PML View

vesm9303_047

a-layerPDT/pml/amw/train-1/vesm9303_047.a.gz
m-layerPDT/pml/amw/train-1/vesm9303_047.m.gz
w-layerPDT/pml/amw/train-1/vesm9303_047.w.gz
treex-layerPDT/treex/amw/train-1/vesm9303_047.treex.gz

s-1 K Popperově filozofii vědy

s-2 JAROSLAV FEDA

s-3 Věda, důležitý produkt lidské společnosti, který ji současně výrazně ovlivňuje, se občas zamýšlí i sama nad sebou.

s-4 Příkladem takových úvah je Popperova kniha o logice vědeckého objevu.

s-5 Populárním se stal jeho zdánlivě paradoxní názor, že teorie jsou vědecké jen tehdy, jsou-li vyvratitelné (Vesmír 70 , 65-67, 1991; Vesmír 71 , 390-391, 1992; Vesmír 72, 105-108, 1993 aj.).

s-6 Teorie vědy je jedním z klíčových témat filozofie 20. století (programový spis tzv. Vídeňského kruhu "Vědecké pojetí světa" z r. 1929) a Karl R. Popper (nar. 28.7.1902 ve Vídni), od r. 1937 profesor na londýnské School of Economics, je jedním z jejích hlavních reprezentantů.

s-7 Jestliže následující poznámky vyznívají občas poněkud polemicky a jednostranně, je vhodné Popperovu filozofii, tzv. kritický racionalismus, zasadit v úvodu do širších souvislostí.

s-8 Popperův myšlenkový vývoj lze sledovat od knihy "Logika výzkumu" (1935), přes "Otevřenou společnost a její nepřátele" (1951), "Bídu historismu (1965) k "Objektivnímu poznání" (1972).

s-9 Z kritiky teorií, které postrádají vyvratitelnost, a jsou tedy nevědecké, dospívá ke kritice ideologií (nelze je potvrdit ani vyvrátit, nejsou tedy vědecké) a k požadavku na otevřenost společnosti, vyznačující se racionálními postupy a schopností učit se z chyb.

s-10 Je patrné, že pro Poppera se teorie vědy stala východiskem k teorii efektivní organizace lidské společnosti.

s-11 A to je vskutku klíčové téma 20. století.

s-12 Popper nepřijímá obvyklé tvrzení, že teorie je vědecká, je-li koncipována jako empiricky ověřitelná, verifikovatelná.

s-13 Odmítá metodu indukce, tj. generalizaci jednotlivých empirických pozorování, jako základní metodu konstrukce vědeckých teorií.

s-14 Známý se stal jeho výrok: "Bez ohledu na to, kolik bílých labutí jsme pozorovali není oprávněný názor, že všechny labutě jsou bílé".

s-15 Je-li ovšem pozorovaná vlastnost definiční vlastností daného procesu, objektu apod., Popperův argument zřejmě neplatí.

s-16 Pak má induktivní poznatek platnost absolutní.

s-17 Ve vědecké praxi neexistuje čistá indukce.

s-18 Vždy je kontaminována dedukcí.

s-19 Klasickým hromaděním indukcí je experimentování.

s-20 Každý experiment je spojen s jistou, třeba vágní teoretickou konstrukcí.

s-21 Tak se ve vědě paralyzují nedostatky, které oba postupy mají, užívají-li se izolovaně.

s-22 Stranou tohoto racionálního postupu ovšem zůstávají nechtěné "experimenty", jako byl Flemingův objev penicilinu.

s-23 Na místo indukce jako základního postupu, jak budovat vědecké teorie tak, že všechna jednotlivá tvrzení jsou ověřitelná, staví Popper metodu deduktivního zkoumání.

s-24 Je-li podle metody indukce správná ta teorie, která zobecňuje zkušenost (jednotlivá experimentální pozorování), pak podle Poppera vědecká teorie musí umožnit predikci, která se může dostat do rozporu s experimenty (zkušeností).

s-25 Právě tato vlastnost každé teorie, být testovatelnou a vyvratitelnou, je definičním znakem tzv. empirických (přírodních) věd.

s-26 Jsou to tedy vědy tvořené hypotézami nebo systémy teorií testovatelných pozorováním a experimenty.

s-27 Tím se liší od metafyzických systémů (za metafyzický systém pokládá Popper i princip kauzality, protože není vyvratitelný - pro každou událost lze najít příčinné vysvětlení).

