PML View

wsj0112.cz

mrp-layerPCEDT/mrp/wsj0112.cz.mrp.gz
a-layerPCEDT/pml/wsj0112.cz.a.gz
m-layerPCEDT/pml/wsj0112.cz.m.gz
t-layerPCEDT/pml/wsj0112.cz.t.gz
w-layerPCEDT/pml/wsj0112.cz.w.gz
treex-layerPCEDT/treex/wsj0112.cz.treex.gz

s-1 Kongres se během Reaganovy vlády naučil, že může výkonnou moc zastrašit neustálým opakováním těchto sedmi slov: "Za předpokladu, že žádné prostředky nebudou vynaloženy..."

s-2 Tato věta se nachází v řadě návrhů zákonů o dotacích, které nyní procházejí kongresem.

s-3 Poukazuje na snahu kongresu pod záminkou spravování peněženky veřejnosti upírat prezidentovi finance nezbytné na vykonávání některých jeho povinností a privilegií uvedených ve druhém článku ústavy.

s-4 Takovéto jednání kongresu pramení z interpretace klauzule o dotacích, která je mylná a protiústavní.

s-5 V klauzuli o dotacích se uvádí: "Ze státní pokladny nesmějí být vybrány žádné peníze s výjimkou zákonem vyhrazených částek..."

s-6 Převládající interpretace této klauzule na Capitol Hill je, že Kongresu dává všudypřítomné právo vetovat jakoukoli možnou prezidentovu činnost, protože má možnost odmítnout její financování.

s-7 Tato interpretace byla oficiálně uvedena kongresem v roce 1987 ve zprávě o Iránu.

s-8 Jak totiž soudí zastánci větší moci kongresu, široce vykládaná "moc peněženky" oslabí prezidentskou moc a spolkne princip rozdělení moci.

s-9 Nepodporují ji ani text ani dějiny ústavy.

s-10 Tvůrci na ústavodárném shromáždění v roce 1787 podle Madisonových poznámek neprodiskutovávali klauzuli o dotacích.

s-11 Při jejich jednání bylo hlavní, aby zajistili účetní zodpovědnost.

s-12 Tvůrci se navíc domnívali, že národ potřebuje jednotnou výkonnou moc, která bude nezávislá a bude mít prostředky, aby realizovala to, co konfederační kongres na základě Konfederačních článků zvládal nepříliš dobře.

s-13 Tento záměr byl nebyl naplňován, pokud by klauzule o dotacích (technicky se jedná o omezení zákonodárné moci) byla vysvětlována tak, že kongres bude mít prezidenta na krátkém vodítku, což by znamenalo, že by výkonná moc sestávala z prezidenta a každého člena kongresu.

s-14 Když návrh dotací pro výkonnou moc prezidenta na fiskální rok 1990 dorazil k poradnímu sboru, který nyní jedná, obsahoval několik neuvěřitelných pokusů kongresu o přepsání ústavy pod záminkou, že chrání peníze veřejnosti.

s-15 V příštích týdnech se prezident Bush musí rozhodnout, zda bude vetovat návrh zákona obsahující dané klauzule - případně zda je podepíše, aby se staly zákonem, ovšem s prohlášením, že zasahují do výkonné moci, čímž porušují druhý článek, tudíž jsou neplatné a existují jen samostatně.

s-16 Zákonodárné pokusy z roku 1990 týkající se dotací zkoušely připravit prezidenta o jeho moc realizovat určitá setkání, jak mu umožňuje druhý článek.

s-17 Druhý článek totiž ukládá prezidentovi povinnost nominovat "a na doporučení a se souhlasem senátu" jmenovat velvyslance, soudce a další úředníky Spojených států.

s-18 Rovněž zplnomocňuje prezidenta, aby odvolal jmenování, a to bez souhlasu senátu: "V době, kdy senát nezasedá, může prezident sám používat svého jmenovacího práva s tou výhradou, že jeho opatření pozbývají platnosti, nebudou-li na příštím zasedání senátu schválena."

