PML View

wsj2106.cz

mrp-layerPCEDT/mrp/wsj2106.cz.mrp.gz
a-layerPCEDT/pml/wsj2106.cz.a.gz
m-layerPCEDT/pml/wsj2106.cz.m.gz
t-layerPCEDT/pml/wsj2106.cz.t.gz
w-layerPCEDT/pml/wsj2106.cz.w.gz
treex-layerPCEDT/treex/wsj2106.cz.treex.gz

s-1 Na koncertě Philipa Glasse si ihned povšimnete následujících věcí.

s-2 Přitahuje lidi s legračními účesy (nebo bez účesů - dívka přede mnou s kadeřemi jako hřebíky seděla vedle mladíka, který si ty svoje zase oholil).

s-3 Všichni, kdo tvoří místní čtvrť Levý břeh, přicházejí v hojném počtu černě oděni zároveň s houfem mladých zbohatlíků, kteří chtějí být na špici.

s-4 Lidé na Glassových koncertech mají sklon se opít na mol.

s-5 A jsou-li přesto na konci večera při vědomí, všimnete si ještě něčeho jiného: obecenstvo, které nejprve bylo hudbou pohlceno a zhypnotizováno, uvolní své nastřádané pocity v kolektivní vděčnosti.

s-6 Glass se v současné době, uprostřed čtyřtýdenního turné po 20 městech, které absolvuje jako sólový pianista, vzdal svých syntetizérů, aparatury a spolupracovníků ve prospěch varianty absolvovat turné sám.

s-7 Zasedne ke klavíru a hraje.

s-8 A hraje.

s-9 Buď se to lidem, líbí nebo ne.

s-10 Typickému Glassovu obecenstvu, které se pravděpodobně bude skládat spíše ze studentů hudby než z jejich učitelů, se to líbí.

s-11 Dílo však zní jako kulisa pro vesmírné lodě.

s-12 Philip Glass je císařem a jeho hudba, novými šaty avantgardy.

s-13 Je snadné pochopit jeho úspěch.

s-14 Glass tiše uvádí a vysvětluje své skladby a vypadá a zní přitom spíše jako rozcuchaný básník popisující své dílo než jako klasický pianista, který hraje svůj recitál.

s-15 Klavírní skladby, které byly označeny rozličnými nálepkami jako minimalistické, orientální, opakující se, cyklické, monofonní a hypnotické, jsou zarytě tonální (a proto nepůsobí výhružně), konstantně rytmické (a proto uspávající) a neustále harmonické, ale nemelodické (a proto jak hezké, tak nekonvenční).

s-16 Je to hudba pro lidi, kteří chtějí slyšet něco odlišného, ale nechtějí se s tím nijak zvlášť zatěžovat.

s-17 Pro současnou generaci je to nenáročný poslech.

s-18 Glass převrátil známý modernistický výrok "méně je více".

s-19 U něj je více vždy méně.

s-20 Hudba, která zdaleka není minimalistická, nás s neutuchající vytrvalostí trýzní zdánlivými novotami, které jsou neuměle skryty pod maskou prostoty 4/4 taktu, v paralelních oktávách a harmonických schématech gospelů či ragtimů.

s-21 Ale tato hudba má svůj půvab a Glass vystavěl svůj sólový program na přechodu od jednoduchého k poměrně složitému.

s-22 "Úvod" (1981) z alba Glassworks uvede posluchače do glassovské techniky: Glass nezabíhá příliš daleko od středu klaviatury a pracuje ve dvou oktávách obklopujících základní C, a jeho prsty jen zřídka opouštějí klávesy.

s-23 Existuje zde rozeznatelný hudební styl, ale ne nějaký zvláštní styl přednesu.

s-24 Hudba není nijak zvlášť klavírní; vskutku je těžké představit si, že by byla přednesena špatně.

s-25 Umělec se nestřetává s žádnými bravurami, žádnými arpeggiy ani žádnými delikátními problémy s prstokladem.

