Král
David,
dobytí
Jeruzaléma
a
speleologové
Král
David
je
druhý
izraelský
král,
sjednotitel
země
a
praotec
Ježíšův.
Ve
Starém
zákoně,
v
Druhé
Samuelově
knize
(
5,8)
se
dočítáme,
že
dobyl
Jeruzalém
ovládaný
Jebúsejci
pomocí
vodní
štoly
vedoucí
do
města.
Jeruzalém,
město
Davidovo,
byl
postaven
na
ostrožně
Chrámové
hory.
Vodou
byl
zásobován
ze
tří
zdrojů,
které
byly
vybudovány
v
pořadí:
Warrenova
šachta,
kanál
Siloam
a
Hezekiášův
tunel.
Siloamský
kanál
je
povrchový
přivaděč
táhnoucí
se
po
boku
údolí
pod
městskými
hradbami,
ale
Warrenova
šachta
a
Hezekiášův
tunel
jsou
podzemní
systémy,
jejichž
konstrukce
představuje
pro
historiky
od
dob
svého
objevení
v
19.
století
pořádnou
hádanku.
Warrenova
šachta
byla
objevena
Charlesem
Warrenem
r.
1867.
Při
archeologickém
průzkumu
r.
1980
byla
vyčištěna
a
bylo
v
ní
objeveno
několik
neznámých
chodbiček.
Tato
šachta
spojuje
krátkou
podzemní
prostoru
s
Hezekiášovým
tunelem,
kterým
protéká
v
délce
533
m
podzemní
tok
pramene
Gihon
v
Kidronském
údolí.
Šachta
sloužila
pouze
jako
studna,
zatímco
tunel
byl
skutečný
spádový
vodovod
přivádějící
vodu
z
míst
daleko
za
hradbami
do
opevněného
města.
Hezekiášův
tunel
má
nepravidelný
profil
a
několikrát
se
složitě
lomí,
což
bylo
různými
badateli
důmyslně
zdůvodňováno
obrannými
a
kultickými
důvody
-
např.
že
trasa
tunelu
se
vyhýbá
místu
s
údajnými
královskými
hrobkami.
Součástí
archeologického
výzkumu
byl
i
důkladný
průzkum
geologický
a
speleologický.
Geologové
velmi
záhy
zjistili,
že
tzv.
"tunel"
je
ve
skutečnosti
vyvinut
na
rozhraní
dobře
propustného
vápence
formace
Meleke
a
špatně
propustného
dolomitu
Mizzi
Ahmar.
Vodní
dílo
navíc
sleduje
tektonické
pukliny
pokryté
sintrem,
jehož
stáří
je
větší
než
40 000
let.
Závěr
je
jednoznačný
-
Warrenova
šachta
i
Hezekiášův
tunel
jsou
původně
přirozené
krasové
dutiny,
které
byly
později
upraveny
a
rozšířeny.
Obě
dutiny
umožňovaly
v
Davidově
době
přístup
do
města
pod
hradbami.
Tím
se
celá
historie
dobytí
Jeruzaléma
pomocí
tajné
chodby
opět
přiblížila
starozákonnímu
znění.
Vtipem
celé
historky
ovšem
není
to
otřepané
tvrzení,
že
bible
má
nakonec
pravdu,
ale
spíš
skutečnost,
že
déle
jak
sto
let
se
exegeti
nemohou
dohodnout
o
smyslu
biblického
výroku
a
přitom
k
objasnění
situace
stačí
vcelku
nenáročný
přírodovědný
výzkum.
Ale
dokonce
po
provedení
archeologického
a
speleologického
výzkumu
vlivný
a
neobyčejně
vzdělaný
izraelský
lingvista
opírající
se
o
zevrubné
studium
autorit
dokazuje,
že
podzemní
vodovody
nemohly
v
době
Davidově
existovat.
Prostě
co
je
zřejmé
přírodovědci,
nemusí
být
zřejmé
historikovi.
A
naopak.
LITERATURA
Dan
Hill
(1991):
Subterranean
waterworks
of
biblical
Jerusalem:
Adaption
of
a
kars.
system.
Science
254,
1467-1470,
1991.
Václav
Cílek
87-34