s-19 Jenže odstavec 605 dodatku zákona o dotacích nařizuje výkonné moci: "Žádný díl částky vyhrazené na stávající fiskální rok obsažený v tomto či jiném zákonu nesmí být vyplacen žádné osobě za účelem obsazení jakékoli pozice, na niž byl daný jedinec jmenován poté, co senát hlasoval proti jmenování daného jedince."

s-20 A tak jedna krátká pasáž v dodatku k zákonu o dotacích ruší prezidentovo právo, aby podle druhého článku jmenoval jedince na nové pozice, když senát nezasedá.

s-21 Odstavec dále svaluje neústavní podmínky na prezidentovu schopnost jmenovat kandidáty podle vlastního výběru.

s-22 Jazyk dodatku zákona o dotacích naznačuje, že jmenování odmítnutého kandidáta na jakoukoli pozici způsobí, že prezidentovi budou odepřeny dotace, aby mohla být danému jedinci vyplácena mzda.

s-23 Prezident by se tomuto omezení patrně nevyhnul tak, že by volil jedince ochotné pracovat bez mzdy, jelikož Zákon na ochranu proti deficitu zakazuje dobrovolnou službu vládě.

s-24 Návrh zákona o dotacích z roku 1990 rovněž obsahuje řadu "škobrtavých" opatření, která porušují doporučující klauzuli ve druhém článku ústavy.

s-25 Škobrtavá opatření, jež lze nazvat i "slepé zákony", brání výkonné moci v tom, aby byť jen zvážila určité politické možnosti, o jejich doporučení kongresu ani nemluvě.

s-26 Takové zákony porušují opatření druhého článku, na jehož základě má prezident činit doporučení kongresu, ale který prezidentovi zároveň dává právo zvolil si podle vlastního uvážení předmět těchto doporučení.

s-27 Tyto zákony v typických případech zamezují tomu, aby zástupci výkonné moci zjišťovali, zda určité federální programy dávají z ekonomického hlediska smysl, či aby navrhovali ekonomicky výhodnější alternativy k navrženým postupům.

s-28 Patrně nejproslulejší příklad je podmínka pro výkonnou moc uvedená v zákonu o dotacích, která zakazuje prezidentovu Úřadu pro správu a rozpočet, aby z ekonomického hlediska prošetřoval objednávky v zemědělské sféře.

s-29 Na tom, že kongres zakazuje zástupcům výkonné moci, aby jen zkoumali, zda jsou veřejné fondy promrhávány ve prospěch toho či onoho protěžovaného programu, je již v samotné podstatě něco podezřelého.

s-30 Možná ani jedna z neústavních podmínek uvedených v návrzích zákonů o dotacích na fiskální rok 1990 nedokládá pokus kongresu zmocnit se výkonné pravomoci lépe než oddíl 609 zákona o výkonné moci: "Žádná dotace, která je k dispozici v souladu s nařízeními tohoto zákona, nesmí být použita za účelem realizování, uplatňování či uvedení v platnost jakýchkoli směrnic, jež byly odmítnuty na základě rozhodnutí o nesouhlasu, který byl řádně přijat v souladu s příslušným zákonem Spojených států."

s-31 Toto nařízení obnáší zákonodárné veto realizace zákona ze strany prezidenta, protože o usnesení jedné sněmovny by mohlo být uvedeno, že bylo "právoplatně" přijato", byť by nevyžadovalo ani dvoukomorové rozhodnutí v kongresu ani jeho předložení prezidentovi, aby je podepsal, či vetoval.

s-32 Rozhodnutí nejvyššího soudu v procesu INS versus Chadha znamená, že zákonodárná veta jsou protiústavní.

s-33 Prezident Bush by měl vetovat zásahy do dotací, které vycházejí z uvedených protiústavních podmínek znemožňujících mu, aby vykonával své povinnosti a realizoval svá privilegia.

