PML View

ln94205_71

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-8/ln94205_71.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94205_71.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94205_71.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94205_71.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94205_71.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-8/ln94205_71.treex.gz

s-1 Pachatelé nejsou neznámí

s-2 Jiří Ruml, Publicista

s-3 Někomu vadí, že týrání politických vězňů možno trestně stíhat ještě po pětačtyřiceti letech.

s-4 Jiným zas, že k tomu dochází až po pětačtyřiceti letech.

s-5 Poněkud kuriózní je však stanovisko těch, kteří vyčítají příliš pozdní vypořádávání s minulým režimem a současně se netají tím, že jim dost libě nevoní zákon o nepromlčitelnosti a trestním postihu komunistických zločinů.

s-6 U lidí, jimž angažmá v okupační normalizaci připadá jako nejspolehlivější možnost vlastní seberealizace, to nepřekvapuje, neboť jsou zřejmě ochotni chápat i nevyhnutelnost jisté spolupráce s StB, měl-li dotyčný potřebu se realizovat ještě úspěšněji.

s-7 Hůře lze chápat podobný postoj k onomu zákonu u těch, jimž okupační normalizace vystavila vysvědčení nezpůsobilosti.

s-8 Ale jsou i tací, a to už hraničí se schizofrenií.

s-9 Oni totiž nejsou ochotni si přiznat, že vstup vojsk v srpnu 1968 za ně vyřešil dilema jak dál.

s-10 Kladou si otázku co by kdyby , ale nedovedou si na ni poctivě odpovědět.

s-11 To nakonec vedlo k podpisu moskevského diktátu a následné demoralizaci společnosti.

s-12 Vzpomínám, jak nám novinářům neustále vyčítali, že tempo pražského jara ženeme až na ostří nože a své tehdejší selhání zastírali naší nezodpovědnou ukvapeností.

s-13 Přitom bylo jasné, že jejich polidšťování socialismu má své nepřekročitelné hranice.

s-14 Říkali jsme jim: buď ve svém příštím akčním programu uvolníte hráz pluralitní demokracie a do roka bude veta po vedoucí roli vaší strany, již se nemíníte vzdát, anebo opět přitvrdíte a do roka budete tam, kde skončil Novotný.

s-15 Direktivní režim jiné východisko nezná.

s-16 Cizí vojska tedy vlastně pomohla i jim.

s-17 Tato trochu pozdní připomínka má své opodstatnění právě teď, kdy v poklidu odeznělo dvacáté páté výročí brutálního zásahu proti demonstrantům v srpnu 1969.

s-18 Aby se pak v budoucnu někdo nedivil, že si opět dáme na čas.

s-19 Sotva však vypátráme sovětské vrahy, kteří zabíjeli v ulicích našich měst, a stejně by to bylo málo platné, když Sovětský svaz už neexistuje a jeho nástupci nejsou ochotni se ani omluvit, natož někoho ze svých trestat.

s-20 Ale nemělo by být tak těžké určit naše viníky za masakr při prvním výročí okupace, kdy v Praze a Brně umírali mladí lidé.

s-21 Někdo přece musel vydat rozkaz střílet do davů a z něčích hlavní ty smrtící náboje vyšly.

s-22 Že by se nezachoval jediný protokol o použití zbraně?

s-23 Ani svědci??

s-24 Když dovedla polská armáda pohnat před soud své příslušníky, kteří v opilosti zabíjeli v Jičíně, tím spíš bychom měli soudit ty, kteří zabíjeli o rok později.

s-25 Jestli požití alkoholu není polehčující okolností, o to víc neomluvitelná je opilost mocí.

s-26 Vyhlášku o výjimečných opatřeních tehdy vypracovali určití komunističtí právníci z příkazu stranického aparátu, jemuž vládl generální tajemník Husák, a podepsali ji prezident Svoboda, předseda Federálního shromáždění Dubček a předseda vlády Černík.

s-27 Nevím, kdy podpisoval jediný ještě žijící, ale Dubček se potom spíše, vymlouval než omlouval, že podepsal dodatečně až po datu, kdy nařízení vstoupilo v platnost, což mi připadá jako okolnost dokonce přitěžující, poněvadž v té chvíli už mohl nebo měl o mrtvých vědět.

s-28 Už jsem o tom jednou psal ještě za jeho života, aby mi někdo nevyčítal posmrtné klevety, ale tehdy jsem si dost naléhavě neuvědomoval nepromlčitelnost všech komunistických zločinů.

s-29 Zvláště když viníci nejsou neznámí a na rozdíl od těch zastřelených pořád ještě žijí mezi námi.

dependency tree • text view