s-28 Verifikace a falzifikace se tak v Popperově pojetí stávají asymetrické: univerzální tvrzení nelze odvodit z mnoha jednotlivých tvrzení, ale jediným tvrzením lze vyvrátit.

s-29 Je také patrné, že vyvratitelné jsou jen teorie, ne (spolehlivé) experimenty.

s-30 Ty tvoří jakýsi zlatý fond vědy.

s-31 Teorie se tak stávají provizóriemi, dočasnými průvodci lidí přes pohyblivý písek jejich existence.

s-32 Výborně to vystihuje Popper, když píše: "Hrdá stavba vědeckých teorií jakoby se tyčila nad bažinou jako budova na pilotách.

s-33 Piloty jsou zaberaněny shora dolů do bažiny, ne však až do nějaké přirozené nebo předem dané báze [pozn. autora: odborně se takovým pilotám říká plovoucí piloty, na rozdíl od pilot opřených];

s-34 a nepokoušíme-li se zaberanit naše piloty do hlubších vrstev, pak ne proto, že jsme dosáhli pevného podloží.

s-35 Jednoduše skončíme, uspokojuje-li nás, že jsou dostatečně pevné, aby nesly stavbu alespoň pro danou chvíli".

s-36 Každého asi napadne: jak vzniká věda, je-li metoda indukce zavržena?

s-37 Podle Poppera neexistuje logický postup, jak dospět k novým myšlenkám.

s-38 Opírá se o autoritu Einsteinovu (neexistuje logická cesta, jak objasnit vysoce univerzální zákony), o pojmy jako "tvořivá intuice" a "iracionální element" každého objevu.

s-39 Proč však kolem r. 1830 Rus Lobačevskij, Maďar Bolyai a Němec Gauss formulovali téměř současně "neeuklidovskou" geometrii (Störig, 1991, str. 462)?

s-40 Proč Američané a Francouzi téměř současně objevili HIV (Vesmír 71 , 412, 1992)?

s-41 Robert K. Merton z Kolumbovské univerzity v New Yorku došel k závěru, že téměř všechny závažné poznatky se objevují více než jednou, samostatně a často i současně (Gould, 1988, str. 46)...

s-42 Připusťme existenci jisté teorie a nezkoumejme její původ.

s-43 Aby se zjistila její věrohodnost, bude teorie podrobena Popperovu deduktivnímu testování, a může nevyhovět.

s-44 Pak je nutno ji nahradit teorií jinou.

s-45 Ta bude zajisté především dbát na to, aby opravila předchozí teorii v tom singulárním pozorování, v kterém tato teorie neobstála.

s-46 Není to však aplikace principu indukce?

s-47 Ve vědecké praxi se tak cestou zpětné vazby oba principy, indukce a dedukce, vzájemně kombinují.

s-48 Každá nová empirická (podle Popperovy terminologie) teorie chce popsat nějaké nové zkušenosti v rámci jistých fyzikálních (matematických) představ (to je indukce), a to s jistou vývojovou logikou.

s-49 Současně s její formulací se nová teorie testuje (a to je dedukce), např. pro limitní (asymptotické) podmínky vně výchozích zkušeností, atd.

s-50 Andronikašvili názorně popisuje takový proces vzájemného ovlivňování teorie, která je impulsem pro experiment, a experimentu, vynucujícího zlepšení teorie při výzkumu vlastností kapalného hélia.

s-51 Instruktivním je Watsonův popis objevování (vždy jde o objevování, nikdy o objev) dvojité spirály DNA, který má příchuť dokonalé autenticity.

s-52 To jsou pěkné příklady toho, jak se dělá věda.

s-53 Nejdůležitější pro novou myšlenku je patrně odvaha a schopnost vytrhnout se z běžného, zvykového, zkušenostního pohlížení na věci a procesy a podívat se na ně jinak, i za cenu lidského, občanského nebo vědeckého rizika (jak blízko má toto "vytržení" k velkým uměleckým výkonům!)

s-54 Některá silně frekventovaná tvrzení jsou netestovatelná, např. tvrzení "bůh existuje", a patří tedy podle Poppera mezi tvrzení metafyzická.

s-55 Tvrdí-li se, že "bůh řídí lidské osudy", lze toto tvrzení testovat - a tak z metafyziky přejít do empirické vědy - specifikuje-li se jednoznačně obsah slova "řídí", např. tak, že "bůh vede lidi k bohabojnosti" nebo že je "trestá za zlé skutky".