s-34 Pokud to prezident během prvního roku ve funkci nezvládne, umožní kongresu, aby po zbytek jeho prezidentství přepisoval druhý článek ústavy a šel si tak za svými cíli.

s-35 To, co se v Bushově administrativě stane zvykem, bude pro budoucí prezidenty, včetně demokratických, velmi těžké změnit.

s-36 Prezident Reagan se poučil.

s-37 Bývalý mluvčí Jim Wright v roce 1987 v Moskvě s Michailem Gorbačovem projednával kontrolu zbraní a poté se na základě klauzule o dotacích pokusil přimět prezidenta k tomu, aby se Sověty jednal tak, jako by senát ratifikoval SALT II.

s-38 Je-li veto neproveditelné, protože by část výkonné moci zůstala bez dotací, může prezident podepsat návrh zákona o dotacích, takže ho promění v zákon, a doplnit ho o excizi, v níž uvede, že klauzule omezuje jeho práva podle druhého článku a je tedy protiústavní a samostatně stojící.

s-39 Ústava prezidentovi takovou výsadu výslovně neuděluje.

s-40 Jeho povinností však je neporušovat ústavu.

s-41 Otázka je, zda jeho jediný prostředek je veto.

s-42 Excize klauzulí o dotacích, které porušují jeho pravomoci a výsady na základě druhého článku se totiž od běžného veta liší.

s-43 V kontextu kontroly federálních výdajů je veto jedné položky návrhu zákona o dotacích vymezeno jako možnost, aby prezident vydělil ústavní nařízení v zákonu o dotacích, které nejsou v pořádku už jen proto, že se dostávají do sporu s cíly jeho jednání.

s-44 Excize protiústavních nařízení v návrhu zákona o dotacích by představovala moc s mnohem omezenější uplatnitelností.

s-45 Někdo by možná mohl tvrdit, že právo vykonat excizi za účelem zabránění vzniku protiústavních podmínek v legislativě, které porušují rozdělení moci, z prezidentova hlediska vůbec neznamená uplatnění veta na jednu položku návrhu zákona o dotacích.

s-46 Pokud prezident uplatní právo excize na protiústavní podmínky v návrhu zákona o dotacích ve fiskálním roce 1990, krok zpět ale nenastane.

s-47 Pokud kongres nic neudělá, prezident Bush vyhraje.

s-48 Pokud kongres jejich rozepři předloží nejvyššímu soudu (za předpokladu, že se mu podaří zahájit proces), prezident Bush by mohl vyhrát.

s-49 V takovém případě by soud mohl vyslovit názor, který by obhájil jeho právo vykonávat prezidentovy povinnosti a požívat privilegia, o nichž tvůrci uváděli, že by měla příslušet výkonné moci.

s-50 Kdyby prezident Bush soud prohrál, mohlo by to být zklamání stejně jako Morrison versus Olson pro Reaganovu administrativu.

s-51 Jenže prezidentství by na tom nebylo o nic hůř než teď.

s-52 Voliči by naopak obdrželi cennou lekci občanské výchovy o tom, jak rozdělení moci funguje v praxi.

s-53 Kongres nyní po Reaganově administrativě předpokládá, že Bílý dům při řešení návrhů zákona o dotacích přistoupí k protiústavním nařízením.

s-54 Prezident Bush by měl zjednat pořádek.

s-55 Když to neudělá, pomůže zhmotnit ve 48. Listu federalistů Madisonem sepsané obavy z legislativy, která "ve všech směrech rozšiřuje své pole působnosti a strhuje všechny druhy moci do svého dravého víru".

s-56 Pan Sidak pracoval jako právník v Reaganově vládě.

s-57 Jeho podrobnější analýza výkonné moci a klauzule o dotacích by měla být v letošním roce publikována v Duke Law Journal.

dependency tree • text view