FINANČNÍ
ZÁJMY
RECENZENTŮ
O
nedokonalém
recenzním
řízení
při
udělování
našich
výzkumných
podpor
(grantů)
se
dost
často
mluví.
Jako
zářný
vzor
se
uvádí
systém
"peer
review"
užívaný
ve
Spojených
státech.
Ale
není
všechno
zlato,
co
se
třpytí.
O
nestrannost
těchto
recenzí
se
začíná
zajímat
Nejvyšší
účetní
úřad
Spojených
států.
Přístup
kontrolorů,
kteří
vědí
málo
o
vědecké
činnosti,
musí
být
dost
naivní,
ale
přece
jen
asi
není
všechno
v
pořádku.
Ovšem
proniknout
do
interpersonálních
vztahů
"starých
kamarádů"
a
"odvěkých
nepřátel"
asi
nebude
snadné.
V
oblasti
publikací
se
však
v
poslední
době
objevily
dva
vážné
případy.
Píše
o
nich
Science
z
31.
července
t.r.
Autor
velmi
kvalitního
přehledného
referátu
o
Alzheimerově
chorobě
(dosud
nevysvětleného
rozkladu
lidské
psychiky
v
pozdním
věku)
ve
svém
článku
velmi
vyzvedl
vědecké
práce
jednoho
nového
biologického
podniku.
Ukázalo
se,
že
autor
vlastní
akcie
tohoto
podniku
v
hodnotě
přes
tři
milióny
dolarů.
Jiný
případ:
Významný
biochemik
z
Univerzity
Jonse
Hopkinse
napsal
referát
do
jednoho
vědeckého
časopisu,
kde
se
zmínil
o
skupině
sloučenin,
které
"jsou
slibnými
kandidáty
jako
budoucí
léčiva".
Čtenáři
nevěděli,
že
autor
je
nejen
původcem
několika
patentů
o
těchto
slibných
sloučeninách,
ale
že
je
dokonce
spoluzakladatelem
podniku
na
jejich
využití.
V
těchto
případech
jde
o
zřejmé
konflikty
zájmů.
Záleží
na
recenzentech,
případně
na
redakcích,
aby
takové
konflikty
odkryli.
Některé
časopisy,
např.
britská
Nature,
požadují
od
autorů,
aby
redakci
informovali
o
svých
finančních
zájmech.
Totéž
se
týká
recenzentů.
Ovšem
-
a
o
tom
se
v
americkém
časopise
nediskutuje,
redakční
rady
amerických
časopisů
(mezi
nimi
jsou
časopisy
v
podstatě
charakteru
mezinárodního
fóra)
dávají
zásadně
přednost
v
publikování
americkým
autorům.
Americká
věda
je
jistě
vynikající,
ale
přece
rozdíl
mezi
ní
a
evropskou
všdou
není
tak
ohromující.
Nedávný
článek
ve
Vesmíru
na
str.
473
není
jen
dokladem
o
výtečnosti
amerických
univerzit,
ale
současně
o
úspěšné
činnosti
redakčních
rad
(mimochodem
srovnávání
s
citovaností
našich
chemických
prací
jako
celku
není
právě
namístě
;
srovnání
s
citovaností
našeho
dobrého
pracoviště,
jako
je
Ústav
Heyrovského,
by
nedopadlo
nijak
špatně).
Samozřejmě
někteří
chytráci
to
vystihují
(takoví
nejsou
jen
u
nás,
ale
zvláště
v
Maďarsku)
-
snaží
se
získat
za
spoluautora
amerického
autora.
Myslím,
že
u
nás
by
měl
recenzent
(rukopisu,
návrhu
na
grant)
informovat
příslušnou
radu
aspoň
o
svém
vztahu
k
autorovi
nebo
navrhovateli,
tj.
zda
s
ním
spolupracoval
v
minulosti,
zda
je
s
ním
v
nějakém
podnikatelském
vztahu
atd.
Prof.
Jiří
Koryta
48-62