PML View

wsj2149.cz

mrp-layerPCEDT/mrp/wsj2149.cz.mrp.gz
a-layerPCEDT/pml/wsj2149.cz.a.gz
m-layerPCEDT/pml/wsj2149.cz.m.gz
t-layerPCEDT/pml/wsj2149.cz.t.gz
w-layerPCEDT/pml/wsj2149.cz.w.gz
treex-layerPCEDT/treex/wsj2149.cz.treex.gz

s-1 Tragikomický monolog idealistického, ne nehrdinského, i když smutně sebeklamného anglického majordoma okolo šedesátky - pokračuje, jako kdyby realistický anglický román o způsobech, jako Británie sama, stále vládla mořím.

s-2 Ve skutečnosti jsou Kazuo Ishigurovy "Trosky dní" (Knopf, 245 stran, 18,95$) jak poctou tradičním anglickým formám, tak jejich dramatickou kritikou.

s-3 Plyne z toho, že Britské impérium bylo založeno na myslích svých poddaných, zvycích a morálce, a že mlčky tvrdí, že její samodestruktivní chyby byly ztělesněny neprůbojným snobstvím, záměrnou slepotou, hraním rolí a hlavně způsobem vyjadřování jejího domácího služebnictva.

s-4 Jak se vypravěč Stevens, samotářský majordomus v Darlington Hall, zdlouhavě zamýšlí nad tak posvátnými výrazy jako "sláva," "důstojnost," "služba," a "oddanost," vidíme, jak nábožný žargon rozvrací duši.

s-5 Stevensovo svědomité spojení veřejné a soukromé sféry - jako jeho milovaného pána - ničí vše, co bylo navrženo k ochraně.

s-6 Taková zbroj rozdrtí vojáka.

s-7 Maska dojme.

s-8 Je rok 1956, rok, kdy Suezská krize vyznačila konec Impéria.

s-9 Když stojí na kopci na začátku šestidenní automobilové expedice z Oxfordshire do Cornwallu, kde bývalý hospodář sídlí, možná jako oběť nešťastného 20letého manželství, možná (doufá s větší vroucností, než kdy přizná) ne neochotný vrátit se k domácí službě, Stevens zkoumá výhled a tím poskytuje autoportrét, krédo a autorovu metaforu pro estetično románu, který čteme:

s-10 "Tuto zem samozřejmě nazýváme Velkou Británií, a mohou se najít tací, kdo věří, že to je poněkud nemravný zvyk.

s-11 Přesto bych si troufnul tvrdit, že vzhled krajiny našeho venkova samý ospravedlní použití tohoto vznešeného adjektiva....

s-12 Je to právě nedostatek zřetelného napětí nebo podívaná, která staví krásu naší země bokem.

s-13 Co je trefné, je poklid té krásy, její smysl pro zdrženlivost.

s-14 Je to jakoby země věděla o své kráse, o své důležitosti, a necítila potřebu to vykřikovat.

s-15 Naproti tomu, druhy pohledů nabízené na takových místech v Africe nebo Americe, i když jistě velmi vzrušující, by, jsem si jist, ohromily objektivního diváka jako podřadné na účet jejich nemístné demonstrativnosti.

s-16 Přemrštěná krajina?

s-17 Nevychovaná hora?

s-18 Ale nechme Stevense pokračovat v jeho bezděčných komických způsobech (jeho úmyslné snahy ve "škádlení" vždy selžou - nejkomičtěji): "Celá tato otázka je velmi podobná otázce, která v naší profesi vyvolala během let mnohé debaty: co je `skvělý' majordomus?"

s-19 Jeho odpověď je někdo "obdařený důstojností v setrvávání na svém názoru."

s-20 Taková důstojnost "musí zásadně spolupracovat s majordomovou schopností neopustit profesionální bytost, kterou obývá."

s-21 On "nebude vytřesen vnějšími událostmi, jakkoli překvapujícími, děsivými nebo znepokojujícími....

s-22 Kontinentálci nedokáží být majordomy, protože jsou jako plemeno neschopni emoční zdrženlivosti, které je schopna pouze Anglická rasa.

s-23 Přes svou rasovou výhodu je bytí skvělým majordomem heroická výzva; jeho spíž není "nepodobná generálově štábu během bitvy."

s-24 Pokud by, například, v průběhu velké společenské události (jako například mezinárodní konference na opravu Versailleského míru v roce 1923) něčí 72letý otec, sám kdysi skvělý majordomus, náhle zemřel, jeden musí dále servírovat portské: "Prosím nemyslete si o mě, že jsem nadmíru neslušný, že bych nevystoupal k otci v jeho zesnulém stavu právě v tuto chvíli.

s-25 Víte, vím, že by si můj otec přál, abych právě teď pokračoval."

s-26 Je to tento druh důstojnosti a sebeovládání, které dovoluje Stevenovi prohlásit: "Jménem všech smutných asociací, kdykoli si dnes ten večer připomenu, shledávám, že si počínám s velkým pocitem triumfu."

s-27 Připomínáme majestátní veřejné slovo používané k popření soukromé vášně a žalu.

s-28 To, že Stevens sám není groteskní nebo odpudivý, ale zábavný a smutný a poučný, je plně autorův triumf.

s-29 Schopnost pana Ishigura vytvořit nejistý vypravěčský hlas, který mu dovoluje probádat tak propletená domácí, kulturní a politická témata je absolutně jasná z jeho předcházejícího románu, "Umělec na nestálém světě," situovaném do poválečného Japonska.

s-30 Nynějším přenesením scény ze země, kterou v pěti letech opustil do Anglie, kde žil po téměř 30 let, vytvořil román ve stylu Henryho Jamese a E. M. Forstera.

s-31 S velkou sebejistotou považuje nejen synovskou oddanost a (naprosto potlačenou) sexuální lásku, ale Britský antisemitismus, netrpělivost panstva k demokracii a podporu Hitlera a morální problematikou loajality: "Ve skutečnosti je prostě nemožné přijmout tak kritický postoj k zaměstnavateli a zároveň poskytovat kvalitní služby....

s-32 `Tento zaměstnavatel ztělesňuje vše, co shledávám ušlechtilým a obdivuhodným.

s-33 Od nynějška se obětuji, abych mu sloužil.

s-34 ' Toto je loajalita inteligentně poskytnutá."

s-35 Nakonec, po setkání s bývalým majordomem, sedí Stevens za soumraku na mořském břehu a myslí na její a jeho zaměstnavatele, a prohlašuje "Důvěřoval jsem.

s-36 Důvěřoval jsem v pánovu moudrost...

s-37 Ani nemohu říci, že jsem dělal své vlastní chyby.

s-38 Doopravdy - jeden se musí sám sebe ptát - jaká v tom je důstojnost?"

s-39 Loajální služebník vykonal celý kruh.

s-40 Co je sláva?

s-41 Co je důstojnost?

s-42 Chápeme, že tak žalostná moudrost musí být retrospektivní: Minervina sova jen rozprostírá za soumraku svá křídla.

s-43 Ale jak "Trosky dní" tak výmluvně s tichou virtuozitou ukazují, taková moudrost může být dojemně ztělesněna uměním.

s-44 Pan Locke vyučuje Angličtinu a komparativní literaturu na Kolumbijské Univerzitě.

dependency tree • text view