Šarm
Delona
a
propadáky
slavných
Dramaturgie
letošního
Berlinale
jako
by
znala
zákony
dramatu:
po
slabší
expozici,
nevydařené
zápletce
s
Robertem
Redfordem
(slíbil
a
nepřijel)
a
před
dnešním
rozuzlením
v
podobě
rozdělování
cen,
zahustila
závěrečné
dějství
přehlídky
hned
několika
vrcholnými
čísly.
K
"ostře
sledovaným"
společenským
událostem
patřila
především
návštěva
Alaina
Delona,
který
ozářil
festival
v
doprovodu
své
o
třicet
let
mladší
životní
družky
van
Dremmen
a
odvezl
si
Zlatého
medvěda
za
celoživotní
dílo.
Na
tiskové
konferenci
vystoupil
navzdory
blížící
se
šedesátce
jako
muž
dobré
kondice
a
neformálního
chování:
v
úvodu
vylezl
na
stůl
a
s
rukama
zdviženýma
nad
hlavou
pózoval
před
fotografy
a
poté
si
i
svlékl
sako.
Snad
ještě
větší
zájem
vzbudila
hvězdná
delegace
v
čele
s
režisérem
Waynem
Wangem,
herci
Harveyem
Keitelem
a
Wiliamem
Hurtem,
jejichž
snímek
Kouření
(Smoke)
se
stal
nadšeně
aplaudovaným
festivalovým
hitem.
Tato
skvostně
vyvedená
hádanka
se
odehrává
v
Brooklynu
roku
1990,
jehož
středobodem
je
prodejna
tabáku
a
cigaret,
v
níž
se
scházejí
a
míjejí
různé
svérázné
lidské
typy
a
figurky.
Na
pozadí
mistrně
vykresleného
"genia
loci"
spletá
režisér
Wayne
Wang
(původem
z
Hongkongu,
u
nás
známe
jeho
Klub
šťastných
žen)
bizarní
osudy
pětice
antihrdinů,
které
traktuje
s
vtipným
nadhledem
a
laskavou
ironií.
Epizodickou
strukturou,
lehkým
veristickým
stylem,
pohodovou
atmosférou
a
třeba
i
písněmi
Toma
Waitse
připomíná
Kouření
filmy
Jima
Jarmusche.
Jarmusch
se
ostatně
osobně
objevil
v
jiném
Wangově
snímku
Modrá
ve
tváři
(Blue
in
the
Face),
uvedeném
mimo
soutěž.
Sám
tvůrce
označil
toto
volné
pokračování
Kouření
za
historicky
první
"okamžitý
film"
(instant
movie);
natočil
jej
totiž
ani
ne
za
týden
na
témže
místě
se
stejnou
hlavní
postavou
majitele
trafiky
(Harvey
Keitel).
Vedle
Jarmusche,
který
hraje
kuřáka
poslední
cigarety,
a
pár
dalších
zvučných
jmén
se
tu
mihne
i
Madonna
v
roli
doručovatelky
telegramu.
Letošní
Berlinare
se
může
pyšnit
i
jedním
doslova
senzačním
objevem
debutujícího
britského
režiséra
Michaela
Winterbottoma.
Jeho
šokující
road
movie
Motýlí
polibek
(Buterrfly
Kiss)
vypráví
podivný
příběh
patologické
lesbické
dvojice,
která
při
bezcílné
pouti
severní
Anglií
páchá
brutální
vraždy.
Čistá
filmová
práce
fascinuje
nejen
morbidním
námětem,
ale
i
zvláštní
melancholickou
atmosférou
dotvářenou
neosobním
prostředím
motelů
a
benzínových
pump,
strohou
krajinou,
vylidněnými
plážemi
a
temně
šedivým
mořem.
Zcela
naopak
propadly
soutěžní
filmy
slavných
tvůrců
-
příslušníka
francouzské
nové
vlny
Alaina
Robbe-Grilleta
(Modrá
vila)
či
italského
skandalisty
Abela
Ferrary
(Dodatek).
Australan
Bruce
Beresford
(mj.
autor
oscarového
Řidiče
slečny
Daisy)
dokonce
sklidil
za
svůj
Tichý
pád
(Silent
Fall)
hlasité
bučení
publika.
Jde
o
až
směšně
překomplikovaný
thriller,
v
němž
se
v
souvislosti
s
krvavou
vraždou
rodičů
řeší
problém
autistického
syna,
nymfomanické
dcery
a
odpovědnosti
psychiatra
za
své
pacienty.
V
sobotu
večer
se
v
programu
soutěže
krátkých
filmů
objevil
i
jediný
český
zástupce.
Animovaný
snímek
Repete
režisérky
Michaely
Pavlátové
provázel
potlesk
více
než
zdvořilostní.
Snad
se
na
něj
nezapomene
ani
dnes
večer
při
závěrečném
udílení
berlínských
Medvědů.