Willy
Claes
pod
palbou
Necelého
půl
roku
stojí
bývalý
belgický
ministr
zahraničí
v
čele
Severo-atlantické
aliance
a
už
se
na
něj
sesypala
nepříjemná
palba
kritiky.
Na
konci
září,
kdy
usedal
do
křesla
generálního
tajemníka,
si
pětapadesátiletý
diplomat
podle
svých
slov
lámal
hlavu
především
tím,
jaké
stanovisko
zaujmout
ke
dvěma
problémům:
situaci
v
Bosně
a
vnitřní
rozpolcenosti
NATO
v
otázce
rozšiřování
na
Východ.
První
knock-out
však
Claes
dostal
ze
strany
zcela
nečekané:
za
postoj
vůči
fundamentalismu.
Rada
NATO
se
minulý
týden
odhodlala,
že
zahájí
dialog
s
pěti
zeměmi
severní
Afriky
a
Izraelem.
Podle
oficiálního
(a
diplomatického)
prohlášení
měla
jednání
s
Tuniskem,
Marokem,
Egyptem,
Mauretánií
a
Izraelem
"přispět
k
bezpečnosti
a
stabilitě
v
oblasti
Středomoří".
Claes
se
však
v
rozhovoru
pro
britský
list
The
Independent
odhodlal
prezentovat
návrh
aliance
jako
to,
co
skutečně
je:
prostředek
boje
proti
islámskému
integrismu.
"Šířící
se
vlna
fundamentalismu
je
největší
ohrožení,
kterému
Západ
čelí
od
konce
studené
války.
Zahájení
dialogu
by
mělo
hrozbu
zastavit,"
prohlásil.
Nepoužil
řeči
diplomatů
a
řekl,
co
si
myslel.
Dovolil
si
příliš
a
aliance
ho
za
hlasitého
křiku
štítivě
opustila.
Na
schůzce
Rady
NATO
se
velvyslanci
členských
zemí
od
Claesova
prohlášení
distancovali
a
ostře
je
odsoudili.
Tak,
aby
to
slyšel
i
islámský
svět.
Učinili
to
navíc
zástupci
právě
těch
zemí,
jichž
se
tato
hrozba
dotýká
nejvíce:
Francie,
Španělska
a
Řecka.
Na
ústech
označujících
slova
generálního
tajemníka
jako
"záměrně
negativní"
se
dal
vyčíst
i
pravý
důvod
jejich
postoje.
Strach
z
Alžírska.
Podle
španělských,
francouzských
a
řeckých
politiků
prý
Claesovo
"nevhodné"
prohlášení
může
zvýšit
riziko
teroristických
útoků
na
jejich
vlastním
území.
Interpretace
generálního
tajemníka
je
podle
zbytku
aliance
"Claesův
osobní
názor
a
zavazuje
jen
jeho".
Velvyslanci
šli
v
kritice
ještě
dál.
Prohlásili,
že
je
nepřekvapuje
reakce
předsedy
íránského
parlamentu
Alího
Akbara
Nátegh-Nurího,
jenž
před
íránským
shromážděním
hovořil
o
"debilitě
šéfa
NATO"
zahajujícího
kampaň
proti
islámu.
Po
smrti
bývalého
generálního
tajemníka
aliance
Manfreda
Wörnera
označovala
"evropská
politická
elita"
Claese
za
jediného
možného
nástupníka
a
"muže
číslo
jedna".
"Claes
je
silná
politická
osobnost
s
výjimečnými
diplomatickými
schopnostmi,"
definovali
svou
volbu.
Z
jejich
dnešních
reakcí
vyplývá,
že
tehdy
patrně
vůbec
netušili,
jak
velkou
mají
pravdu.
Willy
Claes
jim
to
svým
posledním
prohlášením
dokázal.
Je
skutečně
silnou
osobností.
Schopnost
nebát
se
nazývat
věci
pravými
jmény
mu
vynesla
závratnou
kariéru
v
belgické
vládě.
"Evropští
nejvyšší"
si
všechna
pro
a
proti,
která
jim
tato
vlastnost
může
způsobit,
měli
spočítat
dříve,
než
Claese
do
křesla
dosadili.
Zdá
se,
že
tak
neučinili.
Nyní,
kdy
by
patrně
chtěli
vlastního
vyvoleného
odstřelit,
je
již
pozdě.