ep_107.07

ep_107.07

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Jilemnice je hezké horské městečko . Na téhleté fotce je ulička , která je v Jilemnici a které říkají Zvědavá ulička . Zvědavá ulička proto , že tehdy si tam lidi domy stavěli tak , aby vždycky měli jedno okýnko do uličky , aby viděli , kdo po uličce jde . Jak vidíte , jsou to samé roubené chaloupky . Proto to dostalo takové jméno , že je to Zvědavá ulička . Je tam manželka s kamarádkou , je to kamarádka z Jilemnice co byla taky na snímku v zimě na Ďábličáku . Je to dokumentární fotografie Jilemnice . Jilemnici máme pořád hrozně rádi . Je to místo , kde jsme se s manželkou seznámili , kde se narodila , a tak nám Jilemnice přirostla k srdci . Jak často jezdíte do Jilemnice ? Teď už ne tak často , jezdíme tam někdy k bratrovi . Teďka jsme už auto prodali , už se na ruch na silnicích necítím , ale dokud jsme měli auto , tak jsme tam jezdívali dost často . Z Prahy do Jilemnice to byla otázka necelých dvou hodin , takže jsme si tam občas zajeli . I naše vnoučata tam prožívala hezké zimy . Vždycky na náměstí v Jilemnici postavili obrovského Krakonoše , byl to krásný Krakonoš ze sněhu . Byl tam každý rok , taky byl vždycky na řadě fotografií jako propagační obrázek Jilemnice . Máte tam ještě nějaké příbuzné ? V Jilemnici bydlí bratr manželky se svojí dcerkou , ta byla právě teďka u nás se svým chlapcem . Pracuje tam jako lékárnice . Jak je Jilemnice velká ? Jak je velká ? Jilemnice je menší horské městečko , mám dojem , že má tak kolem 25 000 obyvatel . Je i poměrně dost kulturní , mají tam svoje programy . Tehdy , když jsem tam studoval , jsem hrál jako ochotník v ochotnickém spolku Kollár . Tak jsme tam jezdili . Dokonce jsme měli svoji divadelní skupinku i ve škole , se kterou jsme jezdili po vesnicích kolem , šířili jsme v Podkrkonoší kulturu . Co jste hráli za představení ? Co jsme hráli představení vám řeknu , byla to hrozná legrace . Byla to hra , která se jmenovala Výstřely v Dlouhé ulici , od polské autorky Anny Świrszczyńské . Byl to příběh z války , kde byli Němci , padouši , udavači a hrdinka se jmenovala Lola . Obsah nemůžu říkat , ale celá hra končila tím , že se tam potom objevil udavač , který Lolu vydíral s gestapem a chtěl ji zatknout . Stála s revolverem proti dveřím a za dveřmi se ozývalo " aufmachen " , " offen " , byli tam Němci . Stála s revolverem , mířila a říkala : " Ve jménu otce a syna . " Ale skončilo to a spadla opona . Lidi na vesnicích zůstali sedět a čekali , co se bude dít dál . Museli jsme to přes vědomí autorky dodělat , že tam gestapáci vlezli , ona je zastřelila , oni zastřelili ji . Byly tam mrtvoly a lidi šli spokojeně domů . To byla moje zkušenost z mého divadelního působení v Jilemnici . Podíváme se dál . Co je na téhle fotce ? V Praze byl jednou mezinárodní festival hudby různých národů . Už ani nevím , jaké byly tohleto národy . Pochodovali a byli všichni oblečení ve zvláštních maskách , bylo to nádherné . Bylo to pro Prahu něco nevobvyklého , tak jsme se byli na to dívat a dělal jsem fotografie . Už nevím , který stát měl tadyhletu hudbu . Nakonec to ale končilo tak , že se všecky hudby sešly na Staroměstském náměstí a tam všechny najednou hrály Škoda lásky . Bylo to hrozně hezké , když všecky hudby všech národů hrály Škoda lásky a lidi k tomu Vejvodovu polku i zpívali . Jak dlouho přehlídka trvala ? Přehlídka a pochodování byly možná dvě hodiny , šlo to hodně dlouho . Potom bylo zakončení na Staroměstském náměstí .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View