ml_031.10

ml_031.10

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Bylo to takové rozložené . Toto šlo strašně rychle , takže to bylo honem honem . A to překvapení , že je to kluk . Tenkrát se ještě nevědělo , jestli by to byl kluk , nebo holčička . Takže překvapení , že máme syna , bylo hezké . Jaký byl jako dítě ? Když byl maličký , tak byl dost vzteklý . U táty tak ne , to si nedovolil , ale já jsem k němu byla shovívavější , tak mě neposlechl . Mohla jsem křičet a třepat ho , nepomohlo nic , ale stačilo , aby se koukl táta . To potom pomohlo . Ale co můžu říct , tak ve škole se dobře učil a byl hodný . Na vojně na něj nebyla žádná stížnost , ve škole taky ne . Školu si udělal při práci . Měli jsme z něj opravdu radost . Z dcery , ale i ze syna , protože si umínil , že po maturitě půjde studovat dál . Byl zaměstnaný u policie , takže práce tam měl taky hodně a ještě při tom vystudoval . Vzpomente si na nějakou lumpárnu , kterou v dětství provedl ? Na takovou lumpárnu bych si vzpomněla , bylo jich spoustu . Když jsme jeli z Rábí od maminky , tak jsme zajeli do Horažďovic . To je asi 10 kilometrů . Měli jsme koupit nějakou hračku . Byla tam dětská formule - červené autíčko s volantem . Bylo mu asi dva půl roku a on si do toho auta sedl a nevstal a že je jeho . Tenkrát to auto stálo asi 400 Kč . Tak jsme nějak schrastili peníze , co jsme měli při sobě , a to auto jsme museli koupit . Nedal pokoj a musel s ním jezdit a jezdit . Mám vyfocenou takovou velikánskou fotku . Jednou jel a já říkám : " Tady budeš jezdit . " A on sjel z meze . Vždycky byl hrozně rád , že to vytočil , že se nic nestalo . Jenže v tom Borském parku jel z té stráně a už jsme ho nestačili zachytit . Viděli jsme , že tam dole byla vodárna . Už jsem viděla , že do té vodárny nalítne . On to vytočil a povídá : " To jste měli strach , co ? Ale já jsem to vytočil . " Můžu vám říct , že když jsem tam doběhla , tak jsem mu ještě natřepala . To byla rošťárna . Vždycky si vymýšlel takovéhle rošťárny . Člověk se bál , aby se mu něco nestalo . To jsou děti . Ale jinak byl moc hodný . Podíváme se dál . Ano . Co je tohle za fotku ? To je moje svatba . To je můj muž . Vdávala jsem se patnáctého února v roce 1964 . Ty šaty i závoj , co mám na sobě , byly nás všech . Nejdřív je měla nejstarší sestřička Boženka , pak je měla Růženka z Bratislavy , pak jsem je měla já . Všechny jsme byly přibližně stejné postavou , takže ty šaty posloužily třem nevěstám .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View