PML View

ln94203_84

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-7/ln94203_84.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-7/ln94203_84.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-7/ln94203_84.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-7/ln94203_84.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-7/ln94203_84.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-7/ln94203_84.treex.gz

s-1 Nejsou jen popel a dým

s-2 Jaromír Hořec, Předseda Společnosti přátel Podkarpatské Rusi

s-3 Před půlstoletím, v létě 1944, začalo poslední dějství největší genocidy československých občanů.

s-4 Zapomnělo se na ně, jejich těla se proměnila v popel a dým nad krematorii nacistických koncentračních táborů.

s-5 Ví se o Babím Jaru, o Katynu, o likvidaci varšavského ghetta, avšak to, co se stalo na Podkarpatské Rusi, jaksi uniklo pozornosti.

s-6 Přes sto tisíc našich spoluobčanů - Židů a asi přes čtyřicet tisíc Romů (jejich počet zatím nikdo neupřesnil) nahnali tehdy maďarští fašisté z příkazu nacistů do dobytčích vagonů a odvezli do několika koncentračních táborů, především do Osvětimi.

s-7 Zachránili se jen jedinci, kteří přežili svou smrt náhodou nebo zázrakem.

s-8 Rozhodný podíl na genocidě měl Adolf Eichmann.

s-9 19. března 1944 vstoupily německé oddíly do Maďarska, o tři dny později byla nastolena ultrapravicová loutková vláda a hned poté přijel do Budapešti Eichmann se svým štábem: realizovat židovskou otázku.

s-10 Das rote Kreuz kam zu spät - významná dokumentární kniha Arieha Ben-Tova z roku 1988 podává přesná svědectví o tomto zločinu a uvádí i doklady o aktivitě Mezinárodního červeného kříže, jehož činnost byla bohužel málo účinná.

s-11 Maďarským vládním místům kolem M. Horthyho se zřejmě podařilo nabídnout Eichmannovi vlastní způsob řešení židovské otázky.

s-12 Navrhli začít s likvidací Židů na Podkarpatské Rusi, kterou Maďaři obsadili v březnu 1939.

s-13 Tím se mělo odsunout rozhodnutí o osudu Židů v dolní zemi, protože se počítalo jak s mezinárodním nátlakem, tak s válečným vývojem v neprospěch Německa.

s-14 Je to kruté, nikoli však nepravdivé: aby zachránili své Židy, obětovali Maďaři ty podkarpatské.

s-15 O genocidě byla Evropa informována.

s-16 Několika vězňům z Osvětimi se podařilo uprchnout na Slovensko, kde vypracovali obsáhlé a otřesné memorandum určené Vatikánu a protihitlerovským spojencům.

s-17 Zoufalý osud sto čtyřiceti tisíc československých občanů - Židů a Romů - se tím však neodvrátil.

s-18 Dodnes se nedočkali ani památkové tryzny.

s-19 Z paměti nelze jistě vymazat ani tragédii podkarpatských Romů, jejichž život se za předmnichovské republiky neuvěřitelně zlepšil (v Užhorodě měli základní školu, užívali sociální podpory, dostávalo se jim lékařské péče).

s-20 Z ponížených kočovníků se alespoň někteří stali občany vážícími si dosud nepoznané demokracie i svobody, poskytnuté novým státem, který převzal tíživé dědictví po Maďarsku, které ovládalo Podkarpatsko přes šest set let.

s-21 Byli to českoslovenští občané, kteří před padesáti lety hynuli hromadně v koncentračních táborech.

s-22 Jsou součástí naší historie, nemůžeme se tvářit, jako by nebyli, jen proto, že téměř beze zbytku zmizeli a s nimi, především se Židy, i jejich osobitá kultura, písemnictví, umění, písně, zvyky, náboženské obřady.

s-23 Ohlížíme-li se nyní a vracíme do krutého nelidského léta 1944, je to jen pohled do minulosti?

dependency tree • text view