ml_977.01
ml_977.01
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Ale
když
jdu
na
rentgen
,
tak
každý
doktor
vylétne
:
"
Co
to
tam
chlape
máte
?
"
Potom
jsem
byl
na
ozdravných
pobytech
a
tam
jsem
se
vyléčil
.
Bylo
to
tam
celkem
veselé
a
pěkné
.
Pak
jsem
byl
ještě
na
nějaké
rekonvalescenci
ve
vojenských
srubech
ve
Vysokých
Tatrách
a
potom
jsem
šel
do
Popradu
a
nastoupil
jsem
k
raportu
.
Byl
tam
můj
původní
velitel
praporu
,
plukovník
Fanta
,
já
jsem
byl
na
konci
raportu
.
Povídám
:
"
Pane
plukovníku
"
,
už
jsem
byl
tehdy
poručík
,
"
poručík
Bedřich
Seliger
,
hlásím
se
k
návratu
ke
své
jednotce
na
frontu
.
"
Rozkročil
se
tak
,
jak
to
vojáci
umějí
.
Povídá
:
"
Poslyš
,
ty
jsi
se
snad
zbláznil
.
Nemáš
toho
dost
od
Sokolova
?
Ať
tam
jdou
zase
jiní
,
potřebuju
tě
tady
,
abys
mi
cvičil
minometčíky
pro
čtvrtou
brigádu
.
"
Asi
takhle
skončilo
moje
bojování
.
Potom
jsem
se
už
na
frontu
nedostal
.
Do
svého
rodného
města
jsem
se
dostal
až
sedmnáctého
května
.
Jak
jste
zažil
konec
války
-
to
znamená
osmý
květen
1945
?
Osmý
květen
1945
jsem
zažil
v
radosti
a
v
obavách
.
V
radosti
,
že
je
konec
,
a
v
obavách
,
jestli
se
ještě
setkám
se
svojí
rodinou
.
Už
jsme
měli
určité
zprávy
o
osudu
Židů
v
protektorátu
.
Než
jsem
do
Prostějova
jel
,
tak
jsem
se
setkal
s
jedním
naším
parašutistou
,
který
byl
shozen
jako
diverzant
právě
do
okolí
Prostějova
.
Řekl
mi
:
"
Buď
silný
.
Z
těch
lidí
se
asi
nikdo
nevrací
.
"
On
znal
vaši
rodinu
?
Ne
,
neznal
.
On
to
věděl
všeobecně
.
Všeobecně
to
věděl
.
Když
jsem
přišel
do
Prostějova
,
samozřejmě
jsem
nejprve
bydlel
u
jednoho
spolubojovníka
,
u
Šíka
.
Byl
taky
v
hudbě
,
byl
houslista
.
Navštívil
jsem
rodinu
své
dívky
,
se
kterou
jsem
chodil
.
Za
války
se
samozřejmě
vdala
a
už
měla
taky
dítě
.
To
se
stává
.
Teď
jsem
stále
čekal
,
věděl
jsem
,
že
rodičů
se
těžko
dočkám
.
Ale
stále
jsem
čekal
,
že
aspoň
některá
ze
dvou
sester
by
to
mohla
přežít
.
Vždyť
jedné
bylo
v
roce
1942
patnáct
let
a
druhé
bylo
dvacet
.
Proč
by
to
nemohly
přežít
?
Pro
mě
byl
konec
války
,
abych
vám
řekl
pravdu
,
určité
trauma
,
které
trvá
do
dneška
.
Nikdy
se
toho
nezbavím
.
Záviděl
jsem
spolubojovníkům
,
kteří
se
vrátili
a
čekali
je
rodiče
,
sourozenci
a
příbuzenstvo
.
Určitou
bázi
pro
budoucí
život
měli
připravenou
,
já
jsem
němel
prakticky
vůbec
nic
.
Měl
jsem
jenom
tu
pitomou
uniformu
,
kterou
jsem
vyfasoval
.
Vždyť
jsem
první
týdny
po
osvobození
ani
nemohl
jít
někam
bez
uniformy
.
Až
jeden
můj
přítel
,
dnes
žije
v
Irsku
,
který
měl
konfekční
fabriku
,
někde
vyšmátral
látku
.
Nechal
jsem
si
ušít
první
civilní
oblek
.
Byla
to
situace
,
kdy
nebyl
žádný
důvod
k
velké
radosti
.
Stále
jste
se
zdržoval
v
Prostějově
?
Ne
,
v
Prostějově
jsem
měl
dovolenou
a
pak
byla
naše
posádka
v
Kroměříži
.
V
Kroměříži
řekli
:
"
Potřebujeme
tě
na
sborovém
velitelství
,
budeš
tam
dělat
metodika
.
"
Tak
jsem
tam
šel
,
celkem
jsem
se
nepředřel
,
život
tam
byl
královský
.
Tam
jsem
se
potom
oženil
,
taky
ne
moc
šťastně
.
Samota
mě
k
tomu
asi
přihnala
,
že
jsem
se
oženil
brzo
.
Na
vojně
jsem
se
měl
celkem
dobře
,
protože
my
,
zahraniční
vojáci
,
ať
už
z
východu
,
nebo
ze
západu
,
jsme
tam
první
dobu
platili
jako
určitá
elita
.
Měli
jsme
lóži
v
divadle
,
kam
jsme
mohli
chodit
jako
čestní
hosté
,
byly
různé
mejdany
a
tak
dále
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View