Vymítání
Laplaceova
démona
PETR
KŮRKA
Démon
s
dvousetletou
praxí
ve
vědeckých
ústavech
hledá
vhodné
uplatnění.
Laplaceův
démon
to
má
čím
dál
tím
těžší.
Při
své
všeinformovanosti
je
brán
za
slovo
a
požaduje
se
od
něj
nejen
předpovídání
planetárních
pohybů,
ale
i
předvídání
pohybů
hrací
kostky,
Turingova
stroje
nebo
atmosféry.
Přitom
již
jeho
role
poradce
hazardních
hráčů
na
něj
klade
značné
nároky.
Nestačí,
aby
jeho
informovanost
byla
nesmírná,
musí
být
přímo
nekonečná,
tj.
nekonečně
přesná.
Jako
poradce
programátorů
musí
být
navíc
nadán
nekonečnou
umělou
inteligencí
a
schopností
s
přehledem
zvládat
algoritmicky
neřešitelné
úlohy.
V
biologii
se
o
jeho
uplatnění
vede
dlouhý
spor.
Nejlépe
se
mu
daří
v
laboratořích
preformistů,
je
ovšem
vybaven
mikroskopem
s
nekonečnou
rozlišovací
schopností,
aby
rozeznal
všechny
úrovně
do
sebe
vložených
zárodečných
buněk.
V
moderní
době
se
však
stále
více
specializuje
na
věštění
z
nukleových
kyselin.
S
darwinistickou
biologií
má
určité
problémy
podobně
jako
s
hazardními
hráči.
Absolutní
náhoda
není
jeho
obor.
Vůbec
se
necítí
dobře
v
prigoginovské
nerovnovážné
termodynamice.
Přechod
přes
bifurkační
body
mu
působí
nevýslovné
utrpení.
Zcela
se
míjí
s
portmannovskou
biologií,
které
příliš
nerozumí.
Dichotomie
mezi
nutností
a
náhodou
vystupuje
v
posledních
letech
do
popředí
v
souvislosti
s
chaotickou
dynamikou.
Prototypem
determinismu
je
v
matematice
deterministický
dynamický
systém,
ve
fyzice
newtonovská
mechanika
nebo
i
rovnovážná
termodynamika.
Úspěch
těchto
fyzikálních
teorií
vedl
k
jejich
ztotožnění
se
skutečností,
a
to
i
v
takových
detailech,
jako
je
struktura
reálných
čísel.
Proto
se
dlouho
považovalo
za
samozřejmé,
že
stav
systému
hmotných
bodů
je
určen
jejich
pozicemi
a
rychlostmi
a
že
tato
data
jsou
reálná
čísla
se
všemi
desetinnými
místy,
přesto
že
to
představuje
nekonečné
množství
informace.
Tento
paradox
se
objevil
až
s
chaotickou
dynamikou,
ve
které
právě
vzdálená
desetinná
místa
vystupují
na
povrch.
Prototypem
náhodnosti
je
v
matematice
stochastický
proces,
ve
fyzice
hrací
kostka
nebo
kvantová
mechanika
s
absolutně
náhodnými
událostmi,
nevysvětlitelnými
žádnými
skrytými
proměnnými.
Svět
založený
na
náhodě
sice
není
určen
dopředu,
děje
se
ale
stále
stejným
způsobem
-
podle
určitého
pravděpodobnostního
scénáře.
Chaotická
dynamika
ovšem
ukazuje,
že
stochastické
systémy
lze
ekvivalentně
popsat
deterministickými
systémy,
a
to
systémy
poměrně
jednoduchými,
i
když
tato
jednoduchost
nemusí
být
na
první
pohled
patrna.
Zdá
se,
že
mezi
náhodou
a
nutností
není
zase
až
tak
zásadní
rozdíl.
Je
pozoruhodné,
že
nový
podnět
k
překonání
dichotomie
mezi
náhodou
a
nutností
přichází
z
teoretické
biologie.
Objevuje
se
pohled
na
život
jako
na
dynamický
děj
na
rozhraní
mezi
nehybností
a
chaosem.
Teprve
zde
nalézáme
dynamické
systémy
se
vskutku
netriviálním
chováním.
Mimo
jiné
proto,
že
v
nich
lze
použít
libovolný
algoritmus.
Otevírající
se
oblast
na
rozhraní
mezi
nehybností
a
chaosem
umožňuje
pochopit
svět
jako
smysluplný
text,
a
tím
překonat
dichotomii
mezi
náhodou
a
nutností.
Vždyť
texty
jsou
dynamické
děje
par
excellence.
Jejich
deterministické
nebo
stochastické
popisy
jsou
sice
možné,
ale
zcela
neadekvátní.
Texty
nejsou
připraveny
předem
v
nějaké
platonské
databance,
a
nevznikají
ani
náhodným
mačkáním
kláves
armádou
opic.
Stejně
tak
svět
není
determinován
svým
přítomným
stavem,
a
ani
nevzniká
náhodně.
Spíše
je
projevem
smysluplné
řeči
a
tím
i
výzvou,
abychom
jejímu
poselství
naslouchali
a
pokoušeli
se
mu
porozumět.