Dluhy
naší
vědy
III
1)
:
tenisová
enigma
JAN
ZRYNTOVA
Je
až
s
podivem,
že
naše
věda
ponechávala
tak
dlouho
stranou
svých
zájmů
vysvětlení
neúměrně
vysokého
počtu
našich
tenistů
a
tenistek
ve
světové
špičce.
Tento
článek
shrnuje
předběžné
výsledky
práce
mezioborového
týmu,
který
se
touto
otázkou
zabýval
v
letech
1991-92.
Ve
východiskové
studii
byly
posouzeny
všechny
fyzikální,
ergometrické,
sociohistorické,
genetické,
geopolitické
a
populační
faktory,
které
by
mohly
v
plausibilním
kontextu
přispět
k
odpovědi
na
otázku:
"Proč
u
nás
právě
tenis?"
Při
hledání
možných
historických
predispozic
jsme
postupovali
pomocí
hypotézy
podobnosti.
Po
analýze
fyziky
tenisové
rakety,
ergometrických
a
dynamických
studiích
byly
vytypovány
středověké
činnosti
mající
vztah
k
tenisu.
Studiem
soudobých
pramenů
bylo
paralelně
ověřováno,
zda
právě
tyto
činnosti
byly
našimi
předky
provozovány
natolik
úspěšně,
aby
to
např.
stálo
za
zmínku
soudobému
zpravodaji,
přednostně
nezaujatému
cizinci.
Již
první
výsledky
ukázaly,
že
objektivně
hodnotitelné
sporty
mají
kořeny
v
bojových
činnostech.
Počítačová
databáze
zbraní,
kterou
jsme
sestavili
,
a
ji
odpovídající
sbírka
následně
testovaných
předmětů
zahrnovala
768
položek,
od
arkebuz
až
po
žehnáčky
(krajovou
varietu
husitského
kropáče,
vyznačenou
posunutím
těžiště
o
1/7
délky
rukověti
směrem
k
ježkovi)
a
žžahačskou
armaturu.
Tyto
výzkumy
ukázaly,
že
největší
počet
signifikantních
shods
tenisem
vykazuje
boj
jednoruční
válečnou
sekerou.
Praktické
zkoušky
byly
prováděny
jednak
v
lehkých
oděvech,
jednak
v
plné
zbroji
pro
pěší
klání
(Fussturnierpanzer).
Později
jmenované
testy
byly
komplikovány
skutečností,
že
díky
značnému
zvýšení
tělesných
rozměrů
populace
v
porovnání
s
našimi
předky
-
nebyl
nikdo
z
výzkumného
týmu
schopen
dobovou
zbroj
obléci.
Proto
jsme
využili
ochotně
spolupracujících
žáků
tenisové
třídy
jednoho
pražského
gymnazia,
Růženky
L.
a
Vojtěcha
M.
Studium
dobových
archívních
materiálů
ukázalo,
že
jednoruční
válečná
sekera
skutečně
patřila
mezi
nejoblíbenější
zbraně
našich
předků.
Při
podobném
studiu
si
toho
všiml
již
H.
Sienkiewicz,
který
ústy
jednoho
ze
svých
hrdinů
(Křižáci)
při
výčtu
předností
rytířů
jednotlivých
křesťanských
národů
říká:
"...
Češi
strašně
sekají
sekerami..."
(V
jednom
z
našich
starších
lidových
vydání
tohoto
díla
je
tato
charakteristika
nahrazena
takto:
"
Češi
jsou
nejlepší
na
sekery...")
2)
Když
byly
chladné
zbraně
zatlačeny
do
pozadí
zbraněmi
palnými,
objevuje
se
v
našem
prostoru
český
sekerník,
faktotum
rozprostřeného
zpracovatelského
průmyslu
XVII.-XIX.
století
u
nás.
Nepochopení
významu
bojovníka
se
sekerou
cizinci
a
jeho
podvědomé
přijímání
našimi
předky
je
např.
pěkně
ilustrováno
následujícím
srovnáním.
Žádný
z
obrů
vztyčených
cizákem
-
Habsburkem
před
Matyášovou
branou
Hradu
není
vyzbrojen
válečnou
sekerou
(0
%
!).
Naproti
tomu
jeden
ze
dvou
světlonošů
umístěných
u
paty
schodiště
investiční
banky
postavené
národně
orientovanou
buržoazií
v
letech
1894-96
válečnou
sekeru
má
(50
%
!).
Nakolik
se
motiv
sekery
a
mimořádné
schopnosti
pro
práci
s
ní
u
nás
-
kromě
tenisu
-
odrážely
v
dobách
nedávno
minulých
ve
způsobech
styku
mezi
občany
leží
mimo
dosah
této
práce.
Rovněž
jsme
se
rozhodli
neposuzovat
možná
spojení
s
románem
L.
Vaculíka
"Sekyra".
Poděkování
Tenisové
literatury
je
u
nás
kritický
nedostatek,
pouze
v
nevýznamném
stupni
zmírněný
nedávnými
dary
našim
knihovnám
ze
zahraničí.
Při
nácviku
boje
se
sekerou
nám
velmi
pomohli
členové
skupiny
historického
šermu
"Tulichy
vulgo
zrazichy"
Štylfríd
a
Mojslav,
kteří
si
přejí
být
uvedeni
pouze
křestními
jmény.
Kasteláni,
kteří
nám
z
hradních
sbírek
zapůjčili
k
pokusům
některé
dobové
zbraně
a
součástky
výstroje
a
laskavě
přehlédli
nevratné
následky
opožděně
ukončených
testů,
si
nepřejí
být
jmenováni
vůbec.
Za
cenné
připomínky
k
rukopisu
děkujeme
RNDr.
V.
Pyšweytzovi,
DrSc.,
našemu
přednímu
odborníkovi
na
žábronožky
(Anostraca).
Jan
Zryntova
nám
o
sobě
odmítl
podat
jakoukoli
informaci.
O
J.
Z.
Neví
nic
ani
jeho
nejbližší
stálý
spolupracovník
RNDr.
František
Smutný,
CSc.
(*1939),
který
vystudoval
matematicko-fyzikální
fakultu
Karlovy
univerzity
v
Praze
a
pracuje
ve
Fyzikálním
ústavu
AV
ČR
v
Praze,
kde
se
zabývá
makroskopickými
vlastnostmi
dielektrik
se
strukturními
fázovými
přechody.
1)
Díla
I
a
II
této
řady
nebyla
a
nemohou
být
publikována
z
důvodů,
jejichž
vysvětlení
značně
přesahuje
povolený
rozsah
tohoto
článku.
2)
Nestudovali
jsme
immplikace
další
příbuzné
zmínky
téhož
autora.
Při
popise
útoku
horalů
z
polsko.slovenského
pomezí
na
švédský
oddíl
(Potopa)
zaznívá
povel:
"S
čakany
na
ty
psí
syny!"
Otázku,
zda
by
se
vztah
k
této
zbrani
mohl
projevit
výjimečnými
výsledky
v
dosud
nezavedeném
sportu
(např.
ping-pong
provozovaný
bez
míčku,
pálkami
s
dlouhou
násadou)
tato
práce
neřeší.