lk_944.01

lk_944.01

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Nastoupila jsem u firmy Hadrbolec v Praze . Další věc je otázka našeho bydlení na Nové Sibřině , kde to byl taky takový bod našeho dalšího života . Maminka se rozhodla dům prodat . Nechtěla tady déle zůstat , ale váhala . V době války , když jsme se sem v roce 1936 nastěhovali , nás nejprve postihla tragická smrt mého bratra , další bylo úmrtí mého otce . Pak jsme odešly do transportu a maminka zůstala během tří let úplně sama v tomhle domě . Vzhlížela k němu jako k domu , kde budeme spokojenou rodinou , kde budeme mít víc prostoru a kde budeme moct žít . Ten dům se jí stal strašným traumatem . Přinesl jí takovou tragickou změnu do jejího života , že už byla ochotna vinit i ten dům . Jednou v jedné takové depresi si dala vnitřní slib . Řekla si : " Tenhle dům mi přinesl do mého života jenom neštěstí . Můj život se stal snůškou neštěstí okamžikem , kdy jsem se sem nastěhovala . Jestli se mi holky vrátí , nechci v tomhle domě už dál žít . Jestli se mi nevrátí , nechci vůbec žít . " Holky se jí vrátily a teď měla hrozné dilema , jestli splnit ten slib , zbavit se majetku , na který celý život šetřili . Řekla si : " Ne , v nejhorší chvíli jsem si tohle vnitřně slíbila , tomu slovu musím dostát . Jinak bych mohla být potrestána zase jinak a říkala bych si : ' To je proto , že jsi nedodržela slovo . ' " V září 1945 dům prodala a v listopadu přišla měnová reforma , takže celý výtěžek z toho domu zůstal . . . Jediné , co jí zůstalo , bylo , že jsme měly na domě sirotčí podíl , který přešel na nové majitele . Koupili to s tím , že nás musí vyplatit . To bylo jediné , co jsme z toho měly . Maminka řekla : " Bude to váš základ , až budete zakládat svoji rodinu . " Zatím nemáme vůbec nic , musíme si zařídit nějaký život . Se sestrou jsme chtěly , aby šla maminka bydlet s námi do Prahy . Myslely jsme , že si pronajmeme nějaký byt , jako repatrianti jsme měly možnost si nějaký byt sehnat . Ta možnost byla , tuto výhodu repatriantům dali . Maminka ale řekla , že se cítí strašně unavená a že v Praze by nemohla žít . Řekla , že je vyřízená , že se musí zkonzolidovat nějakým jiným způsobem . Potřebuje k tomu přírodu , potřebuje k tomu prostor . Se sestrou jsme si pronajaly v Praze garsoniéru a moje maminka si pronajala byt tady v Klánovicích , že k ní budeme jezdit . Potom se jí to ale přece jenom nelíbilo , říkala si : " Holky už jsou velké , vdají se , budou vnoučata . . . " Bylo osídlování pohraničí a maminka si řekla : " Nejsem ještě tak stará , začnu znova . Koupím si domek v nějaké krásné krajině , protože je to jediná možnost , kde můžu za nižší peníz přijít k domu . Tady si ho nemůžu koupit , peníze nemám , z vázaného vkladu mi to neuvolní . " Koupila si ho tady v obci Labuť pod Přimdou v západočeském pohraničí . To si koupila už v době . . . Bylo to ještě jinak . Moje sestra se v roce 1947 vdala do Plzně . Můj švagr studoval lékařství , měl akorát před promocí . Byl Plzeňák , takže za ním moje sestra šla do Plzně . Zůstali bydlet v Plzni . Maminka řekla : " Jedna holka už je . Ty , až se vdáš , nevím , jestli zůstaneš nebo nezůstaneš v Praze . " Já jsem v Praze zůstala . Když jsem se vdala , tak maminka teprve řekla : " Nemůžete být v Praze v garsoniéře . Nechám vám klánovický byt a koupím si domek . Chci ale do západního pohraničí , aby to měla Helena i vy z Prahy blízko . Mně se sice líbí Krkonoše , ale Helena by to měla hrozně daleko . " Koupila si domek a tam dožila . Když jsem se vdala , tak nám nechala klánovický byt a my jsme tam s manželem bydleli v nájmu až do doby , než jsme si tady postavili tohle družstevní .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View