PML View

ln94200_143

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-3/ln94200_143.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94200_143.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94200_143.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94200_143.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-3/ln94200_143.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-3/ln94200_143.treex.gz

s-1 Co polské oči nevidí

s-2 V LN byl 9. 8. 1994 otištěn dopis V. Liberdy, reagující na stať T. Kisielewského (LN 27. 7.).

s-3 V jeho historické argumentaci je však bohužel až příliš mnoho nesprávností a omylů, svědčících, jak místo znalosti fakt přežívají legendy a schémata.

s-4 Pplk. Šnejdárek nepodnikl vojenské obsazení Těšínska počínaje 23. 1. 1919 na vlastní pěst, ale na rozkaz vlády, resp. ministra národní obrany V. Klofáče, to je ověřený a nesporný fakt.

s-5 Nemělo to pranic společného s polsko-ukrajinskými boji o Lvov v téže době, nešlo tedy o žádné vpadnutí do zad v těžké chvíli - to je legenda, ražená už v té době polskou žurnalistikou a dodnes houževnatě udržovaná částí polské literatury, která nečerpá z autentických pramenů, ale opisuje dávné novinářské emoce.

s-6 Skutečným důvodem vojenské akce byl úmysl zamezit konání voleb 26. 1. 1919 do polského sněmu, jejichž vypsání bylo neoprávněné, jelikož šlo o sporné území.

s-7 Čs. vojsko také nikdy neobsadilo celé Těšínsko až po Bílsko, fronta se zastavila na horní Visle u Skočova.

s-8 Ústup čs. vojska nebyl vyvolán zákrokem E. Beneše, ale zákrokem mírové konference v Paříži.

s-9 Vytyčení hranice v r. 1920 právě na Olze, takže v ČSR zůstala polská menšina, považují za křivdu mnozí Poláci dodnes;

s-10 T. Kisielewski označuje polské ultimátum a zábor z podzimu 1938 za pouhé odčinění křivdy z ledna 1919 a července 1920, kdy arbitráž velmocí rozhodla o dnešní hranici na Těšínsku.

s-11 V. Liberda asi dost málo ví o jednáních o příští čs.-polské konferenci v Londýně za války, také tam byl problém poválečné hranice na Těšínsku jedním z mnoha kamenů úrazu: vláda gen. Sikorského totiž tvrdošíjně trvala na zachování hranice Polska ze dne vypuknutí války 1. 9. 1939 také vůči ČSR, tedy včetně kořisti z podzimu 1938 na Těšínsku, Oravě, Spiši a Kysucích a apriorně odmítla jakékoli alternativní či kompromisní řešení, i velkorysou nabídku, kterou učinil v dopisu Sikorskému prezident Beneš.

s-12 Byl ochoten ustoupit od principu předmnichovských hranic, odmítal sice přirozeně hranici vynucenou ultimátem z 30. 9. 1938, ale byl ochoten honorovat svou nabídku, učiněnou několik dní před ultimátem v dopise polskému prezidentovi I. Móscickému, totiž dospět jednáním k dohodě o nové hranici, jež by nebyla totožná s hranicí z 28. 7. 1920 a ovšem ani s hranicí vynucenou ultimátem.

s-13 Z dopisu prof. PhDr. J. Valenty, Praha

dependency tree • text view