s-56 Starověcí myslitelé tím, že tvrdili, že bozi možná jsou, možná nejsou, ale v každém případě do lidského osudu nezasahují, potvrzovali metafyzický statut náboženství.

s-57 Podobně nelze testovat tvrzení, že pyramidy jsou svědectvím pozemského pobytu mimozemšťanů, apod.

s-58 To vše jsou tvrzení metafyzická, netestovatelná - stejně jako ideologie - a leží tedy mimo oblast empirických věd.

s-59 Vědecké poznání však není pouhým hromaděním informací, ale tvoří z nich informační struktury.

s-60 Pojmy jako testovatelnost a vyvratitelnost předpokládají deterministické systémy.

s-61 Je známo, že i v rámci empirické vědy existují procesy a systémy, které se mohou za jistých podmínek stát singulárními, kdy bifurkují nebo i kolabují.

s-62 Predikovat lze pak jen stav, nikoliv průběh.

s-63 Pokládat svět lidí za výlučnou doménu empirických věd je stejně redukcionistické jako odmítnout empirické vědy proto, že v něčem nemohou nahradit metafyzické systémy.

s-64 Systematicky, ale s větší frekvencí v současnosti, se zveřejňují nevědecká tvrzení, která se tváří jako testovatelná, jejichž testování však buď nebývá objektivní (pokusy prý vyžadují víru zúčastněných a často se prý nedaří ze subjektivních důvodů atp.) nebo se záměrně odmítá a maří, aby se (mimo jiné) zakryly podvrhy.

s-65 Testovatelnost se předstírá, ale neprokazuje.

s-66 Tato tvrzení jsou tedy metafyzická, ve svůj prospěch však hledí využít prestiže empirické vědy tím, že se mimikrují jako vědecká, jako se v průmyslu zneužívá prestižní ochranné známky.

s-67 Názorným příkladem takové manipulace je tzv. vědecký komunismus.

s-68 Převleky metafyziky a ideologie za vědu ovšem nejsou možné bez skálopevné víry, kterou jsou v lidech schopni probudit různí ti obchodníci s deštěm.

s-69 Na potřebě iluzí u mnoha lidí, na jejich touze po tom být přesvědčován, že všechno je jiné a lepší, než se to jeví nepředpojatému rozumu, ostatně parazituje velký byznys a politika.

s-70 Sám Popper flirtuje s metafyzikou, když tvrdí: "Vědecký objev je nemožný bez víry v myšlenky čistě spekulativní povahy... víry, která je zcela nepodložená z hlediska vědy, a je proto, do jisté míry, "metafyzická".

s-71 Studium spojovacích můstků mezi vědou a takovou metafyzikou by jistě zasluhovalo větší pozornost.

s-72 Předchozí příklady se zdají svědčit o tom, že je-li vědecká oblast přesycena informacemi, stačí malý popud, aby v ní vykrystalizoval nový objev.

s-73 K takovému přesycení může docházet zcela zákonitě.

s-74 V každém oboru jsou "módní" témata, která přitahují pozornost každé na svou pověst dbalé univerzity.

s-75 A tak v pozadí objevu se zdá probleskovat racionálno, i když je lze obestřít mystifikacemi.

s-76 Představy o vzniku nových myšlenek asi nejsou silnou stránkou Popperových úvah.

s-77 Z nich snad pramení jeho nedoceňování zpětné vazby mezi teorií a experimentem (zkušeností, pozorováním).

s-78 A z jeho afinity k formálním vědám.

s-79 Věda je příliš živý a složitý organismus na to, aby se její části daly posuzovat mrtvé, bez vzájemné interakce.

s-80 Zjednodušené spekulativní úvahy nebývají pro hodnocení vědeckých systémů plodné.

s-81 Teorie vědy ukazuje, jak zdánlivě odtažitý subjekt může být překvapivě aktuální pro lidskou společnost na konci 20. století.

s-82 LITERATURA

s-83 Andronikašvili E. L.: Vzpomínky na kapalné hélium.

s-84 Mladá fronta, 400 str., 1983.

s-85 Gould S. J.: Pandin palec.

s-86 Mladá fronta, 352 str., 1989.

s-87 Popper K. R.: The logic of scientific discovery.

s-88 Hutchinson, Londýn, 480 str.

s-89 (anglický překlad německého originálu Logik der Forschung, Vídeň, 1935), 1959.

s-90 Störig H. J.: Malé dějiny filozofie.

s-91 Zvon, 512 str., 1991.

dependency tree • text view