PML View

ln94202_90

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-8/ln94202_90.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94202_90.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94202_90.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94202_90.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-8/ln94202_90.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-8/ln94202_90.treex.gz

s-1 Strakonické svědomí dudácké kontinuity

s-2 Ivan Hartman, Strakonice

s-3 Jedenáctý ročník Mezinárodního dudáckého festivalu skončil včera ve Strakonicích pořadem českých dudáků, slavnostním průvodem a galakoncertem.

s-4 Do Strakonic se vedle místního publika sjeli lidé ze širokého okolí, z nichž mnoho mluvilo německy.

s-5 Někteří si vystoupení dudáckých souborů zaznamenávali na videokamery, případně nahrávali na magnetofony.

s-6 Bylo i nebylo co nahrávat.

s-7 Vrcholem celého festivalu rozhodně byl sobotní dopolední koncert v kostele sv. Markéty.

s-8 Bretonská dudácká skupina Christiana Loaece spolu s českými hráči na smyčce a žestě řízenými Ladislavem Romem tu uvedla více než hodinový pořad bretonské duchovní hudby a výňatků z keltských pašijí.

s-9 Komorní prostředí nevelkého kostela, virtuózní interpretace zvláště hráčů na šalmaje i věcné konferování Josefa Režného zdůraznilo tuto neobyčejnou dominantní chvíli.

s-10 Měla se vrátit ještě později odpoledne v pořadu Le Salon de Madame Victoire, kde belgicko-německý komorní soubor uváděl klasickou hudbu autorů sedmnáctého a osmnáctého století a kde zazněly takzvané dvorské dudy (musette de cour).

s-11 Vlivem nečekaných okolností se však soubor nemohl dostavit celý a pak - Josef Režný byl nucen během konferování dvakrát kulantně upozornit dospělé publikum na starou známou poučku základní školy, že mezi částmi jednotlivé klasické skladby se netleská.

s-12 I díky přednáškám hudebníků popisujících své nástroje (barokní housle, cembalo a musette) ocitl se divák spíše na výchovném koncertě.

s-13 Oba tyto pořady ovšem měly navrch svou tematičností.

s-14 Posluchač se tak mohl v rozsáhlejší časové ploše více vcítit do hudby jednoho souboru či oblasti.

s-15 Ve Strakonicích totiž jinak převažovaly pořady (situované na hradní nádvoří) typu pestrý kotel, a i když byly anoncovány pod různými názvy, šlo s drobnými variacemi prakticky o tytéž skládačky.

s-16 Kdo tedy absolvoval dvě takové přehlídky, mohl uslyšet pětiminutové vystoupení od každého zúčastněného (přinejmenším zahraničního) souboru.

s-17 Některé - například Spilwut - přišly snad pokaždé s jinou částí svého repertoáru, jiné zase - třeba kvarteto Hofgesindt, i tak jeden z nejzajímavějších souborů - ohrávaly neustále dvě skladby.

s-18 Na hradním pódiu se tak míhal jeden soubor za druhým - jako při estrádě na televizní obrazovce.

s-19 Tento pocit byl podpořen i výběrem některých konferenciérů-rutinérů, z nichž vyzařovala pracovní povinnost, a nikoli znalost věci.

s-20 Zvláště televizní hlasatel Alexandr Hemala byl příkladem toho, jak mnoha slovy nemusí být řečeno nic.

s-21 Festivalu chyběly samostatné recitály alespoň některých souborů, v komornějším prostředí určené soustředěnému publiku, které dokáže dobrou hudbu patřičně ocenit.

s-22 Na nádvoří se totiž tleskalo stejně intenzivně dobrým i průměrným výkonům a snad nikdy tam nezazněl tak nadšený potlesk jako v kostele sv. Markéty.

s-23 A tak bylo náhodné hraní mimo program někde na ulicích nebo v hospodách mnohdy přesvědčivější a vlastně přirozenější než monstrózní pódiová stylizace.

s-24 Smysl festivalu, spočívající ve snaze podpořit lidovou dudáckou tradici, se ovšem nemíjí účinkem a hra na dudy a regionální folklor je pěstován i na základních hudebních školách (dětské soubory z Blatné, Strakonic, Českých Budějovic... vystoupily v rámci festivalu).

s-25 V osobnosti dnes sedmdesátiletého Josefa Režného, vedoucího místního Prácheňského souboru, sběratele písní, zakladatele festivalu a dudáka, který loni vydal u Bontonu jednu z vrcholných nahrávek českého folkloru, je přítomno jakési svědomí dudácké kontinuity.

s-26 Hudební publicista Jan Sobotka o něm napsal, že se stal dudám tím, čím byl ve stejné době pro pětistrunné banjo Pete Seeger.

s-27 Josef Režný s přáteli pořádal ve Strakonicích už v letech 1955 až 1962 Jihočeské slavnosti písní a tanců, na něž v roce 1967 navázal první ročník Mezinárodního dudáckého festivalu.

s-28 Když tehdy v padesátých letech pozvali na slavnosti všechny jihočeské dudáky, sešlo se jich čtrnáct nebo patnáct, vzpomíná Josef Režný.

s-29 Překvapilo nás to, protože vůbec nikdo netušil, že tolik dudáků v jižních Čechách existuje.

s-30 Dnes si dudy můžete za sedm a půl tisíce koupit dokonce ve strakonické prodejně gramodesek.

s-31 A dudáků přibývá...

dependency tree • text view