí
věří,
že
i
v
téhle
situaci
se
vše
zlepší.
s-98
Ztráta
zraku
neznamená
ztrátu
samostatnosti.
s-99
Mnozí
si
myslí,
že
je
morální
nevidomého
obsluhovat.
s-100
Přesně
naopak.
s-101
Namísto
udržování
v
závislosti
je
třeba
umožňovat
samostatnost.
s-102
Důvěřovat,
že
se
nevidomý
dokáže
postarat
o
sebe
a
o
druhé.
s-103
Je
třeba
brát
ho
jako
dospělého
člověka,
který
se
může
rozhodovat
sám.
s-104
Tím,
že
ztratil
zrak,
neztratil
osobnost,
neztratil
mozek.
s-105
Rodina
mnohdy
udělá
předčasné
závěry
na
základě
jediné
nehody.
s-106
Zvrhnutého
hrnečku
nebo
boule
na
čele.
s-107
U
zrakově
postižených
od
narození
je
opět
klíčové
poradenství.
s-108
Aby
se
rodiče
dozvěděli,
jak
vůbec
s
takovým
dítětem
zacházet.
s-109
Když
do
rodiny
přijde
rehabilitační
pracovník
a
mazlí
se
s
dítětem,
tak
už
to
rodičům
dává
jakýsi
motiv:
není
to
naše
dítě
přeci
jenom
k
něčemu?
s-110
Rodiče
je
třeba
naladit
a
poučit,
že
z
jejich
dítěte
může
něco
být.
s-111
Zažil
jsem
rodiny,
kam
jsme
přijeli
poprvé
a
tatínek
i
maminka
byli
v
slzách,
a
podruhé
už
se
na
nás
smáli
ze
zápraží.
s-112
Při
výchově
nevidomého
dítěte
je
nezbytné
soustavné
vedení
k
samostatnosti
a
podněcování
k
tomu,
aby
se
dítě
seznamovalo
se
světem,
aby
dělalo
co
nejvíc
věcí,
aby
mělo
speciální
hračky,
cvičilo
si
hmat,
sluch.
s-113
A
hlavně,
citově
je
třeba
brát
tyto
děti
jako
úplně
normální.
s-114
U
nevidomých
existuje
obrovský
rozpor.
s-115
Na
jedné
straně
nemůže
nevidomý
všechno
dělat,
ale
na
druhé
straně
má
po
lidské
stránce
pocit
naprosto
normálního
člověka.
s-116
A
to
veřejnost
často
nechápe.
s-117
Se
slepotou
se
neztrácí
inteligence,
sebepovědomí
či
touha
po
důstojnosti,
sebeúctě,
seberealizaci.
s-118
Tohle
všechno
by
se
mělo
brát
v
úvahu.
o
s-119
Co
je
pro
nevidomé
největším
nebezpečím?
s-120
Obecně
je
největším
nebezpečím
uzavřít
se
za
psychosociální
bariéry
a
odříznout
se
od
života.
s-121
Fyzicky
je
největším
nebezpečím
pohyb
po
městě
s
bílou
holí.
s-122
Je
to
náročný
sportovní
výkon
plný
stresu
i
pro
nevidomé,
kteří
jsou
takříkajíc
mistři.
s-123
I
ti
přijdou
občas
k
úrazu.
s-124
Doprava,
stav
chodníků,
výkopy,
to
vše
je
zcela
bezohledné.
s-125
Nejhorší
jsou
překážky
v
úrovni
hlavy.
s-126
Korby
náklaďáků,
lešení
a
horizontální
překážky
ve
výši
obličeje...
o
s-127
Když
nevidomého
potká
taková
zkušenost,
bude
se
bát
vyjít
znovu.
s-128
Jak
se
to
dá
řešit?
s-129
Zásadou
je
nechodit
sám
na
ulici
bez
předběžného
rehabilitačního
výcviku
v
prostorové
orientaci,
který
je
mimochodem
velmi
náročný.
s-130
Když
nevidomý
vyjde
bez
předchozího
výcviku,
vydá
se
do
velkého
nebezpečí
a
je
reálné,
že
ho
to
odradí.
o
s-131
Jak
se
chová
okolí
k
lidem
s
bílou
holí?
s-132
Skutečně
upřímně
si
myslím,
že
veřejnost
není
zlá,
až
na
některé
jedince,
kteří
si
tím
sami
řeší
určité
problémy.
s-133
Ovšem
nevidomých
je
poměrně
málo
a
veřejnost
je
většinou
nepoučená.
s-134
Daleko
horší
je
jakési
povědomí,
že
nevidomý
je
vyřízený,
méněcený,
bezmocný,
závislý.
s-135
Nejhorší
jsou
projevy
neúcty
s
formou
dobře
míněné,
nicméně
povýšené
lítosti.
s-136
Jako
by
se
nevidomému
bralo
právo
na
vlastní
rozhodnutí.
s-137
Bylo
by
žádoucí,
kdyby
se
lidé
nejprve
zeptali
Potřebujete
pomoci?,
a
teprve
potom
se
podle
toho
zařídili.
s-138
Ale
místo
toho
uslyšíte:
Víte,
kam
jdete?
s-139
Nebo
vás
někdo
beze
slova
převede
na
druhou
stranu
silnice.
s-140
Jako
by
nevidomí
byli
také
mentálně
postižení.
s-141
Nemám
nic
proti
mentálně
postiženým,
ale
nevidomí,
kteří
jsou
schopni
jít
po
ulici
či
v
metru
s
bílou
holí
nebo
psem,
nemohou
být
natolik
mentálně
postižení,
aby
nebyli
svéprávní.
o
s-142
Pane
doktore,
provádíte
se
zrakově
postiženými
skupinovou
terapii.
s-143
V
jakém
momentu
si
řeknete,
že
dotyčný
člověk
je
zařazen
zpátky
do
společnosti.
s-144
Dá
se
určit
nějaký
mezník,
kdy
si
je
nevidomý
sám
sebou
jistý?
s-145
Víte,
jde
o
stálý
proces.
s-146
Dříve
se
psalo,
že
nevidomý
projde
určitými
fázemi,
poté
už
je
stabilní
a
má
vyhráno.
s-147
Dnes
se
ale
stále
více
hovoří
o
tom,
že
pokud
přijdou
nové,
velké
potíže
a
ovzduší
odmítání
a
sociální
nevstřícnosti,
mohou
se
opět
objevit
deprese,
stahování
se
do
sebe,
ztráta
důvěry.
s-148
Vyhráno
není
nikdy.
dependency tree
•
text view