Něco
o
středu,
kvádru
a
pavoucích
Tomu,
kdo
se
chce
dozvědět,
co
mají
tyto
tři
názvy
společného,
nezbývá
než
si
celý
koutek
přečíst.
Ve
své
zdařilé
eseji
o
středu
Evropy
v
tomto
čísle
Vesmíru
naznačil
jeho
autor
pěkně,
jak
ošidné
mohou
být
významy
slov.
Zvlášť
zajímavé
bývají
případy
rozporu
mezi
významem
úzce
odborným,
terminologickým,
a
užíváním
téhož
slova
v
běžném
vyjadřování.
Leckdy
se
pak
stává,
že
specialisté
v
jistém
oboru
vytýkají
běžným
uživatelům,
že
užívají
daného
slova-termínu
"nesprávně".
Jenže
ve
skutečnosti
bývá
situace
zcela
jiná:
onen
úzce
vyhraněný
význam
terminologický
vznikl
specializací
významu
širšího,
běžného,
obecného.
Vezměme
právě
substantivum
střed
-
v
běžném
úzu
jím
rozumíme
zhruba
totéž,
co
slovem
prostředek
(v
jeho
základním
významu),
tj.
tu
část
nějakého
místa,
prostoru
či
času,
která
je
přibližně
stejně
vzdálená
od
krajů,
okrajů,
začátku
a
konce.
(Je
poučné,
že
slovo
střed
,
s
obdobami
v
jiných
slovanských
jazycích,
je
vlastně
praprapříbuzné
s
latinským
a
řeckým
slovem
pro
srdce:
cor
,
cordis
,
kardia
.)
Takže
střed
něčeho
může
být
nějaké
místo
velmi
úzce
ohraničené,
stejně
jako
oblast
širší
a
ne
nutně
přesně
vymezená;
a
protože
jde
většinou
o
střed
něčeho,
co
má
tvar
nepravidelný,
bývá
vzdálenost
středu
od
okrajů
daného
prostoru
velmi
různá.
Platí
to
třeba
o
dopravou
přetíženém
středu
Prahy,
o
středu
Krkonoš,
nějaké
zahrady,
dálnice,
sálu,
o
středu
skupiny
diváků
atp.
Zužujícím
posunem
tohoto
základního
obecného
výkladu
dochází
ke
geometrickému
a
fyzikálnímu
termínu,
kdy
střed
znamená
bod
(tj.
bezrozměrné
místo
v
prostoru,
tedy
jistou
abstrakci),
v
termínech
jako
střed
kružnice,
koule,
střed
kyvu,
střed
rovnoběžných
sil
aj.
A
na
druhé
straně
se
užívá
slova
střed
v
běžném
jazyce
často
přeneseně,
jak
to
známe
z
ustálených
obratů
jako
uvítat
někoho
ve
svém
středu,
nebo
ho
odtud
vyloučit,
octnout
se
ve
středu
událostí,
být
středem
pozornosti.
Patří
sem
vlastně
i
onen
střed
Evropy,
v
němž
se
nalézá
Československo.
Tento
výraz
lze
sice
chápat
neobrazně,
tedy
ve
smyslu
"uprostřed",
v
její
střední
části,
což
je
nepochybně
pravda,
protože
moře
(tedy
okraj
Evropy)
je
od
nás
pěkný
kousek.
Ale
často
tu
přisuzujeme
slovu
střed
významový
rys
závažnosti,
historické
důležitosti,
jde
tu
o
jisté
h
polohy
naší
země,
spojené
s
pocitem
hrdosti
apod.
Však
se
také
jindy
mluví,
s
jistou
dávkou
emoce,
že
jsme
v
srdci
Evropy
-
jako
by
tu
ožívala
ona
prastará
souvislost
slova
střed
s
latinským
a
řeckým
názvem
srdce.
To,
že
odborníci
žehrávají
na
to,
že
se
jejich
termíny
užívají
v
neterminologickém
smyslu,
jsem
se
přesvědčil
už
jako
gymnazista.
Náš
hodný
matematik
a
fyzik
se
pohoršoval
nad
známými
Nerudovými
verši
"Bude-li
každý
z
nás
z
křemene,
je
celý
národ
z
kvádrů".
Vždyť
prý
to
nedává
smysl:
kvádr
je
přece
"mnohostěn
ohraničený
šesti
obdélníky,
z
nichž
protilehlé
jsou
shodné"
(a
ani
ten
křemen
s
tím
kvádrem
k
sobě
nějak
nejdou).
Přiznávám
se
sice,
že
sémantická
interpretace
těchto
veršů
se
zdá
poněkud
obtížná,
snad
i
problematická,
ale
ta
skutečnost,
že
tu
pro
Nerudu
nebylo
východiskem
ono
geometrické
pojetí
slova
kvádr
,
nýbrž
jeho
význam
"větší
kus
kamene
se
stranami
přitesanými
pravoúhle",
spojený
s
představou
něčeho
pevného,
odolného,
popříp.
mohutného
a
s
kladným
citovým
postojem,
to
dovedeme
jistě
zcela
dobře
pochopit,
stejně
tak
jako
u
slova
křemen
jeho
přenesené
užití
o
něčem
tvrdém,
pevném.
A
do
třetice
další
příklad:
jsou
pavouci
hmyz,
anebo
ne?
Zeptáte-li
se
běžného
uživatele,
řekne
vám,
že
samozřejmě
jsou;
ba
v
očích
nás
laiků
je
pavouk
přímo
prototypem
hmyzu,
a
to
často
obtížného.
Nu,
a
vidíte,
od
nevím
kterého
roku
pavouci
mezi
hmyz
už
nepatří
(protože
mají
příliš
mnoho
noh)
a
octli
se
zoologickým
právem
mezi
členovci-pavoukovci.
Dobře
jim
tak,
alespoň
jsme
se
rázem
zbavili
jednoho
obtížného
hmyzu
-
ale
vlastně
jen
zoologové,
pro
nás
ostatní
takovým
zůstává.
Dš