ps_033.07

ps_033.07

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Potom pošlou z cestovky katalog nabídku a už si zase vybírá a už se zase těší . Když jsme se letos vraceli z Francie , tak říká : " Už jedu naposled , už nepojedu . " Ale pak se to rozleží , člověk se za dva tři dny oklepe a už zase říká : " Kampak pojedem příští rok ? " Člověk to musí přejít a musí říkat : " To víš , že jo , to se vytříbí . " Rozumím . Podíváme se na další fotku ? Ano . Co je to tady ? To jsem já se svou dcerou . Řekl bych , že je to v Rumunsku plus mínus v roce 1981 . Řekl bych , že je to Mangalie u Černého moře . Je to hodně dávno . Jak se jmenuje vaše dcera ? Když se na ten obrázek koukám , tak doufám , že je to moje starší dcera Šárka . Mladší dcera je Lucinka , starší dcera je Šárka . Buď je to ona a nebo je to ta mladší . Z té fotky to je dost špatně poznat . Je to tak někdy okolo roku 1980 . Starší dcera se narodila v roce 1974 , mladší dcera se narodila v roce 1977 . Spíš bych řekl , že to je ta mladší , když vidím ty kudrnaté vlasy . Měla kudrnaté vlásky , tak bych řekl , že to je spíš moje mladší dcerunka Lucinka . Je to Černé moře , ani nebylo kam jinam jezdit . Zase jsme jezdili vlakem . Využívalo se , že tam naše plzeňská stanice pořádala zájezdy svým lehátkovým vozem . Byla to cesta děsná , dlouhá . V Rumunsku ve vnitrozemí byla strašná a neskutečná bída , žebrající děti . S Rumunskem to šlo od deseti k pěti . Ještě když tam člověk byl v roce 1972 , tak tam bylo všechno možné . Když tam přijel za pět let , tak už v těch krámech nebylo vůbec nic . Ubytování v hotelích bylo taky takové . . . Když to člověk dneska srovná , tak je všechno někde úplně jinde . Ale člověk byl rád , že mohl jet k moři , že si tam mohl užít dovolenou . Děti se mohly pěkně vykoupat . Taky to mělo něco do sebe . Černé moře je . . . Byl jste tam pak ještě někdy ? V tom samém místě ne , ale jezdili jsme každý rok buď do Bulharska , anebo do Rumunska , prakticky od dvou let mé druhé dcery až do roku 1990 . Střídali jsme to vždycky tak dvakrát . Do Bulharska jsme jezdívali někam okolo Sozopolu nebo se jezdilo do Rumunska : Mangale , Foje . Vždycky jsme jeli svým vagonem s vedoucím zájezdu . Na tu dobu to nebylo zas až tak špatné . Nic jiného samozřejmě nebylo , takže jsme byli rádi , že se dá vůbec někam jet . Ale cesta vlakem byla děsně dlouhá , bylo horko , nebylo to pohodlné . Ale zaplať pánbůh , že něco bylo . Člověk byl rád . Když chtěl člověk jet aspoň do Jugoslávie k Jadranu , musel dostat příslib . To bylo děsně komplikované , takže se jezdilo sem . Jak dlouho jste tam tenkrát byli ? Většinou to s cestou trvalo okolo osmnácti až dvaceti dní . Vlak jel dva dny tam , dva dny se jelo zpátky a většinou se bylo u moře jenom čtrnáct dní .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View