Hypertrofie
samce
STANISLAV
KOMÁREK
F.
Capra
a
další
autoři
se
zamýšlejí
nad
výrazným
"přebujením"
a
nadhodnocením
mužských
forem
chování
a
uvažování
v
prostředí
industriální
civilizace.
Patří
k
nim
zejména
zvýšená
agresivita
a
obhajoba
teritorií,
soutěživost,
zřetel
na
výkon
a
přednostní
provozování
tzv.
kumulativních
činností
na
rozdíl
od
"ženských"
činností
cyklických,
nezanechávajících
trvalé
stopy
(vaření,
úklid).
Zcela
neoddělitelným
průvodním
jevem
zvýšené
agresivity
je
snížení
tolerance
pro
přítomnost
jiných
v
bezprostředním
okolí,
tedy
osamělost.
Ne
nadarmo
se
proto
tento
modus
existence
odvozuje
od
slovního
kořene
pro
samotu
a
slovanský
termín
pro
dospělé
jedince
mužského
pokolení
u
vyšších
zvířat
-
samec;
srbochorvatské
"samac"
označuje
i
osaměle
žijícího
člověka,
zhruba
ekvivalent
anglického
"single".
Zajímavější
a
komplikovanější
otázkou
než
konstatování
tohoto
stavu
věcí,
který
v
sociologických
statistikách
vyspělých
zemí
zvolna
nabývá
hrozivých
podob,
je
otázka,
proč
k
tomuto
posunu,
při
němž
všichni
příslušníci
populace
napodobují
adultní
maskulinní
chování,
vlastně
dochází.
Tyto
touhy
a
tendence
se
vznášejí
jako
mrak
nad
společností,
kde
vlastně
žádná
"ekologická
nika"
plné
prožití
funkce
"vedoucího
samce",
tak
jak
ho
zná
etologie
primátů,
neumožňuje.
Ještě
před
dvěma
stoletími
byl
každý
sedlák
či
chalupník
na
svém
gruntě
či
řemeslnický
mistr
ve
svém
veřtatu
neomezeným
pánem
se
zhruba
tím
vzorcem
chování,
jaký
odpovídá
typickému
primátnímu
vůdci.
Industriální
společnost
pak
tuto
automonii
podvázala
a
propojila
dříve
atomizovanou
společnost
v
jediný
celek
složený
prakticky
jen
z
podřízených.
Jako
tradičně
typicky
mužské
society
lze
jmenovat
jednak
armádu,
jednak
tzv.
"ekleziomorfní
struktury"
(tj.
mající
charakter
církví)
spravující
nějakou
myšlenku,
nějaké
paradigma
(blíže
viz
autorův
článek
"Ekleziomorfní
struktury
v
přírodních
vědách
v
Scientia
&
Philosophia
2:78-79).
Armáda
svou
strukturou
agresivitu
netlumí,
pouze
přenáší
z
vyšších
na
nižší
a
z
těch
na
nepřítele
či
nepřátelské
civilní
obyvatelstvo.
Proto
se
také
v
dlouhých
periodách
míru,
kdy
boj
a
drancování
nepřicházejí
v
úvahu,
prestiž
armády
ztrácí
a
ta
se
stává
zdrojem
utrpení
pro
vlastní
příslušníky,
zejména
nižšího
rangu,
místo
aby
jím
byla
pro
nepřítele,
vojenského
i
civilního.
Ekleziomorfní
struktury
se
naopak
výběrem
a
výchovou
vhodných
jedinců
snaží
agresivitu
pokud
možno
tlumit,
aby
se
stala
zdrojem
jistého
trvalého
napětí,
kanalizovatelného
v
různé
tvůrčí
či
správní
činnosti,
nikoli
ale
do
náhlého
ničivého
výbuchu.
Protože
v
moderní
industriální
společnosti
(alespoň
zatím)
převládá
téměř
všeobjímající
rozrůstání
a
zřetězování
ekleziomorfních
struktur
a
jejich
analogií
a
typicky
mužské
vzroce
chování
jsou
vytlačeny
z
reálného
světa
tak
nanejvýš
do
filmových
seriálů
(bojující
armáda
jako
jejich
pokleslá
realizace
je
záležitostí
příliš
riskantní),
vznáší
se
nezrealizovaná
část
těchto
etologických
úkonů
nad
celou
společností
jako
hustá
mlha
a
vede
celou
společnost
k
jejich
napodobování.
Rozšiřování
maskulinní
soutěživosti
a
agresivity
zase
účinně
podporuje
technický
rozvoj
a
celý
cyklus
se
uzavírá,
aby
vyrazil
do
další
otočky
evoluční
spirály.
Skončí
celá
záležitost
všeobecnou
nivelizací,
kdy
pouze
pohled
do
matriky
poučí,
who
is
who?
Pravděpodobnější
se
bohužel
zdá
druhá
alternativa,
která
se
v
malém
začíná
materializovat
na
evropských
bojištích
dnešních
dnů
-
kdy
maskulinita
znovuožívá
ve
své
nejobskurnější
formě
přímé
agrese
a
její
další
aspekty,
jako
zodpovědnost
a
ochrana
slabších,
se
vytrácejí
kdesi
v
hloubi
dějinné
mašinérie.
Pozn.
redakce:
Je
ale
divné,
že
název
samice
je
odvozen
od
slova
samec.