Bankroty:
Stav
mírně
setrvalý
U
soudů
zatím
podáno
kolem
jednoho
tisíce
návrhů
na
konkurz
Koncem
dubna
1993
byla
přijata
novela
o
bankrotech,
která
měla
-
podle
názoru
nejen
předkladatelů,
ale
i
široké
odborné
i
laické
veřejnosti
-
vyvolat
dominový
efekt
krachu
podniků,
které
si
vzájemně
neplatí.
Zatím
však
k
němu
nedošlo
a
zřejmě
v
dohledné
době
ani
nedojde.
Kazimír
Jánoška
Takový
je
totiž
závěr
porady
ekonomických
ministrů
vlády
ČR
z
předminulého
a
minulého
týdne,
na
níž
se
zmíněná
problematika
projednávala.
Jak
konstatoval
premiér
Václav
Klaus,
vláda
nevidí
žádné
důvody
k
umělému
urychlování
či
zpomalování
bankrotů.
Jde
o
subjektivní
rozhodnutí
věřitele,
a
je
proto
logický
postoj
bank,
které
zvažují,
zda
se
jim
bankrot
vyplatí
nebo
ne.
Každopádně
velkým
zjednodušením
je
teze
"čím
víc
bankrotů,
tím
lépe".
Bankrot
není
cílem
této
fáze
transformace
české
ekonomiky.
Cílem
je
restrukturalizace
ekonomiky
a
ta
má
obrovské
množství
forem
-
bankrot
je
však
formou
extrémní.
10
-
15
měsíčně
Podařilo
se
nám
získat
informaci
o
celkovém
počtu
dlužníků,
na
něž
hodlají
věřitelé
uvalit
"konkurzní
žalobu"
prostřednictvím
soudů.
Podle
ministra
hospodářství
ČR
Karla
Dyby
je
v
současné
době
soudně
zaregistrováno
kolem
jednoho
tisíce
návrhů
na
konkurz.
Rychlost
jejich
vyřizování
je
však
dána
kapacitními
možnostmi
soudů.
A
ty
jsou
-
jak
známo
-
malé,
což
znamená,
že
soudy
projednají
do
měsíce
přibližně
10
-
15
podání
věřitelů
na
konkurz.
Zbývá
jen
dodat,
že
proti
30.
červnu
l993,
kdy
na
soudech
"leželo"
zhruba
700
návrhů,
představuje
zmíněných
asi
tisíc
podání
nárůst
přibližně
o
40
procent.
Co
na
to
MF
Na
příslušných
soudech
v
Praze,
Brně,
Ostravě,
Plzni
a
v
Českých
Budějovicích
jsme
si
ověřili,
že
prakticky
všechny
podané
návrhy
na
konkurz
se
týkají
především
malých,
případně
středně
velkých
soukromých
firem.
A
co
ty
velké?
-
Ze
zdrojů
blízkých
ministerstvu
hospodářství
a
Svazu
průmyslu
ČR
jsme
se
dověděli,
že
uzavřely
mezi
sebou
tichou
džentlmenskou
dohodu
vzájemně
se
navrhovat
do
bankrotu.
Bez
zajímavosti
není
stanovisko
ministra
financí
Ivana
Kočárníka
,
který
za
hlavního
možného
iniciátora
bankrotů
považuje
banky.
Ony
jsou
totiž
největšími
věřiteli
a
záleží
na
nich,
jak
využijí
možností
daných
zákonem.
Jejich
zdrženlivost
při
iniciování
konkurzů
vláda
již
nejednou
kritizovala.
Výsledkem
je,
že
bankovní
sféra
žačíná
přehodnocovat
svůj
dosavadní
postoj
a
zřejmě
začne
důrazněji
postupovat
proti
svým
největším
dlužníkům.
Slova
ministra
financí
nám
potvrdily
tři
bankovní
domy
-
Komerční
banka,
Investiční
banka
a
Česká
spořitelna.
Jejich
ústředí
momentálně
posuzují
finanční
situaci
rozhodujících
velkých
rizikových
klientů.
Je
však
těžké
říci,
zda
se
třeba
už
za
čtrnáct
dnů
či
za
tři
čtyři
měsíce
dovíme
senzační
zprávu
o
tom,
že
ten
či
jiný
velký
podnik
"zásluhou"
příslušné
banky
zbankrotoval.
Postoj
bank
Jádro
problému
"bankroty,
anebo
nikoliv"
je
totiž
z
pohledu
bank
viděno
naprosto
odlišně,
než
z
pohledu
politiků,
národohospodářů
či
laické
veřejnosti:
Dokud
klient
platí
třeba
ne
splátky,
ale
aspoň
úroky
z
půjčené
částky,
není
důvod,
aby
byl
bankou
navržen
do
konkursu.
A
to
už
nemluvě
o
faktu,
že
i
v
případě
podniků,
které
neplatí
ani
splátky,
ani
úroky
z
nich,
se
banka
rozhodne
pro
vyhlášení
konkurzu
většinou
jen
v
případě,
že
má
záruky,
které
lze
v
konkurzu
zpeněžit
(například
nemovitost,
technologii
a
podobně).
Pohlédnem-li
pak
na
celou
problematiku
z
tohoto
úhlu,
je
zřejmé,
že
dominový
efekt
bankrotů
skutečně
nehrozí.
Zákon
ho
sice
umožňuje,
ale
logika
samotné
praxe
je
jiná.