s-26 Můžeme si myslet, že slyšíme vnitřní hlasy, ale zdá se, že všechny říkají totéž.

s-27 Glass se pouští do svého recitálu skladbou "Planetární zprávy", což je hudba určená k doprovodu četby ze sbírky básní Allana Ginsberga "Wichita Vortex Sutra".

s-28 Jeho ruce jsou nyní na klaviatuře posazeny dále od sebe.

s-29 Dominantní septakordy vám dávají pocit, jako by se chystal přejít do (velmi pomalé) improvizační figury.

s-30 Akordy se mění, jsou však málo propracované, ačkoliv se jeho prsty začínají toulat po větším počtu kláves.

s-31 Kontrasty se vrší předvídatelným způsobem: nejdřív je hudba hlasitá, pak se ztiší, pak (si uvědomíte, že) opět zesiluje.

s-32 "Koleno číslo čtyři", mezihra z alba "Einstein na pláži", je sice jako toccata, ovšem moc se nepohnula od prazákladu partu levé ruky "Tří slepých myší".

s-33 Když se Glass rozhodne, že bude hrát opravdu zajímavě, překříží ruce a zahraje pravou rukou souznějící basovou notu.

s-34 Předvádí to alespoň ve třech svých sólových skladbách.

s-35 Mohli bychom to nazvat leitmotivem nebo virtuózním počinem.

s-36 Ve skladbě "Bláznivý shon", která vznikla ze závazku napsat skladbu neurčité délky (Glass šarmantně a výmluvně přiznává, že to "pro mě nebyl problém"), se část A několikrát prostřídá s částí B a poté skladba bez jakéhokoli uzavření končí.

s-37 Typické Glassovo dílo je nejen s otevřeným koncem, je také často mnohoznačné, pokud jde o kontext(y).

s-38 "Bláznivý shon" vešel v život jako doprovod prvního Dalajlámova veřejného projevu ve Spojených státech, když jej Glass hrál na varhany v newyorské katedrále sv. Jana Božského.

s-39 Později byl proveden na stanici Radio Bremen v Německu a pak si jej vybrala Lucinda Childs pro jeden ze svých tanečních kusů.

s-40 Vtip je v tom, že jakákoli skladba může být použita jako hudební doprovod k prakticky čemukoli.

s-41 Večer skončil Glassovou "Metamorfózou", která je dalším mnohoznačným dílem.

s-42 Části 1, 2 a 5 pocházejí ze soundtracku k uznávanému filmu Errola Morrise "Tenká modrá čára" a zbývající dvě části z příležitostné hudby k dvěma různým jevištním stejnojmenným zpracováním téhož Kafkova příběhu.

s-43 Je-li hudba takto použita jako doprovod, je také odpovídajícím způsobem tajuplná, jako třeba když hudební fráze sestávající ze dvou not, sestupné malé tercie, doprovází zdánlivě nekonečný sled zpráv, rozhovorů a výpovědí svědků v Morrisově filmu.

s-44 V sólovém podání však hudba postrádá možnost souznění, které jí poskytuje kontext z jiného média.

s-45 Obdivovatelé Philipa Glasse mohou souhlasit s dojmem kritika Richarda Kostelanetze, že album "Hudba v dvanácti částech" z roku 1974 je stejně encyklopedické a významné jako "Dobře temperovaný klavír."

s-46 Ale toto přirovnání, přestože jasně naráží na to, že oba skladatelé rozvíjejí variace na určitá témata, přehlíží hluboce klaustrofobickou povahu Glassovy hudby.

s-47 Jeho údajně strohý minimalismus překrývá slohovou nabubřelost, která člověka vede k tomu, aby prahnul po strohosti Stravinského neoklasicismu, po v pravém slova smyslu radikálním minimalismu Bergově a Webernově a po tom, co se ve zpětném pohledu dokonce v Mahlerovi jeví jako stručnost.

s-48 Pan Spiegelman je profesorem angličtiny na Jižní metodistické univerzitě a vydavatelem Jihozápadních rozhledů.

dependency tree • text view